Smysl pro magii část 6
Služebná se na mě podívala a řekla, uviděla svoje štěně tak šla za ním.
Kudy?
Služebná mi ukázala směr a já se hned tam vydal. Pročesal jsem tím směrem les a našel jsem to štěně, ale ona nikde. Vzal jsem to štěně a pomalu jsem šel zpátky do tábora pro pomoc. V hrudi už mě píchalo tak, že rychleji jsem se ani nezmohl. Vedle mě zašustilo křoví a já ztuhl, sakra takhle se nedokážu bránit. Uslyšel jsem nadšené vypísknutí a z křoví vyskočila Sára. Vyškubla mi štěně z ruky a upalovala zpět do tábora. Koukal jsem za ní a zamířil si to zpátky ke královně. Jediná měla místo stanu, budovu. Vyšel jsem ty čtyři schody a pořád mi vrtalo hlavou, že ji nic není a mě jo.
Královna na mě čekala a řekla.
Našel jsi ji?
Jo, nic ji není tak co to je?
Královna překvapeně vstala a začala přecházet po místnosti.
Není možné, aby tobě se něco z ničeho nic tohle stalo a ona přitom byla v pořádku. Tak to zkusíme. Já se říznu do ruky a jestli to funguje bude mít pořezanou ruku i ona.
Takhle to nefunguje, zavrtěla hlavou královna.
Musíš se přiblížit smrti nebo rovnou umřít, aby to pocítil i ten druhý. Když se škrábneš, nebo se ti nůž zapíchne do nohy tak ten druhý to nepocítí. Musel by ses zranit tak, že by tě to mohlo zabít, třeba kdybys sis zabodl nůž do žaludku, nebo spadl z velké výšky, tak by to ten druhý pocítil. Můžeš totiž umřít, ale i přežít, kdybych ti nezavolala doktora ještě tak dvě hodiny, umřel bys na vnitřní krvácení, nebo by ti žebro mohlo propíchnout plíce.
Hm.
Ale ona je v pohodě.
Já nevím jak to, ale něco tu nehraje. Tohle spojení nejde nijak zrušit.
Co budeme dělat?
Přijdeme tomu na kloub a jinak ohledně Gersela, co tě to popadlo?
Domluvily jsme se tak v noci.
Cože?
Přiznal se že je špeh a že špehuje i pro nás a tady není moc užitečný, a chtěl se dostat k Hoegarovi do sídla. Hoegar ho měl přemístit k sobě, ale nejspíš to nevyšlo tak utekl a míří k němu.
Aha a proč mi to neoznámil?
Protože riskuju jen tím, že vám to říkám. Říkal že tu je víc špehu ne jenom on.
Hm. To by je chtělo objevit.
Vzal si něco pro komunikaci?
Bouchl jsem se do hlavy. Ou, tak na tohle jsme zapoměli.
Bezva, teď je u Hoegara a nemá jak se s námi spojit. To byla od vás pěkná blbost. No, teď to nebudeme řešit. Doktoři se pustili do vyšetřování černoty. Měl bys za nimi zajít jestli už něco nezjistily, ale teď si odpočiň.
Jistě. Zamířil jsem zpátky ke dveřím.
Počkej.
Ano?
Zůstaň, tady. Mám tu i pokoje navíc vzpomínáš? Doktor tě znova prohlédne, jestli jsi si ty žebra nevyhodil zas do blbého směru.
***
Už jsem ji málem bodl, když se začala vynořovat a uviděl jsem její tvář. Zasmál jsem se, vždyť, vždyť to je přece Sára. Asi ze strachu omdlela, ale dobře ji naučil kouzlit. Ty Rollere ty rošťáku. Vzal jsem ji do náruči a odnesl do svého pokoje. Rozhlédl jsem se ještě jestli mě nikdo nevidí a pak jsem zavřel dveře. Položil jsem ji na postel a šel jsem do kuchyně pro vodu a nějaké jídlo. Nevím, jestli vůbec dostává najíst. Vzal jsem nějaké ovoce a teplé jídlo a šel jsem zpátky. Před dveřmi jsem ještě udělal alarmní past a pak jsem vešel.
Ona pořád ležela, jak bez života, a tak jsem ji prohlédl. Vypadala v pořádku, ale bylo na ní něco špatně, ale nevěděl jsem co. Seděl jsem vedle ni, ale ona se pořád neprobouzela. Zkusil jsem ji pocákat vodou, ale ona nic. Vím že se lidi v bezvědomí nemají budit, ale určitě utekla ze své cely. Jestli přijdou na to, že tam není bude mít velký průšvih. Cely jsou v dolním patře budu ji tam muset donést. Vzal jsem ji a zakryl maskovacím kouzlem. Přivázal jsem si ji na záda, abych mohl chodit vzpřímeně a vyrazil jsem dolů. Nějak ji pomůžu utéct, ale teď by to zrovna nešlo. Došel jsem až dolů. Uviděl jsem arénu a šel na druhou stranu. Nakoukl jsem do každé cely, ale v každé někdo byl. Šel jsem teda pořád dál a narazil na poslední celu. Dveře neměli okénko, a tak jsem stiskl páčku a dveře otevřel. Pohled, který se mi naskytl, mě naprosto vyvedl z rovnováhy. Uprostřed kulaté místnosti byl slamník a na něm ležela…Sára. Koukal jsem na ní a ona zvedla hlavu. Zděšeně se na mě dívala a pomalu se posadila. Vypadalo to že ji něco bolí, ale snažila se to nedat najevo. Ustoupila ke zdi a začala vyvolávat magii. Její aura se změnila do modrých plamenů a to mě zastavilo na místě. Sára tam jenom stála připravená zaútočit, ale nejspíš věděla, že by mě neporazila, a tak čekala na mou reakci. Vytáhl jsem nůž, což byla hloupost, a hned na mě přiletěla ohnivá koule. Chytil jsem ji a magii udusil. Sára o krok ustoupila a já si odřízl provazy od těla. Jakmile spadly, zviditelnily se a já pomalu položil druhou Sáru na zem. Sára v rohu se na ni překvapeně dívala a pak vzhlédla ke mně.
Vy jste ji nezabil?
Cože?
No tam nahoře, chystal jste se mě bodnout.
Smutně jsem se zasmál.
Ne malá, nevěděl jsem kdo to je, jakmile jsem tě poznal vzal jsem tě k sobě, ale ty jsi nebyla k probuzení.
Odkud mě znáte?
No tebe neznám, znám tvoji kopii a z vyprávění Rollera.
Rolla?
Jmenuje se Roller, ale jestli mu tak říkáš.
Jo já mu tak říkám, je v táboře?
Jo i já jsem z tábora, bylo by na dlouho to vysvětlovat, ale ty bys měla co nejrychleji zdrhnout.
Já vím, a já mám času dost.
Ty možná jo, ale jestli mě tu načapou, tak nebudu mít času moc já.
Vezměte ji sebou, ona vám to všechno poví.
Vždyť je mimo.
To vám potom vysvětlí, a teď jděte, za chvilku přijde Chrïs s jídlem.
To mi stačilo, jako dobrý důvod si hodit. Přehodil jsem si Sáru, nebo kdo to je, přes záda, zavřel dveře cely a rychle spěchal do svého pokoje. Použil jsem pro jistotu kouzlo neviditelnost a vážně. Chrïs zrovna scházela schody. Rychle jsem zaběhl do arény, ať mě neucítí a počkal, až projde. Jakmile mi zmizela z dohledu vyběhl jsem schody a zamířil do svého pokoje.
***
Byl to divný chlápek, ale nezbývalo mi než mu věřit. Poslala jsem ho pryč a sotva jsem si lehla na postel přišla Chrïs. Namazala mi zas hruď a já zkusila zase začít rozhovor.
Co je v té masti?
Co nevoní ti?
Popravdě, ne.
Tak to máš blbý. S tím odešla a já zůstala sama. Napojila jsem se na vědomí mého dvojníka a ocitla jsem se na posteli a on byl naproti. Překvapeně se na mě díval a já se protáhla.
Tak můžete začít vyprávět.
Ne nejdřív ty, už jsem stačil zjistit že v táboře je jen tvoje kopie a ta když umře tobě se ukážou její vzpomínky, ale nestačil jsem pochopit že jsi tady dvakrát, jedna zmrzačená a druhá byla v bezvědomí, až do teď.
Suše jsem se zasmála.
Tady to je jen můj dvojník. Jde to poznat že to není originál a ani kopie, ale prozkoumávám s ní Ishandal, abych se dostala ven, jaksi nemůžu nikde najít východ a omdlela jsem proto, protože jsem nechtěla cítit jak můj dvojník umírá.
Aha, s východem ti pomůžu, ten vím kde je, ale budeš se muset nejprve uzdravit a dostat z cely.
Já vím na to mám plán. Jestli mi pomůžete tak se domluvíme jak se uzdravím a utečeme. Sejdeme se v aréně. Dobře?
To nebude tak lehké, jakmile se uzdravíš Hoegar z tebe začne dostávat přísahu věrnosti.
Ou.
Původně jsem to měl udělat já, ale zjistil že má ještě dost času aby si pohrál.
Cože, vy?
Jo jsem jeho špeh a zároveň špehuju pro tábor. Kloužu po tenkým ledu a abys to pochopila měl bych ti povyprávět jak jsem se sem dostal a co se stalo v táboře po příchodu tvé kopie.
Začal mi teda vyprávět a já jsem se párkrát mrzutě usmála. Vždycky jsem chtěla štěně a kouzelné je ještě lepší. Usmála jsem se pro sebe. Když skončil byl skoro čas k odchodu.
Hezký příběh, nebojte jestli ta kopie je udělaná z mé kopie, jakmile se naučí vyvolat magii Roll pozná, že to nejsem já.
Jak to?
Protože bude mít jen jeden znak magie.
Překvapeně vykulil oči a já trošku stydlivě začala vysvětlovat. Vyvolala jsem trochu magie. Vidíte? Mám Rolluv znak magie a on má můj.
Páni toho jsem si ani nevšiml, jak jsem s ním bojoval.
Jeho aura není tak silná.
To je pochopitelné. To ve svém vyprávění vynechal, že se s tebou vyspal.
Zrudla jsem jak rak.
Jak…jak…jak to víte?
Tohle se stane každému, kdo ovládá magii. Jste spojeni.
Ale on mi to neřekl.
No možná to ani nevěděl. Každý se bojí toho, že když zemře jeden pak i druhý, a tak se to moc neroznáší.
Cože?
Kdybys zemřela, zemře i Roll a opačně.
Ale to je úplně na hlavu.
to máš možná pravdu, ale nic s tím neuděláme.
Hm.
Měla bych už jít. Můžete mi ještě říct jak tu přísahu bude chtít ze mě vymanit?
Mučením přece.
Musela jsem zblednout fakt hodně, protože mě objal.
Neboj se pokud to bude v mých silách pokusím se tomu zabránit.
Dobře, už půjdu zítra dopoledne se budu učit nějaké silnější hojivé kouzlo a zkusím si zrychlit vyléčení hrudníku. Potom vám dám vědět a utečeme dřív, než mě začne mučit.
Doufám, že se nám to povede.
Šla jsem ke skříni a on na mě zavolal.
Co to děláš?
Jdu se schovat, přece vám nebudu ležet v posteli, měl by jste se taky dobře vyspat.
Vlezla jsem do skříně a on za mnou zavřel. Ucítila jsem ještě závan jeho magie a už jsem se vracela do svého těla.
***
Ráno jak jsem se vzbudil, cítil jsem se mnohem líp. Na nočním stolku už jsem měl snídani, a tak jsem se do ní s chutí pustil. Když jsem posnídal mířil jsem rovnou za doktory, ohledně jejich výzkumu.
Dobré ráno, tak co našly jste už něco?
Nazdar Rollere, jsem rád že už se cítíš líp a poctil jsi nás svou návštěvou, ale moc ti toho neřekneme. Jediné co jsme zjistili je, že to nevypadá, že by to mělo něco mít společného s pamětí. Spíš to vypadá jako…to ještě nevíme co, ale je v tom spoustu magie. Je to jako by v tom byla složka nějaké živé bytosti, něco jako magická značka.
To je ono. Bude to něco jako kopírka. Zaměřte se na tohle a na cestovní magii, jestli tam nenajdete náhodou nějaký rychli přesun.
Poté jsem odešel a zamířil za Sárou. Nevěřil jsem že je to Sára, ale musel jsem si to ověřit, kde by jinak byla? Ne na to ani nemysli.
Sára hladila štěně a já ji vykouzlil vodítko.
Na, vezmi ho ať ti znova neuteče nebo ho tu nech a jdeš se učit.
Už zase?
Jo, měla jsi teď dlouhou pauzu, tak dneska budeš makat zbytek dne.
Ach jo. Poslušně se zvedla a připnula si pejska na vodítko. Šla přede mnou a mířila k cvičišti. Prohlížel jsem si její záda a hledal cokoli, co by bylo jiné, než má skutečná Dreana, ale nic jsem nenašel. Co když si to jenom namlouvám a ona je skutečná?
Došly jsme na cvičiště a já ji oznámil.
Neodejdeš odtud ani o půlnoci, dokud nebudeš umět vyvolat magii. Před tím jsi se to naučila během pár hodin, tak to určitě zvládneš i teď s tím že už jsi to trénovala před tím.
Nafoukla se jak balonek a začala cvičit. Pociťoval jsem záblesky magie a hledal, jakýkoli rozdíl, ale nic. Byla to moje Sára. Asi po čtyřech hodinách nudy konečně jsem ucítil stálou magii.
Ha, už mi to jde.
Podíval jsem se na ni a uviděl její auru.
Usmál jsem se a popadl ji do náručí. Nadšeně pištěla a já se s ní točil, ale po chvíli jsem se dotočil.
Co je?
Díval jsem se na ni a nic neříkal.
Vyvolal jsem taky magii a moje modré oči na ni upřely chladný pohled. Bylo to těžké koukat se na ni a přitom ji nevidět. Vyvolal jsem blesk a stekla mi slza. Nemohl jsem se na ni dívat a tak jsem se otočil a blesk udeřil za mě. Uslyšel jsem zděšený výkřik, ale ten okamžitě umlkl. Když jsem se otočil Sára tam nikde nebyla. Věděl jsem že jestli je to kopie, tak zmizí a ona zmizela. Teď už zbývá jen najít tu pravou Sáru.
***
Bylo fajnový mít chvíli od Hoegara pokoj, ale jak předpovídal Gersel za chvíli to má skončit. Začala jsem se hned učit hojivá kouzla na zlomeniny a zkoušela jsem je na svých prstech. Když přišla Chrïs s obědem měla jsem už všechny prsty v pořádku. Naštěstí si toho nevšimla a já jsem začala vyvolávat velké množství magie na své žebra. Věděla jsem, že tak velké zlomeniny bude mnohem těžší uzdravit, ale to mě nezastavilo. Měla jsem za dveřmi útěk a takovou šanci si nenechám vzít. S odhodláním jsem pustila kouzlo na své žebra a pocítila jsem úlevu. Kouzlo hojilo žebra asi půl hodiny, ale konečně jsem se mohla volně hýbat. Mast mi ty žebra nejspíš dostatečně uzdravila, abych je zvládla uzdravit. Lehla jsem si teda na postel a přesunula jsem se ke Gerselovi.
Vylezla jsem ze skříně a Gersel se ke mně obrátil. Řekla jsem jen:
za hodinu v aréne, jsem zdravá jak rybička. Pokud tam nebudu tak sraz se posune na večer ok? Nepoznám kolik je moc dobře, takže vždycky tak půlhodinku čekej j0? Vylezla jsem z jeho pokoje a blížila se ke své cele. Šlo to celkem snadno. Vrátila jsem se do svého těla a magii jsem začala dávat příkazy svému dvojníkovi. Dobře naplánovaný plán je dobrej plán, ale musí být i dobře proveden. Ucítila jsem záchvěv bolesti a najednou jsem ztratila vědomí.
***
Když jsem se probudila, radostně jsem se začala smát. Měl pravdu, pocítila jsem všechny vzpomínky od mé kopie. Bylo to žůžo. Nebylo sice příjemné jak mě Roll zabil, ale co nadělám. Určitě mi přijde na pomoc a já ho předběhnu. Hlavně se nesmíme cestou minout. Och ne. Určitě jsem propásla náš domluvený termín. Posadila jsem se a uviděla mého dvojníka stát přede dveřmi. Snad ještě neodešel. Vzala jsem si košili od mého dvojníka a jemu jsem pomazala hruď co nejvíce masti, co jsem dokázala ze své hrudi vyškrábat. Dala jsem mu další příkazy a zavřela jsem dveře cely. Mířila jsem k aréně a už zdálky jsem uviděla Gersela. Radostně jsem se k němu rozběhla.
Zvládl to je mrtvá, promiň jdu pozdě trochu jsem omdlela.
Super, tak jdem.
Vyrazili jsme do chodby která vedla ke schodům a on chytl svícen a zatáhl.
To mě mohlo napadnout, zasmála jsem se.
Tiše.
Prošel skrz zeď a já jsem šla za ním. Ocitli jsme se ve velké místnosti. Gersel se zneviditelnil a šeptnul mi.
Udělej to samé to je Hoegarův pokoj.
Okamžitě jsem poslechla a tiše, jak myšky jsme mířili ke dveřím vpravo. Vešli jsme a potichu za sebou zavřely dveře. Ocitli jsme se v kulaté místnosti a Gersel hned přešel ke zdi. Začal klepat na jednotlivé cihly a každá, které se dotkl začala slabě zářit. Snažila jsem se zapamatovat, jak byli v pořadí a celkem se mi to i povedlo. Cihly zářily čím dál víc a pak zmizely. Zeď se rozestoupila a před námi se objevili dveře.
To bylo celkem lehké.
Teprve teď to začne být těžké.
Gersel otevřel dveře a my se ocitli v jeskynní chodbě. Šly jsme dál a já uslyšela zvuky. Vešli jsme do obrovské místnosti, kde bylo nespočet vojáku. Gersel se začal plížil podél zdi a já šla potichu za ním. Vojáci se tam vesele bavili a mě připadalo, že ta místnost nemá konec. Bylo tu snad tisíc vojáků. Naštěstí jsme konečně dorazili na konec a šly chodbou dál. Gersel se po pár minutách zastavil a šeptnul mi. Teď už nevím jak dál.
Jak to?
Já bych sám asi prošel, ale ty neumíš skrývat pach své magie a tihle mágové jsou dostatečně zkušení, aby tě ucítily.
Ale jak se potom přes ně dostanu?
Budeme muset bojovat a upozornit na nás takhle Hoegara a pak co nejrychleji zdrhnout.
Aha a kolik jich tam je?
Asi dvacet.
Super tak to si můžeme rovnou prokázat laskavost a střelit po sobě bleskem.
Tak pesimistická nebuď, jsou to začátečníci většinou. Nemají vyuku od starších a Hoegar jim moc pozornosti nevěnuje.
Dobře tak jdeme na to. Ty projdi a zbav nás překážek ve předu, abychom mohli snadno zdrhnout a potom zaútoč a já se přidám. Dobrej plán ne?
Přímo perfektní, odvětil kysele a šel teda napřed. Čekala jsem na něho asi hodinu, než konečně začalo peklo. Zrušila jsem svého dvojníka, protože i tak by moc dlouho Hoegara nezdržel a vyvolala jsem mez svojí magie. Dala jsem kolem sebe magický štít a vyvolala modré plameny. Chtěla jsem aby se mě báli a nechaly mě projít. Vyvolala jsem teda ještě normální plameny a ty kroužili kolem mě. Vešla jsem do místnosti a všichni ke mně obrátily pozornost.
Nechte mě projít a budete ušetření.
Pár z nich couvlo, ale většina se pustila zase do boje. Gersel odrážel útok několika mágu a asi tři se vrhly na mě. Začali na mě vrhat ohnivé koule. Zkusila jsem ji chytit jako Gersel. Obalila jsem si ruku ve štítu a chytila ji. Bylo to překvapivě snadné. Hned jsem si zanadávala, jak jednoduché kouzlo to musí být. Kouli jsem kouzelníkovy vrátila a ten mávl rukou a koule zmizela. Když se ke mně ostatní dva kouzelníci přiblížily s kudlou v ruce, změnila jsem plameny na auru a oheň co kolem mě plán se roztáhl a ožehl je. Mágové couvli a navzájem se polili vodou. Zezadu mě trefila ohnivá koule, ale díky štítu jsem se jen otočila a vrhla jsem blesk po útočníkovy. Nechtěla jsem vypadat tak slabě, a tak jsem koule nepoužívala. Útočník se ani nepodíval vzhůru a zasáhl ho blesk. Jeden se mě mezitím pokusil říznout, ale aura mu v tom zabránila. Vytrhla jsem mu nuž z ruky a objala ho. Začal se vzpouzet, ale já ho pevně držela. Vyvolala jsem modré plameny a ty ho začaly pálit. Normální plameny ho mezitím zasáhli a jeho kolega ve snaze mu pomoci, nás polil vodou. Plameny sice zhasly, ale modré ne. Pustila jsem ho, jelikož jsem ho nechtěla zabít, ale ještě jsem ho pořádně kopla do čelisti, aby už nemohl bojovat. Uslyšela jsem odporné prasknutí, až mi přeběhl mráz po zádech. Poslední útočník po mě začal vrhat v kuse ohnivé koule, až jsem nestačila udržet štít. Gersel přede mě skočil a kouli chytil. Hodil ji po útočníkovy a ta ho zasáhla do hrudi.
Nevedla jsi si špatně, dobře tě Roll naučil.
Zvládla jsem jenom čtyři a to jsi mě ještě musel zachránit. Za to ty?
Podívala jsem se kolem a všude ležely na zemi lidé. Někteří ožehnutí, jiní vypadali v pořádku, další mokří. Nemohla jsem tomu uvěřit.
Ty jsi silnej co?
Gersel se zasmál a udělal se znova neviditelný. Udělala jsem to po něm a šly jsme dál chodbou. Ucítila jsem závan čerstvého vzduchu a vzrušeně se nadechla.
Umíš létat?
Co?
Ptám se jestli umíš létat.
Jo, proč?
Protože, východ je na skále.
Aha.
Začala jsem si tvořit křídla, když jsem za sebou ucítila hrozivý pach magie
16.kapitola
Zděšeně jsem se otočila a uviděla Hoegara s Chrïs po boku. Gersel se na mě otočil a řekl.
Běž!
Bez tebe nejdu.
Gersel už na nic nečekal a prudce mě shodil ze srázu. Vykřikla jsem, ale dokouzlila jsem si křídla a vzlétla. Otočila jsem se ještě, jestli ho neuvidím.
***
Jakmile jsem ji shodil, vyvolal jsem co nejvíc magie a hodil jsem po Hoegarovy co nejvíc nožů, dýk a různých zbraní. Věděl jsem, že stačí na něho házet v kuse kouzla, aby stihla Sára utéct. Hoegar mávl rukou a zbraně se obrátili proti mně. Jejich čepele zčernaly a já věděl, že je nechytím. Skrčil jsem se teda k zemi a oni proletěli nade mnou.
Ale, ne.
Zbraně letěli dál a já věděl, že jdou po Sáře. Hodil jsem po Hoegarovi tu největší ohnivou kouli, ale než jsem ji stačil vypustit, tak mě něco bodlo a já ztratil kontakt s magii. Bezmocně jsem se zhroutil k zemi a koule vybuchla. Odletěl jsem z útesu a padal do náruče smrti. Viděl jsem ještě jak Chrïs vyletěla za Sárou.
***
Když jsem se otočila, uviděla jsem za sebou černé tečky. Přidala jsem jak nejvíc to šlo, ale po pár minutách přede mě skočila Chrïs. Prudce jsem se zastavila, abych ji nevpadla přímo do náručí a vyvolala jsem co nejsilnější auru, jakmile jsem zjistila, že ty černé tečky jsou zbraně. Stála jsem ve vzduchu před Chrïs a jen jsme se na sebe dívaly. Oplácela jsem ji její nenávistný pohled, a když jsem ucítila blízkost nožů, prudce jsem vzlétla. Chrïs to nejspíš čekala, protože jen mávla rukou a zbraně změnily směr a letěli zase na mě. Nestihla jsem jim uletěl a oni mě zasáhli. Aura mě naštěstí ochránila a zbraně se rozplynuly v černou mlhu. Chrïs na mě hodila nějakou fialovou kouli a ta mě zasáhla do hrudi. Odletěla jsem tak tři metry a hruď mi nešťastně zanaříkala.
Magický souboj co ty na to? Zeptala jsem se v naději.
Ne, díky v kouzlení tě porazím snadněji.
Letěla na mě ohnivá koule a já se vyhnula. Snad neumí vyčarovat křídu. Stala jsem se neviditelnou a hodila po ni dýmovou kouli. Koule vybuchla a všude se rozprostřela mlha. Přesunula jsem se na jiné místo a začala vyvolávat bombu. Šlo mi to už celkem dobře, ale pořád jsem musela pár minut se soustředit. Vyčarovat křídu jak jde vidět neuměla, ale jako by pořád věděla kde jsem. Nejspíš to je pachem magie, nebo tou fialovou koulí. Musí být dobrý stopař, pomyslela jsem si. Když několikrát jsem se musela vyhnout ohnivé kouli nebo blesku, tak jsem se na to vykašlala a neviditelnost pustila, aby mi nevyčerpávala zbytečně magii. Hodila jsem po ní bombu a ta vybuchla. Rychle jsem odletěla co nejdál, ale Chrïs se zase objevila přede mnou a zatarasila mi cestu. Byla popálená a vypadala vztekle. Vyvolala prudký vítr a ten mě odhodil. Ve vzduchu jsem se přetočila a hodila po ní ohnivou kouli a blesk zároveň. Chrïs jenom zvedla ruce a blesk i koule ji minuly. Vypadalo to, že si se mnou jenom hraje. Začala jsem vyvolávat rozdvojení, ale musela jsem získat čas. Hodila jsem po ní kouli, potom jsem ji obešla a hodila po ní další kouli, a tak pořád dokola. Chrïs se jen sladce usmívala a všechny koule chytala a házela je zpátky. Věděla jsem, že takhle mi to bude jen delší dobu trvat to vyvolat, ale kdybych zůstala stát asi by mě nenechala na pokoji dokud to kouzlo nevytvořím. Snažila jsem se ji teda pořád zaměstnávat, ale ji už to přestalo bavit. Povolala zase vítr a smykla semnou do strany. Hodila po mě fialovou kouli a ta mě odhodila ještě dál. Snažila jsem se potlačit bolest a pořád jsem se soustředila na vyvolání dvojníka. Zlepšila jsem si rychlost a kroužila kolem ní. Chrïs se pořád za mnou točila, ale pak přestala a vyvolala kolem sebe blesky. Nejspíš se ji začala točit hlava, protože mě jen trošku škrábla. Konečně jsem vyvolala svého dvojníka a dala mu vletu příkazy. Dvojník se zneviditelnil a začal ji oblétat v kruhu. já jsem z kruhu vystoupila a vytlačila jsem magii ven. Chrïs se usmála a hodila po mě blesk, ale blesk se ode mě odvrátil a zasáhl ji. Chrïs překvapeně vykřikla. ze zadu na ni přiletěla ohnivá koule a Chrïs ji odrazila. Moje magie se mezitím k ní přiblížila a ona couvla. Strnula a vypadalo to jako by čichala. Mého dvojníka zasáhla fialová koule a on se zviditelnil. Chrïs od moji magie ještě odstoupila a po mém dvojníkovy hodila ohnivou kouli. Dvojník ji vykryl a přesně podle plánu vzal roha. Chrïs se na mě podívala jako by přemýšlela, jestli se má za ní vydat a hodila po mě další kouli. Ta mě zasáhla a já jsem prudce magii zatlačila do těla a udělala co nejpřesvědčivější zděšený výraz a křídla jsem zrušila. Dělala jsem že padám a Chrïs se usmála. Nejspíš si myslela, že dvojníci dostanou jeden úkol a víc toho neumí. Padala jsem do té doby než mi Chrïs nezmizela z dohledu, a pak jsem bez křídel vzlétla. Od té doby co mám Rollovu zkušenost mi to jde celkem dobře. Chrïs sice nepřemůžu, ale přechytračit ji můžu.
***
Běžel jsem hned za královnou a vpadl do jejího pokoje. Královna se na mě podívala a já hned začal vysvětlovat.
Nebyla to Sára, určitě ji má Hoegar.
Cože?
Zabil jsem tu falešnou a měl jsem pravdu zmizela. Byla to kopie.
Cože si udělal? Co kdyby to byla ta pravá?
Nemohla to být měla jen jedno znamení magie.
Ach ták, takže už zvládla vyvolat magii.
Ano, a neměla moje oči.
Dobře, něco vymyslíme, ale ty se uklidni.
Jistě královno.
Královna si zavolala svojí radu a já mohl být přítomen. Nechala vysvětlení na mě a tak já se do něho pustil.
…Určitě je na ishandalu.
Rada chvíli mlčela, ale pak promluvila Sürre.
Děsí mě tvé vysvětlení, ale jak přemýšlím jakkoli dává to smysl, ale není jisté že je na Ishandalu.
Je, kde jinde by byla?
No to právě nevíme.
Nehádejte se vy dva, vložila se do toho královna.
Rollere na Ishandar zaútočit nemůžeme a ty to víš.
Já vím, dejte mi pár mágu a půjdu tam sám. Vysvobodím ji a přivedu zpátky do tábora.
Je to sice od tebe hezké, ale je to bláznovství. Láska ti nemůže zaslepit mysl, jinak umřeš a ona s tebou, na to nezapomínej.
Jistě vaše výsosti.
Odešel jsem z místnosti a šel k sobě do stanu. Hned jsem věděl co budu dělat. Zabalil jsem si věci a chvíli počkal, aby mě nikdo nenačapal. Jakmile už byla hluboká noc, vyšel jsem ze stanu a mířil k lesu. Za mnou se ozvaly těžké kroky.
Kam jdeš?
Projít se, Sürre.
To ti tak žeru.
Měla bys, protože mě nezastavíš.
Já tě nechci zastavit.
Překvapeně jsem se otočil.
Chci jít s tebou a tihle taky.
Za ní se vynořil Böriel, jeden ze starších a dvojčata Red a Mirel.
Radostně jsem se zasmál a všechny objal. U Sürre jsem se zastavil.
Děkuju ti.
Není zač, přece tě znám a nenechám tě jít na smrt, takhle umřeme aspoň společně.
Zamračil jsem se.
To byl doufám černý humor.
Sürre se zasmála, ale neodpověděla.
Vyšly jsme teda na cestu a Sürre letěla nad námi, ale po chvíli nám zmizela z dohledu.
***
Když jsem padal a padal ucítil jsem vibrace a hned jsem se lekl. Snažil jsem se bránit, ale Hoegar mě přesunul k sobě.
Víš že každý kdo má u sebe něco mého může být ke mně přemístěn. Měl jsi ten amulet zahodit.
Zděšeně jsem se podíval na amulet a vyhodil ho. Rychle jsem se rozběhl ke srázu, ale Hoegarova černá mlha mě chytila pod krkem a vyzvedla do vzduchu.
Kam pak? Hoegar nastavil dlaň a amulet se zjevil v jeho ruce. Strčil si ho do kapsy a v ruce se mu objevil černý nůž. Zděšeně jsem se na jeho ostří podíval a věděl jsem co bude následovat. Hoegar mi zapíchl nůž do ruky a přejel až k ramenu. Zasyčel jsem bolestí a Hoegar se usmál. Tam kde nůž přejel mi začal škvařit maso a černé střípky mi vnikly pod kůži. Cítil jsem jak se pohybují a řežou mě všude kudy projdou. Hoegar mě pustil na zem a já sebou začal bolestí házet. Hoegar se začal smát a jeho mlha mi vlezla do pusy a do nosu. Začala mě uvnitř krku pálit jak čert a nožem mi přejel přes nohu.
Ty víš co chci.
Neodpověděl jsem mu a snažil se ignorovat bolest. Hoegar vyčaroval hada a ten mě začal kousat do prstů. Jeho jed se mi začal šířit tělem a začalo to pálit ještě víc. Pomalu jsem začal ztrácet vědomí, ale Hoegar si toho všiml a vložil mi do těla víc své mlhy a mě to začalo pálit a přitom mé vědomí vracela zpátky. Nožem mi přejel po hrudi a přišla nová vlna bolesti. Zalévalo mě horko a zároveň chlad. Hoegar vyčaroval malé broučky a ti se mi přisály ke končetinám. Začal jsem házet rukama i nohama, ale brouky jsem nesetřásl. Bolest se zhoršovala a já cítil, jak mi pijí krev a jejich ostrá kusadla ve mně zanechávají dírky. Prodíraly se až ke kosti a já začal zase ztrácet vědomí.
Ne, vykřikl Hoegar a přiložil mi ruku na hlavu. Vrátil mě zas do bolesti a já byl plně při vědomí. Bolest začala na novo a já začal křičet. Hoegar se usmál a mě vyšly z očí slzy.
Takže?
Slabě jsem kývl a broučci zmizeli. Nůž nechal zase zmizet, ale mlha ve mně zůstala, aby mě udržel při vědomí.
Přísahej mi věrnost.
Itary… itary leise vethe Rao.
Velmi dobře. Hoegar mi přiložil ruku k hrudi a ty nevětší šrámy se začali zacelovat. Ostré úlomky se začaly vracet k jeho ruce a já přitom naříkal bolestí. Mlha mě opustila a já zůstal ležet a přišel nový příval slz. Dal mi zpátky amulet a řekl.
Tvůj první úkol.
Věděl jsem co má namysli, když se snažil tak rychle ze mě dostat tu přísahu. Zanadával jsem si že mám tak slabou vůli a zase mi vytekly slzy. Vstal jsem a vyskočil ven ze srázu.
***
Letěla jsem nízko mezi skalami a uslyšela jsem za sebou hlas.
Sáro.
Nadšeně jsem se otočila a uviděla Gersela.
Gersele!
Vypadal zmučeně a z očí mu tekly slzy. Podíval se na mě a vyvolal víc magie.
Promiň, vymanil ze mě přísahu, utíkej jak nejrychleji můžeš!
Couvla jsem. Cože? Tak rychle?
Jakmile tě začne mučit, tvoje vůle rychle ochabne.
Na tvář mu stekly další slzy a napřáhl ruku. Poznala jsem ho už natolik, že jsem věděla, že je možná silnější než Chrïs, ale s jistotou jsem mohla říct, že je chytřejší. Otočila jsem se a veškerou svou magii dala do letu.
***
Když se Sürre vrátila přiletěli s ní ještě další drak.
Luu, zvolal jsem nadšeně.
A co jsi si myslel? Že nechám Sáru na pospas Hoegarovi?
Teď se jmenuje Dreana.
Slyšel jsem, usmál se Luu. Poskytl jsem Luovi magii a ten vzal mě a Böriela na záda. Starší si nasedl na Sürre a s ním i dvojčata Red a Mirel. Cítil jsem Staršího magii a hned jsem pocítil její sílu. Sürre se pod tím pocitem prohnula a nadšeně vyskočila do vzduchu. Luu vyrazil hned za ní a společně jsme mířili k Ishandaru.
17.kapitola
Letěla jsem jak nejrychleji jsem mohla, ale on byl pořád za mnou.
Pozdě, budeš muset bojovat. Přede mnou se zapálili plameny a já měla co dělat, abych do nich nevletěla, ale pak jsem se rozhodla, že bude lepší je přeletět. Vyvolala jsem magický štít a prošla plameny. Gersel se objevil přede mnou a hodil po mě ohnivou kouli. Chytla jsem ji a s ještě větší magii jsem ji po něm vrhla. Gersel se ji pokusil chytit, ale ona ho spálila. Rychle kouli pustil a chytil se za ruku. Ruka se mu okamžitě zahojila a on zatočil hlavou. Jeho cop se otočil a zvětšil se tak že mě udeřil a já odletěla. Proletěla jsem skrz plameny a vyvolala proud vody. Zamířila jsem na Gersela, ale on bez problému se vyhnul. Můj proud vody ho furt pronásledoval, ale on mezi ním kličkoval a furt se ke mně přibližoval. Přestala jsem vodu pouštět a místo toho jsem vytlačila magii ven z těla. Gersel se usmál a následoval mě. Z jeho copu začalo vycházet obrovské množství magie a já jsem svoji magii přinutila stočit se do hadích smyček, a co nejvíce se soustředila na sílu mojí magie. Gersel se usmál a řekl.
Tak od tebe má Roller tu techniku.
Cože?
Použil ji tehdy proti mně, trochu mě to překvapilo, ale i tak jsem ho měl nechat vyhrát, takže mi nevadilo, že mě zaskočil. Znova to na mě nebude fungovat, varoval mě.
Začala jsem teda vymýšlet novou taktiku a vytvořila jsem před sebou oblouček jako u duhy. Zbytek magie jsem poslala do útoku a rozdělila ji na dvě poloviny. Gersel před sebou vytvořil ohromnou kouli a tu poslal na mou magii. Vyhnula jsem se jí a chtěla ji zezadu napadnout, ale za ní byli dvě menší koule a ty se do mě pustily. Obklíčila jsem je ve spirálách, ale to už se přiřítila i velká koule a rozptýlila se do velkého mraku. Dvě koule mi unikly a připojily se k mraku. Mrak přejel mou magii, ale ta zůstala pevně stát. jakmile byla uvnitř mraku, začala jsem ho odhánět, ale koule se změnily v mlžné šípy a začali mi bodat do magie. Moje magie se začala pomalu stahovat, ale Gersel mě nenechal uniknout. Mlha mě následovala až k mé obraně a ta se zapojila do boje. Vyslala jsem každý oblouček zvlášť přes jeho mrak, a přitom si vzala kousek od mojí magie. Magie se připojila na obloučky a ty rozptýlili mrak. Šípy se opět spojily do koulí a ty vytvořily ruce. Ruce se napojovaly na středně velkou kouli a ruce zaútočily. Nestihla jsem uhnout a chňaply po mé magii. Poté se natáhly a vystřelili kouli na mě. Přinutila jsem magii se vrátit ke mně, aby mě ochránila, ale ruce po mé magii chňaply a nepustili ji. Koule mě trefila a moje magie zakolísala. Aura mi začala poblikávat, ale udržela jsem ji. Kdybych ji neměla, magii už bych měla zatlačenou. Narovnala jsem se, ale Gersel mého zakolísaní využil a posunul mou magii, až nebezpečně ke mně. Znovu jsem zaútočila na jeho magii a on se vyhnul. Ruce se zkrátily a vytvořili další kouli. Koule proletěla skrz mou magii a ta se ke mně opět přiblížila. Začala světlat a já se snažila, aby zůstala silná. Rozptýlila jsem magii do třech obláčku a ty spojila tenkou a zároveň silnou vrstvou magie. Naletěla jsem na jeho magii a vrstvou magie, jsem ho rozkrájela. On o kousek ustoupil a vytvořil další kouli. Nashromáždila jsem magii, aby kouli zadržela, ale koule jak letěla, proměnila se v kruh a ten bez problému přeletěl mou magii. Poté se opět spojila do koule a narazila mi do hrudi. Magii už jsem neudržela a začala jsem padat. Zděšeně jsem se koukla pod sebe, ale Gersel už letěl a zachytil mě.
Promiň, ale Hoegar tě chce živou.
Začala jsem se vrtět a snažila se znovu vyskočit, ale Gersel na mě foukl a já usnula.
***
Letěli jsme dlouho. S magii jsem byl už na pokraji, jak jsem ji furt dodával Luovi, ale ten díky tomu letěl neuvěřitelně rychle. Letěli jsme vzdušnou čarou přímo k Ishandalu. Konečně jsem měl na dohled jeho sídlo. Díky Gersela známe jeho tajné cesty a kde co je. Pomyslel jsem na něho a doufal, že je v pořádku. Viděl jsem ostré skály a hlubokou propast, když luu a Sürre začali klesat.
Proč klesáme?
Protože se nejprve vyspíme a pak teprve půjdeme dál.
Cože? Ale Sára potřebuje naši pomoct.
Bude muset počkat, nechceme přece skončit v žaláři s ní.
Nafučeně jsem mu slezl ze hřbetu a začali jsme chystat malé tábořiště. Vyvolali jsme ochranná kouzla a udělali oheň. Jak jsme byli skončeni unaveně jsem si sedl vedle Sürre.
Zvládneme se tam dostat?
Podle Gersela venku stráže nemá, má je ve vchodě a pak už jen pár vojáku uvnitř. Je si sebou jistý a myslí si že jeho tajné chodby nejdou objevit.
Super, tak to by mělo být snadné.
***
Když jsem se probudila, byla jsem zas ve své cele. Zkusila jsem vyvolat magii, ale jako by zmizela. Neměla jsem ji na dosah.
No bezva, tak teď už se odtud nedostanu. Znova jsem si lehla na postel a přemýšlela co budu dělat. Otevřely se dveře a dovnitř vstoupil Gersel. Oddechla jsem si že to není Hoegar, ale pak mi srdce spadlo, až do žaludku, protože jsem si vzpomněla že ho teď váže přísaha na Hoegarovou stranu. Prudce jsem se postavila až se mi zatočila hlava. Málem jsem spadla, ale Gersel mě zachytil.
Jsi v pohodě?
Jo, co tu děláš?
Chodím tu každou chvíli kouknout se, jestli už jsi vzhůru.
Aha, můžeš mi říct, co jste mi to daly?
Bylinky.
Ale já magii ani necítím, není to takové jako u víl.
Jsou to speciální bylinky od Hoegara, nejsou ani v říši, ale ruší magii.
Aha. Co si teď počnu?
To já nevím a nemůžu ti ani pomoct, ale Hoegar jakmile se dozví že jsi vzhůru začne tě mučit. Bezva tak mu prosím řekni až zítra, ať se na to můžu psychicky připravit.
Pokusím se, ale ta přísaha mě váže k poslušnosti.
Chápu. Sklopila jsem hlavu a mu znovu zeskelnatěly oči. Gersel odešel a já si šla znova lehnout.
Když jsem se probudila byla jsem pořád mrzutá. Sedla jsem si na postel a zkoušela jsem se uklidnit. Zkusila jsem něco jako meditaci a doufala že tak magii přivolám, ale byl to marný pokus.
Někdo otevřel dveře a já v naději doufala, že je to zase Gersel. Naděje zmizela a vystřídala ji panika, jakmile jsem ve dveřích uviděla Hoegara s nožem. Byl to divný nůž. Měl černou ostnatou čepel a vypadal, jako by jeho špička byla spálená. Přitiskla jsem se na stěnu a Hoegar se mé reakci jenom zasmál. Přiblížil se ke mně a já se přitiskla ještě víc. Hoegarovy zčernaly oči a vyšla z něho černá mlha. Mlha zamířila ke mně a rozprostřela se všude kolem mě. Začala mě pálit a vlezla mi do těla. Zhroutila jsem se na zem a mlha mi pochodovala v těle a po těle. Začala mi mačkat tělo a uvnitř jsem cítila oheň jak mi prostupuje žilami. Začala jsem ječet, ale slíbila jsem si že zůstanu silná a tak jsem se brutálně kousla do jazyka až jsem ucítila chuť krve. Hoegar ke mně přistoupil a začal mluvit.
Tak co dáváš přednost mučení z našeho světa, nebo ten můj způsob.
Ani jsem se na něho nepodívala a on mě vytáhl za vlasy. Sykla jsem bolestí a koukala na něho. Hoegar se usmál a řekl.
Dobře zkusíme obojí.
Chytl mi nejprve jeden prst a prudce škubl. Vykřikla jsem, ale to už se přesouval k druhému prstu.
Chci po tobě přísahu, nejspíš ti to došlo.
Nic jsem neřekla, a tak Hoegar chytl druhý prst a zase škubl. Místo výkřiku jsem si rozkousla ret a z očí mi vytryskli slzy. Hoegar mě pustil a jeho mlha mě začala zase pálit. Svíjela jsem se na podlaze v bolestech a on se ke mně naklonil. Řízl mě nožem do ramene a já zase zasténala. V rameni mi začalo nepříjemně řezat a přecházelo to dál do paže. Tentokrát jsem to nevydržela a začala jsem křičet. Hoegar mě tak nechal a odešel. Pořád jsem se svíjela na zemi s mlhou v nitru a ostrou bolestí v ruce. Později mě obklopila taková otupělost, že jsem skoro nevnímala. Prsty jsem si neobtěžovala ani rovnat a upadla konečně do bezvědomí.
***
Když jsme si všichni odpočinuly a mi dokončili meditaci, abychom měli plnou zásobu magie sbalili jsme tábor. Byla hluboká noc a mi se vypravily na cestu. Sürre dvakrát obletěla Ishandal, aby našla vchod. Vylezly jsme drakům na hřbet a letěli zachránit Sáru.
Vletěli jsme do vchodu a začali se plížit dovnitř. Sürre a Luu museli zůstat venku, protože se do vchodu nevešli. Zavěsili se nad vchod, aby měli přehled a zůstali tiše čekat. My ostatní jsme mezitím šly dál. Pomalu jsme se plížili a já ucítil odporný zápach.
Co to je? Zeptal se Red.
Nevím.
Šly jsme ještě obezřetněji dál a vyvolali magii. Hned jsme ji začali i skrývat a došly jsme do místnosti. Uvnitř se všude povalovaly mrtvoly.
Tak už víme odkud je ten smrad, ale co se tu stalo?
Mě se neptej já u toho nebyl.
Šli jsme teda dal a narazily na tři čaroděje co vypadaly celkem zmrzačeně a snažili se mrtvoly odklidit na jednu hromadu.
Hej! Křikl jsem.
Čaroděj se polekal a snažil se zdrhnout, ale starší mávl rukou a všichni tři přiletěli až k nám a rozplácly se o zem. Začaly prosit o slitování a tak jsem promluvil.
Budete ušetřeni, když nám odpovíte na pár otázek.
Čarodějové bez okolků přikývly a tak jsem se začal ptát.
Co se tu stalo?
Jeden muž a malá holka, chtěli utéct a mi jsme se jim v tom snažily zabránit. On je všechny zabil, ale ta holka nás nechala žít, jen nám dala nakladačku.
Radostně jsem se usmál a ptal se dál.
Utekli? Jsou v pořádku? Před jakou dobou?
Utekli předevčírem v noci, ale včera k ránu se vrátily.
Cože?
No ten muž tu malou nesl v náručí a ona vypadala jak mrtvá. Beze slova prošel a brečel.
Zachvátila mě beznaděj, ale Starší promluvil.
Nenechávej svou mysl propadat zoufalství, když neznáš fakta.