Smysl pro magii část 7
Přikývl jsem a zeptal se na poslední věc.
Co je dál v jeskyni?
Vojáci, spoustu vojáku.
Dobře.
Přiložil jsem muži dlaň na čelo. Ten omdlel a zopakoval jsem to i u zbylých dvou.
Tak jo, jestli jsou to jen vojáci, bude stačit být neviditelný. Všichni jsme zmizely a šly dál. Po dlouhé temné chodbě jsme došli do dlouhé místnosti a opravdu tak bylo nespočet vojáku namačkaní na sobě. Proplížili jsme se mezi nimi a šly dál. Ocitli jsme se na konci jeskyně a dál to nikam nevedlo.
Tak co teď? zeptal se Mirel.
Přece tajný vchod.
Sáhl jsem na skálu a přede mnou se objevili dveře. Otevřel jsem je, ale za nimi byla jen další zeď.
Cože?
Starší ke mně přistoupil a odstrčil mě.
Cítím magii.
Přiložil dlaně na skálu a začal odříkávat v magickém jazyce. Jednotlivé cihly začaly poblikávat a starší je v tom pořadí začal mačkat. Stěna se rozestoupila a vešli jsme do kulaté místnosti. Šly jsme ke dveřím a potichu je otevřely. Vypadalo to skoro jak trůnní sál, až na to že tu byla postel a nábytek. Šly jsme ke dveřím vlevo a otevřely jsme je. Vstoupily jsme do tmavé chodby a já hledal svícen označený černou tečkou. Bylo to těžké, když všechny byli černé, ale starší přistoupil ke každému svícnu a chvíli naslouchal. Pak se přesouval k dalšímu a pořád tak dál dokud jeden nechytil a nezatáhl za něj. Prošli jsme skrz zeď a objevili se v další chodbě. na jednu stranu vedla ke schodům a na druhou ke kuchyni.
Kobky jsou dole, řekl jsem a vydali jsme se ke schodům, ale schody vedli jen nahoru, tak budou ještě někde schody. Šli jsme teda na opačnou stranu a prošli skrz kuchyň. Přešli jsme další místnost a tam byli schody, které vedli nahoru i dolů. Něco mi proletělo nad hlavou a já se otočil. Uviděl jsem Gersela. Rychle jsem se zviditelnil a on ztratil řeč, ale magii neodvolal, vlastně se ani neuklidnil, spíš vypadal zoufale.
To si nemůžete dávat pozor, aby vás někdo neobjevil? Vyštěkl na mě. Jde vás cítit přes celou kuchyň, blbě skrýváte magii. Okamžitě jsem to vylepšil a ostatní udělaly to též.
To je lepší, pochválil Gersel.
Moc rád tě vidím Gerseli.
To jsem rád Rollere, ale já tebe ne.
Cože?
Musím vás zastavit.
Cože?
Hoegar si ze mě vymanil přísahu a teď dělá to samé Sáře.
Cože? Ale…ale to nemůže být pravda. Já nic necítím nic mě nebolí.
Hoegar si sní nejprve bude hrát, nechce jí zabít, ani aby se přiblížila se smrti. A buď jenom rád.
Budete muset počkat, schovejte se v aréně a počkejte, až Hoegar odejde, ale nejprve mě budete muset zabít.
Zhroutil se na zem a svíral si hlavu.
Už teď jsem toho řekl moc a přísaha mě nutí dělat, co nechci. Máte dobrou šanci, Rollere zabij mě!!
Ne.
Cože?
Ne, když nebude Hoegar ty nebudeš mít komu přísahu dávat. Obětuješ se a já nechci, aby to tak skončilo.
Ty hlupáku! Rozkřikl se, ale já zůstal klidný. Hodil po mě ohnivou kouli, která se v letu změnila na lva a to mě překvapilo. Lev už mi málem skočil na krk, ale starší přivolal vodu a lva uhasil. Vyvolal zeď před a za Gersela a dovnitř udeřil blesk. Gersel odboural zeď a starší znova zaútočil. Hodil po něm hada, ten se mu sevřel kolem krku a starší vytlačil magii ven. Gersel hada strhl z krku a hodil kouli po starším. Starší ji chytl, zvětšil ji a hodil ji nazpět. Gersel vytvořil před sebou štít a starší k němu došel s magii. Zatlačil jeho magii a hodil na něho něco bílého. Obláček k němu došel a Gersel se zhroutil v bezvědomí. Fascinovaně jsem zíral, jak starší bojuje. Bylo to něco úžasného, kouzlit a zároveň hýbat s magii. Gersel vzlétl a starší ho položil do rohu kuchyně. Použil kouzlo maskování a řekl.
Tak jdeme?
Strnule jsem šel za ním a ohromeně na něho koukal. Došly jsme ke schodům a já něco zaslechl. Zamrazilo mě na zádech a použil jsem znovu neviditelnost. Sešli jsme schody a já to uslyšel zřetelně. Byla to Sára. Vrhly mi do očí slzy a hned jsem se rozběhl tím směrem. Nikdy jsem neslyšel nic tak srdceryvného. Křičela bolestí a já věděl, že ji Hoegar mučí. Něco mi zabránilo v pohybu a já odlétl zpátky a nade mnou se objevil starší.
Hoegara nepřemůžeme, musíme počkat.
Kývl jsem, ale pořád jsem měl slzy v očích. Vešli jsme do arény a pak tiše čekaly. Starší trochu vykukoval, kdy půjde Hoegar a já si byl jistý, že jeho by si nikdo nevšiml. Jeho pach magie vůbec nebyl cítit a nebyl ani trochu vidět.
Čekaly jsme asi hodinu, než křik utichl a zpoza rohu se ozvaly hlasy.
Je roztomilá, jak se snažila zakrýt svou bolest, čekal jsem že bude mít silnou vůli, ale toto? Slyšela jsi ten křik? Hned napoprvé jsem ji vůli začal osekávat, za pár hodin přijdu a dodělám ji, připrav mi ji, ať je vzhůru.
Ano pane.
Sevřel jsem pěsti. Slyšely jsme ještě kroky a pak se Red zeptal.
Už jsou pryč?
Ještě by jsme měli počkat, odpověděl Mirel.
Počkaly jsme teda ještě pár minut, a pak vyrazili. Chvilku jsme musely hledat, jak se ty dveře otvíraj, ale pak Mirel našel páčku a dveře se otevřely. Uvnitř byla tma a vzadu se choulila skrčená postavička. Rychle jsem k ní přiskočil, ale Sára byla v bezvědomí.
Drásalo mi to srdce vidět ji takhle zmučenou. Prsty měla polámané a rameno celé rozřízlé. Třepala jsem a já ji chtěl vzít, ale starší mě okřikl.
Ne nech ji být.
Cože?
Přistoupil k ní a začal ji prohlížet rameno.
Takhle bys ji způsobil ještě víc bolesti. Přiložil ji ruku na rameno a začal se soustředit. Sára se začala třást a z jejích úst začala vystupovat černá mlha. Starší se začal potit a z ramene ji začaly vylézat černé úlomky něčeho. Chtěl jsem se toho dotknout, ale starší mě praštil přes ruku.
Jestli nechceš, aby ti to chodilo v těle tak na to nesahej. Nevím jak to Hoegar získal, ale mělo by se mu to vzít.
Co získal?
Speciální nůž jednoho z bohů. Patří k provádění rituálu, ale na mučení musí být taky perfektní.
Co je to za nůž? Zeptal jsem se otřeseně.
Köri tare, jakmile se do něčeho zařízne, nadrobí se a zůstane v těle. Úlomky se začnou pohybovat po celém těle a roznášet svěcenou vodu. Používá se hlavně na uctění mrtvé Edrony.
Edrony, to jsou ty tygří bohyně, že?
Ano, jsou velmi uctívané, a když nějaká zemře, ocitne se v nějaké své modlitebně. Její uctívači ji pak pomažou, a Köri tare ji pomaže zevnitř. Poté ji pošlou zpátky do svého domova pomocí ohně, ale teď není čas učit tě náboženské kultury naší říše.
Vzal jsem teda Sáru na záda a šly jsme zase pryč.
18.kapitola
Náš povedený vstup se pokazil na zpáteční cestě. Šly jsme zpátky k tajnému východu a v chodbě jsme se zastavily.
Počkat, zastavil nás starší.
Hoegar je uvnitř, cítím jeho pach.
Soustředil jsem se a opravdu jsem ucítil, jeho pach magie. Ostatní to nejspíš zkusily taky, protože strnuly stejně jako já.
Co budeme dělat? Zeptal se zděšeně Red.
Co by, vpadneme tam a seřežem ho. Zajásal Mirel.
Tak to prr. Okřikl jsem ho.
Musíme ho nějak vyhnat ven. Starší vás určitě neucítí. Vzal byste Sáru a donesl ji Sürre a Luovi?
Jistě, ale dávejte na sebe pozor.
Starší se zneviditelnil a potichu otevřel dveře. Nejprve jenom nakoukl, a když uviděl Hoegara, rychle vlezl dovnitř a zavřel za sebou.
Tak co budeme dělat my?
Rede, něco už vymyslíme.
Třeba půjdeme probudit Gersela ne?
To je skvělí nápad Mirele, když zajde za Hoegarem určitě půjde zkontrolovat Sáru, nebo něco půjde dělat.
Šly jsme teda ke kuchyni a odkryli Gersela ten se zavrtěl a my couvly.
Dobře jdeme.
Vzali jsme roha a běželi chodbou k tajnému vchodu. Prošli jsme skrz zeď a běželi na konec chodby. Byli tam další dveře, ale my jen pozorovali, kdy půjde Gersel. Gersel po pár minutách vešel do Hoegarova pokoje a vypadal unaveně. Čekali jsme a za chvíli jsme uslyšely kravál. Usmály jsme se na sebe a čekaly až Hoegar vyjde ze dveří.
Hoegar vyšel a zastavil se. Všichni jsme se zděšeně otočily a uviděly Hoegara jak se na nás směje. Nad námi se objevil pytel a vysypal na nás křídu.
Nazdárek, culil se Hoegar a udělal krok k nám.
My jsme couvli a já si začal nadávat. Neměli jsme se schovat hned u dalších dveří, já jsem takový hlupák.
Red a Mirel použili svou unikátní techniku a já se k nim přidal. Redova kůže zčervenala pod náporem jeho magie a Mirel Reda zapálil. Red se vrhl na Hoegara ten ho schladil vodou. Red zadržel dech a zatlačil. Plameny se rozhořely a já do něho hodil ohnivou kouli. Red vybuchl a zjevil se vedle nás. Byl pořád červený, ale už ne tak moc. Hodil jsem dýmovou kouli s uspávadlem a rychle jsme běželi ke dveřím. Mirel nám vykouzlil plynové masky a rychle jsme si je nasadily. Vešli jsme do Hoegarova pokoje a hned jsem vykouzlil další uspávadlo. Pokoj zalil dým a Gersel se nestihl ani postavit a spadl opět k zemi. Před námi se vytvořil ohromný kámen a odřízl nám cestu k východu. Za námi vybuchla ohnivá koule a srazila nás k zemi. Po celém pokoji se rozšířila černá mlha a my nic neviděly. Snažil jsem se ji rozptýlit, ale bylo to marné. Mlha se začala vlnit a začala se kolem nás stáčet. Red se zase zapálil a vletěl do mlhy. Vybuchl a výbuch pohltil i nás. Vyvolal jsem rychle štít a přikryl i Mirela. Red se objevil vedle nás a já se na něho škaredě podíval.
Hupsík.
To už příště nedělej.
Musíš jít Rollere. Zabavíme Hoegara a ty se dostaň přes kámen.
Překvapeně jsem se na něho díval.
Ne bez vás nejdu.
Musíš, ty víš proč.
Mirel a Red už na mě nečekaly a vnořili se do mlhy. Stratil jsem je z dohledu a uslyšel zvuky boje. Ještě pár sekund jsem se díval do mlhy, ale pak jsem se probral a přiložil dlaně na kámen. Kámen byl nasáklí magii, a tak mi ho rozbít trvalo pár minut. Rychle jsem lovil z paměti postup cihel a na čtvrtý pokus se mi to podařilo. Bežel jsem chodbou dál a přitom jsem ze sebe sundával křídu. Jak jsem vběhl mezi vojáky, nebyl jsem už moc bílí a udělal jsem se neviditelným. Běžel jsem mezi vojáky, když jsem před sebou uslyšel hlas.
Neskrýváš svou magii.
Starší!
Kde jsou ostatní?
Nejspíš mrtví, moc mě to mrzí, ale musíme dál.
Stařec běžel neuvěřitelně rychle, skoro jsem mu nestačil. Asi používal magii k běhu. V půlce dlouhé místnosti jsem uslyšel za sebou hlas jak rozdává příkazy. Nad námi se objevil pytel a zase mě pokropil křídou.
Už mě to začíná štvát.
Starší stačil uhnout, takže pořád nebyl vidět. Hoegar se vmžiku objevil přede mnou.
Mě neutečeš!
Něco mě uhodilo a já odletěl, zpátky přes místnost. Vojáci byli všude kolem mě a tak jsem vyvolal řetězový blesk. Vojáci kolem mě se sesunuly na zem, ale další se přiřítily. Uviděl jsem staršího, teda neviděl, jak bojuje s Hoegarem. Na Hoegara létalo všechno možné a on se začal vztekat. Mlha se rozšířila všude kolem něj, a jeho vojáci začali umírat. Starší se zviditelnil a zhroutil se na zem. Začal kašlat a vypadalo to, že se dusí. Rychle jsem vyvolal Armageddon a poslal ho doprostřed místnosti. Nebyl velký jak jsem si přál, ale do země udělal pořádný kráter. Hoegar zakolísal a mlha se mírně rozptýlila. Starší se postavil na nohy a odklopýtal z dosahu mlhy. Hoegar roztál ruce a vojáci, kteří před tím umřely se proměnily v mlhu a připojily se k té jeho. Zděšeně jsem se nadechl, ale nestihl jsem ani vydechnout a něco mi propíchlo břicho. Podíval jsem se a z břicha mi čouhala průhledná čepel. Pomalu jsem se otočil a uviděl za mnou Chrïs. Košile se mi začala barvit do ruda a já padl na kolena. Chrïs mi položila ruku na hlavu a já uslyšel řev. Roztočila se semnou celá místnost a já se zhroutil na zem.
***
Když jsem viděl Rolla se zhroutit na nic jsem nečekal a rozhodl se odejít. Hoegar na Chrïs zařval a ta couvla. Přistoupil k Rollovi a já využil jeho nepozornosti a vzal roha. Proběhl jsem všechny místnosti a došel až ke skále. Sürre měla celý hřbet od krve a na ni ležela Sára s červenou skvrnou na břiše. Ztěžka dýchala, ale vypadalo to, že je pořád v bezvědomí. Luu do ní starostlivě strkal čumákem, ale ona se neprobrala.
Co se stalo? Zeptala se Sürre.
Rolla bodli, ale Hoegar nejspíš nemá v úmyslu ho zabít. Musíme rychle pryč, než sem přijde.
A ostatní?
Nejspíš jsou pod kytičkami.
Sürre smutně svěsila hlavu a já si na ni sedl. Z posledních sil jsem začal Sáře léčit břicho.
***
Zdály se mi neuvěřitelné sny. Odešla jsem z domova a uměla jsem kouzlit. Furt mě něco bolelo a našla svojí první lásku. Ocitla jsem se v novém světě, kde jsem prožila neuvěřitelné věci. Přála jsem si aby to nebyl sen, a zároveň chtěla aby byl. Spala jsem neuvěřitelně dlouho, až se mi spánek zprotivil. Chtěla jsem se už probudit, ale zachvátila mě nová vlna bolesti, a tak jsem zůstala pořád ve snovém světě. Bojovala jsem tam s nepřátelskými vílami a neuvěřitelně jsem si to užívala. Přejmenovala jsem se na Dreanu a mě se to jméno strašně líbilo. Pořád jsem před sebou viděla jeho, ale když jsem začala otevírat oči, byl přede mnou úplně někdo jiný. Ležela jsem na pohodlné posteli a nade mnou byli neznáme tváře. Viděla jsem sice rozmazaně, ale zrak se mi pomalu začal vracet. Rozhlížela jsem se po místnosti, ale on nikde nebyl. Nebyl to domov, nebyli tu rodiče a nebyl tu ani on. Všude samí neznámí lidé a vypadaly zvláštně. Konečně jsem si uvědomila, že mají zašpičatělé uši jako on a já se zprudka posadila. Lidé sebou polekaně cukly a já se chytla za hlavu. Točila se semnou celá místnost a nade mnou se zjevila pohledná tvář. Tyčila se nade mnou vysoká mladá elfka. Vím sice, že elfové stárnou velmi pomalu, ale v tu chvíli mi to nedošlo. Když se mi opět zaostřil zrak uviděla jsem že elfka něco říká. Já ji sice neslyšela, ale zkusila jsem promluvit. Hlas mě neposlouchal, ale snažila jsem se o to dál. Pomalu jsem začínala rozeznávat šustění, které přešlo v hlasitý rachot. Chytla jsem se za uši, ale moc to nepomohlo. Elfka všechny okřikla a sundala mi ruce z uší. Její křik mě opět bodl do uší, ale nebylo už to tak nepříjemné. Pomalu jsem začala rozeznávat slova, a tak jsem zkusila znova promluvit. Každé slovo mě bolelo, ale potřebovala jsem to vědět.
Kde…kde to jsem?
KONEC PRVNÍHO DÍLU.