Smysl pro magii část 5
Pak už nic, dál si nic nepamatuju.
Aha. Tak já ti povím, jak to zhruba bylo a co jsi dělala celou tu dobu dál, ok? Ale nesmíš mě přerušovat jo? Na otázky bude čas pak, dobře?
Asi mě znáš dobře co?
Jak jsi to poznala?
Protože jen ti co mě znají ví, že často skáču do řeči.
Usmál jsem se a mávl nad tím rukou. Začal jsem ji vyprávět jak to celé bylo, ale vynechal jsem hloubku našeho vztahu. Bude dost času ji to říct, nebo aby mě znovu měla ráda a ne ji plašit a hodit to na ní celé najednou. Párkrát mě sice přerušila, ale konce jsme se konečně dobrali. Seděl jsem tam mlčky a čekal, až si to celé přebere podle svého.
Takže ty říkáš, že nějaký šíp mi vynuloval paměť?
Jenom tu jak jsme spolu odešli sem do tábora.
Aha a já umím kouzlit, jo?
Přesně.
Fajn, a neskočil jsi náhodou ze stromu a nebouchl se pořádně do hlavy?
To by byla jedna možnost, ale jak bys pak vysvětlila tohle?
Vyvolal jsem magii a uviděl její zděšený výraz.
Tvoje…tvoje oči.
Já vím, zmodraly. To je můj znak magie, tvůj je aura.
To není možné.
Jak vidíš tak je.
Ale jak?
Jsi v magické říši, tady je možné všechno.
Dobře tak mi vykouzli pejska.
Zůstal jsem na ni zírat.
Cože?
Chci štěně. Vždycky jsem chtěla štěně, a když je tady možné všechno, tak mi ho můžeš vykouzlit.
A nebude snadnější zajít zpět do tábora a náš kovář zrovna má štěňata?
To nejspíš bude, ale chci vidět jak vykouzlíš štěně.
Povzdechl jsem si, ale už jsem nic nenamítal. Vyvolal jsem co nejvíc magie a začal jsem kouzlit štěně.
Asi po deseti minutách konečně se před ní objevilo štěně a ona ho nadšeně objala. Pejskovi se to moc nelíbilo, ale nic nezmohl.
Já jsem seděl a namáhavě dýchal, ale dělalo mi radost, že má radost. Tak dneska už nevykouzlím ani pendrek, kdybych neměl její magii tak by mě to zabilo. I tak jsem si hluboko sáhl do své životní síly. Před tím takové divné nápady neměla.
Vykouzlíš mi ještě vodítko?
Ne, ne dneska už kouzlit nebudu.
Jak to?
To už jsem ti říkal. Máš určitou hranici magie kterou můžeš vyvolat, když ji překročíš začne tě to zabíjet.
Aha, to neva vykouzlíš mi ho až zítra.
Díval jsem se na ni jako na blázna, ale ona se s pejskem v náručí zvedla a šla k táboru. Já tam zůstal sedět a dlouho potom co už jsem ji neviděl jsem se díval jejím směrem.
To si děláš srandu, kdybych ji tehdy nevysvětlil jak závažná situace je v Lunÿmii a rovnou ji předvedl kouzla reagovala by taky takhle? Ne to není možné. Zvedl jsem se a zamířil taky do tábora.
13.kapitola
Ani jsem si neuvědomila, kdy jsem usnula. Probudila jsem se v rohu a bylo mi pořád do breku. Pomalu jsem vstala, ale byla jsem celá polámaná. Nemohla jsem se narovnat, tak jsem chodila shrbená. Na stolku jsem uviděla jídlo a hned jsem si uvědomila jaký mám hlad. Pustila jsem se teda do jídla. Bylo velmi dobré, což mě překvapilo, ale rychle došlo. Měla jsem pořád hlad, ale už ne tak velký. Opatrně jsem si lehla na postel a snažila se trochu protáhnout. Bolelo to jak čert, ale záda mi luply a hned jsem se cítila líp, jak všechny kosti naskočili tam kam mají. Ani jsem nestihla znova usnout, když přišla Chrïs. Nesla mi velkou sklenici vody.
Tady máš a ať ti to vydrží až do oběda.
Potom odešla a já zas zůstala sama. Rozhodla jsem se, že furt spát je blbost a budu se odtud pokusit dostat sama. Zvedla jsem se a položila ruku na dveře. Roll říkal, že magie magii vždy vycítí. Přivolala jsem tedy magii a opravdu. Hned jsem pocítila záchvěv magie, byla to velmi silná magie. Tak fajn, tohle zatím neprolomím. Začala jsem teda cvičit různá kouzla a zkoušet svoje možnosti. Nebudu tady přece jen sedět a trpět jak si to Hoegar přeje, nebo co si vlastně přeje. Vyrušila mě Chrïs.
Co to tady děláš?
Cvičím.
Chrïs se na mě zamračila, ale neřekla nic. Na tohle přece jenom neměla co říct. Třískla dveřmi a nechala mě dál cvičit, ale po chvilce přišel sám Hoegar.
Tak ty cvičíš, jsem se dozvěděl.
Musím nějak zabít čas.
Dobrá odpověď, taková neurčitá, ale víš že odtud se nedokážeš dostat.
To neznamená, že to nemůžu zkusit.
Velmi odvážné, vmžiku tě můžu zabít, ale ty jsi klidná a drzá.
Taková jsem odjakživa.
Překvapilo mě, když mě naplnil pocit bezmocnosti a magie mi zmizela, vždyť jsem ji neměla ani venku.
Ts, ts, ts měla bys být uctivější, ale ono už ti spadne hřebínek.
Zpoza dveří se vynořila Chrïs a Hoegar ji něco řekl, ale já mu nerozuměla. Chrïs zavřela dveře a já opět osaměla. Čekala jsem až mi magie odpluje a mezitím jsem začala vymýšlet plány, ale všechny skončily u těchto dveří. Nasupeně jsem do nich kopla. No nic budu muset je nejprve odemknout. Odemknout je a hned vzít roha je blbost, nevěděla bych ani kde jít. Dobře, když budu mít dobrou vůli bude to chvíli trvat, než mě otestují a než ze mě vymaní nějakou přísahu. Takže…takže, takže takže. Jo už vím. začala jsem teda uskutečňovat svůj plán a znovu jsem začala cvičit. Nevěděla jsem jestli je možné použít kouzlo rozdvojení, ale když Hoegar mohl rozdvojit mou kopii, tak něco takového musí jít.
Byla jsem tam asi dva dny a věděla jsem už zhruba jak Chrïs chodí s jídlem. Kouzlo už jsem měla taky celkem naučené, ale ještě ho zbývalo otestovat. Naneštěstí přišel Hoegar.
Ahoj Sáro, jak jde vidět pořád cvičíš a pořád jsi tady.
Pro vás plus.
A pořád stejně drzá. Nespokojeně zavrtěl hlavou. Konečně je pro tebe připravená první zkouška.
Už se těším. Protočila jsem oči a sedla si na postel.
To jsem rád, odvětil kousavě.
Hoegar se otočil a něco mě donutilo jít za ním. Šly jsme temnými uličkami a i když jsem se snažila zorientovat, nešlo to moc snadno, bylo to takové bludiště. Došly jsme do velké místnosti a Hoegarovo kouzlo mě donutilo jít do prostředka. On a Chrïs vyletěli nahoru do nějakého stupínku a tam se posadily. Tak fajn plán začíná. Tušila jsem, že budu s něčím bojovat, a tak jsem začala vyvolávat magii. Překvapilo mě, že se přede mnou objevili kameny jeden větší, než druhý a tázavě jsem se obratila k Hoegarovy.
Co to je?
Nepoznáš kameny? Co já vím jsou i ve tvém světě.
Ale to jo, ale já myslela, že budu s něčím bojovat.
To jsi nečekala co? Usmál se Hoegar. Neboj na boj teprve dojde.
Takže to je mám zvednout?
Chytrá holka, ale bez pomocí rukou.
Nemohla jsem si nevšimnout, jak Chrïs v sobě dusí smích a jak jsem ji viděla přišlo mi to taky směšné, a tak jsem se rozřehtala. Uslyšela jsem i její smích. Asi na mě bude naštvaná, když jsem ji rozesmála, ale nemohla jsem si pomoct. Viděla jsem Hoegarův zamračený výraz a musela jsem se smát ještě víc. Vypadal jako kakabus. Chris najednou ztichla a viděla jsem jak se drží za hlavu. Najednou i mě zachvátila ostrá bolest a hned jsem zmlkla.
Líbí? Tohle se ti bude stávat častěji pokud budeš neposlušná.
Tiskla jsem si dlaně na uši, ale vůbec to nepomáhalo. Ostrý zvuk se mi zařezával až do mozku, ale začal pomalu a jistě utichat. Samozřejmě jsem ztratila spojení s magii. Chrïs vedle Hoegara seděla, jak putička ale smát už jsem se neodvážila. Hoegar netrpělivě funěl a já se snažila magii co nejrychleji vystrkávat. Konečně mě magie opustila, a tak jsem ji znova vyvolala. Vyvolala jsem neuvěřitelné množství.
Proč vyvoláváš tak velké množství jen na levitaci kamenů?
Vždyť ty kameny jsou velké, ale jestli chcete můžu ji odvolat a přivolat menší množství.
Ne! Vyštěkl Hoegar. Tak dlouho čekat nebudeme, začni.
Začala jsem teda od nejmenšího kamene a přemýšlela, jak uskutečnit můj plán, když s nikým nebojuju. Každý kámen jsem dávala o kousek výš a už zbýval jen ten největší. Sakra co teď? Začala jsem zvedat poslední kamen a zvedla jsem ho až k očím Hoegara.
Dobře tak vysoko jsi nemusela, dej ho dolů, řekl znepokojeně Hoegar. Spokojeně jsem se usmála a pustila balvan prudce dolů. Kámen spadl na prašnou podlahu a všude se zvedl prach. Zhustila jsem prach kouzlem kolem sebe a začala jsem co nejrychleji vyvolávat kouzlo. Kouř začala opadávat a já se začala potit.
No ták ještě chvilku, co nejvíc jsem se soustředila a konečně se kouzlo vyvolalo. Naproti mně se objevil rozmazaný obrys. Obrys se zaostřil a já uviděla sebe. Povedlo se oddechla jsem si. Víš co máš dělat. Já jsem přikývla a najednou jsem zmizela. Kouř opadl a mě něco odvolalo magii. Bezbranně jsem se zhroutila na zem. Tohle kouzlo se musím naučit nebo aspoň to pištění. Přede mnou se objevil Hoegar a Chris mu byla po boku. Byla to dobrá improvizace, ale nevyšlo ti to. Jsem mocnější než si myslíš, přestaň si semnou zahrávat. Chris mě popadla za krk a táhla mě k mé cele. Ztrácela jsem dech, ale Chrïs mě hodila do cely a nechala mě tam ležet. Lapala jsem po dechu, ale v duchu jsem se usmívala. Navázala jsem zas spojení s magii a lehla si na postel. Upadla jsem do bezvědomí a přesunula jsem se do mysli mého dvojníka.
***
Ocitla jsem se v aréně a byla velmi vděčná Rollovi, že mě naučil jeho kouzlo neviditelnosti. Je sice náročné, tak dlouho ho udržet, ale stálo to zato. Magii jsem teďka měla rozdělenou do dvou těl, ale pořád jsem ji měla mnoho. Šla jsem zpátky uličkou, ale věděla jsem, že když nebudu vědět kudy zdrhnout, tak taky nezdrhnu. Začala jsem svým dvojníkem propátrávat Ishandal a hlavně jsem hledala kde ukrýt mého dvojníka. Byla by blbost ho vracet do mě, nemusela bych už mít možnost ho znovu vyvolat. Procházela jsem teda jeho sídlo a hledala všechny možné úniky. Moc stráží jsem tady nepotkala, nejspíš si Hoegar věří, nebo jsou všechny venku. Měla bych to omrknout i venku, ale to je příliš nebezpečné. Jestli mě odhalí v životě se odtud nedostanu, nebo dostanu, ale s nějakou blbou přísahou. Dobře přemýšlej Drea no tak. Určitě tu má tajné chodby. A kuchyň, to je ono. Tady Hoegar a jeho magie nepůjdou, tady budou jen služebnici. Prohledávala jsem kuchyň kde bych se mohla schovat a nakonec jsem se vmáčkla úplně dozadu do špajzu. Byl to spíš sklad než špajz. Vzadu byli sudy, a tak jsem si jeden vybrala a vyházela věci z něho do jiných. Vlezla jsem dovnitř a zavřela nad sebou víko. Zjistila jsem, že nemůžu dýchat a tak jsem kouzlem provrtala malé dírky na dýchaní. Pak jsem se vrátila do svého pravého těla.
***
Šel jsem rovnou za královnou říct ji co se stalo. Nejspíš už to ví, ale určitě bude chtít podrobnosti ode mě.
Snaž se ji paměť nějak osvěžit. Začal jsi s ní tuto cestu tak ji teď povedeš. Nauč ji znova základy kouzlení a potom ji přenecháme starším.
Jistě.
Otočil jsem se k odchodu, ale královna mě ještě zastavila.
Rollere.
Ano má paní?
Jsem ráda, že ti nic není.
To já taky.
Královna se usmála a pokývla mi na odchod.
Šel jsem hledat Sáru, ale nikde jsem ji nemohl najít.
Rollere!
Sáro! Tady jsi všude tě hledám.
Já tebe taky. Utekl mi ten pejsek, ale to nevadí ty mi jistě vyčaruješ dalšího.
Chytil jsem ji za ramena.
Vzpamatuj se! Ty si nejenom nic nepamatuješ, ale chováš se jinak, takovou tě neznám.
To bylo krutý postěžovala si.
Usmál jsem se.
To je lepší.
Cože?
Takovou tě znám.
Jsi divnej víš to?
Jo, pojď ukážu ti kde budeš spát a mít soukromí.
Šla poslušně za mnou, i když se celý den chovala jak to štěně. Moc se ani nedivím, že uteklo. Jakmile si lehla do postele usnula. Chvíli jsem u ní seděl a koukal na ni, ale pak jsem se zvedl a vyšel do noci.
Byla zima, ale šel jsem do svého stanu a položil jsem se taky na postel. Chvíli jsem ještě přemýšlel, jak to udělat, aby si vzpomněla, ale pak jsem usnul.
14.kapitola
Když jsem otevřela oči, byla jsem zpátky v cele. Sotva jsem se posadila přišla Chrïs s obědem. Jak odešla hlasitě jsem si oddechla.
Na chlup přesně.
Pustila jsem se do jídla a potom jsem začala zase cvičit. Začala jsem zkoušet ty kouzla co používá Hoegar, ale moc mi to nešlo, a i kdyby mi to šlo, tak to nemám na kom zkusit. Vykašlala jsem se teda na to a začala jsem zase cvičit kouzlo maskování. Bylo to lehčí než neviditelnost, ale nesměla jsem se přitom hýbat, což by nebyl žádný problém. Kouzla jsem se učila na začátečníka poměrně rychle, nejspíš za to může Rollova zkušenost. Chrïs mi tentokrát nepřinesla večeři, nejspíš čím víc budu zlobit, tím méně budu dostávat jídla, ale to neva. Teďka budu moct být déle v mém dvojníkovy, ale nejprve musím počkat, jestli vážně teď nebudu mít večeře. Byla už jsem unavená a tak jsem se položila na postel. Chtěla jsem už spát, ale myšlenkami jsem byla u Rolla. Trápí se? Zjistí že to nejsem já? Při těch myšlenkách jsem usnula.
***
Když jsem se ráno probudil byl jsem celý zpocený. Celou noc se mi zdálo o Dreaně. Ne o Sáře, ale o Dreaně. Nevím sice jaký je v tom rozdíl, ale hned jsem poznal že to není Sára. V mém snu to vypadalo jako by volala o pomoc, ale přitom nevolala. Byla ve tmě. Viděl jsem jenom ji, nikde nebylo nic, ležela na slamníku a vypadala jak mrtvá. Díval jsem se na ní z povzdáli, a tak jsem se nemohl přesvědčit, že jen spí. Cítil jsem se hrozně. Možná je to Dreana uspaná v Sáře a jen čeká na probuzení. S novým odhodláním jsem se vydal za Sárou.
Sára ještě spala, ale já jsem ji vzbudil.
Tak jo, je čas vstávat a cvičit.
Hm.. ještě pět minut.
Kde pak, musíš cvičit vyvolávání magie, nikdy jsi mě za to neměla ráda, ale teď tě budu nutit ještě víc.
Když nebudu chtít, tak mě nepřinutíš.
To ne, ale můžu tě přesvědčit, abys chtěla.
Vykouzlil jsem v dlani vodu a pustil ji na Sáru. Co to děláš. Vyprskla na mě a prudce se posadila. Začala si stírat vodu z obličeje a škaredě na mě koukala.
Budím tě. Teď se prosím obleč, budu čekat před stanem.
Vyšel jsem ze stanu a čekal, až bude hotová. Čekal jsem asi hodinu, když už mě to přestalo bavit. Vešel jsem opět do stanu.
Dobře, tak dlouho ti to nikdy netrvalo.
Nikde tam nebyla. Podíval jsem se na postel a uviděl nadzvednutou peřinu. Potichu jsem šel k posteli a použil kouzlo zneviditelnění, abych ji překvapil, nebo aspoň něco připomněl. Odhrnul jsem prudce peřinu a naklonil jsem se k ní. Zavřel jsem oči a očekával, že mi vrazí facku, jak ucítí můj dech na jejím krku, ale nic. Překvapeně jsem se podíval a ona byla přikrytá peřinou. Zvedl jsem peřinu a podíval se na ní. Ležela tam a vzlykala. Překvapeně jsem se na ní podíval a zviditelnil jsem se.
Co je?
Ona vypískla a hned byla s postele venku.
To ty?
Jo.
Málem jsem strachy umřela.
Zůstal jsem mlčet. Tohle přece není ona. Buď přede mnou už doma byla Dreana a tohle je skutečná Sára, nebo jsem ji nikdy neznal.
Pojď jdeš se učit.
Ale já nechci.
Takovou ji neznám, takovou ji nemám rád, takovou ji nechci, chci zpátky Dreanu. Uvědomil jsem si a trochu jsem se těch myšlenek lekl. Vyvolal jsem víc magie, až mi oči zbělely a přímo řekl.
Mě nezajímá, co ty chceš. Půjdeš se učit zrovna teď, pak budeš mít pauzu a pak budeš zas cvičit a pořád tak dokola dokud budu chtít!
Nechtěl jsem magii vložit do autority, jako jsem to udělal prvně, ale stalo se. Zděšeně se na mě dívala, ale beze slova si vzala šaty a navlekla si je přes pyžamo. Sundala si spodek pyžama a nasadila si kalhoty. Rukávy vršku si vyvlekla přes ruce a pak si je sundala z hlavy. Košile se ji vyhrnula a odhalila mi její bříško. Otočila se ke mně zády a vzala si podprsenku a zpod košile si ji zapnula. Překvapilo mě, že jsem ji tak vyděsil, že se převlíkla takhle přede mnou, ale nemůžu říct že mi to vadilo. Vyšla mlčky ze stanu a já šel beze slova za ní.
Snažil jsem se jí co nejpřesněji vysvětlit jak vyvolat magii, ale byla strašný nemehlo. Překvapilo mě to. Vždycky byla ta schopná, ta talentovaná a teď tohle? Jako by to chtěla sama zdržovat, ale přitom sama neví proč. Moje autorita po chvíli přestala účinkovat. Asi po deseti minutách si už začala stěžovat.
Mě to nebaví.
Já vím, nikoho to nebaví, ale čím víc si budeš stěžovat tím kratší budeš mít pauzu.
Nasupeně se ke mně otočila zády, ale pokračovala dál v tréninku.
Měla hodně krát pauzu, ale každá pauza byla o něco delší. Nakonec už se začalo stmívat, tak jsem to vzdal.
Dobře můžeš jít do stanu, ale zítra budeme pokračovat a budeš mít méně pauz.
Ale to není fér.
Dobře, tak budeš mít stejně pauz, ale budou kratší.
Pche.
S tímto odběhla a já zůstal na cvičišti sám. Začal jsem sám cvičit různá kouzla. Od té doby co jsme se spolu vyspaly, jsem nějak zpomalený. Soustředit se neumím tak dobře, všechno mi déle trvá, ale všechna kouzla co jsem uměl, pořád umím, jen jsou silnější.
***
Asi jsem na cvičišti usnul, protože jak jsem otevřel oči uviděl jsem nad sebou vojáka.
Pane, jste v pořádku?
Jistě jen jsem tu nejspíš usnul.
Dobře.
Poté voják odešel a já zůstal sám. Měl bych odejít ještě než sem přijdou vojáci a mágové cvičit. Válka je válka a ta naše brzo vypukne naplno.
Ani jsem se neobtěžoval jít do kuchyně pro snídani. Vykouzlil jsem si jablko a zamířil ke stanu Sáry. Před stanem jsem se zastavil.
Nechám ji ještě vyspat.
Obrátil jsem se teda a šel se projít do lesa. Když jsem se procházel zaslechl jsem za sebou kroky. Rychle jsem se obrátil a vyvolal magii.
Klídek Rollere.
Za mnou stál Boriël.
Co chceš Boriële?
Ale, ty nejsi rád že mě vidíš?
Zavrčel jsem na nesouhlas a on zmlkl.
No dobře, tak ne. Posílá mě Lord Gersel, máš se za ním stavit až budeš mít čas.
Dobře, všechno?
Jo, zatím se měj.
Boriël odkráčel a já se pomalu vracel do tábora. Teď se mi za Gerselem nechce. Šel jsem tedy za Sárou. Sára ještě spala, ale když mi to prošlo včera, vzbudil jsem ji znova.
Budíček.
Zase?
Jo.
Tentokrát bez námitek vstala a já počkal před stanem. Netrvalo ani půl hodiny a už stála vedle mě.
Tak co připravená na další trénink?
No jo.
Vyrazily jsme k cvičišti, ale bylo tam plno tak jsem ji vzal na mé oblíbené místo. Posadil jsem se pod strom a ona vedle mě.
Tak můžeš začít.
A to tady budeš zase jen sedět?
Ne, budu tě zase kontrolovat.
Aha, zamručela.
Chvíli trénovala pak jsme si povídaly a furt jsme to tak střídaly. Bylo to jako by zjistila jak se má chovat a bylo mi s ní mnohem líp. Teda do té doby než jsem nezjistil, že už je večer. Sára se zvedla a mířila ke stanu.
Počkej.
Proč? Trénink skončil.
Takže ty se semnou ani nerozloučíš? A spíš jsme si povídaly, zítra tě čeká větší dřina.
No už se těším, řekla bez špetky nadšení.
Zamračil jsem se a ona odešla.
Co to s ní je? A já si myslel, že už je všechno v pohodě. Vrátil jsem se taky do tábora vzpomněl si na Gersela. Jen ať si počká. Pokrčil jsem rameny a šel do stanu. Nemohl jsem usnout z toho jak to se Sárou skončilo. Nakonec jsem se rozhodl, že zajdu za tím Gerselem.
Jak jsem došel ke Gerselově stanu, byl samozřejmě zavřený, byla přeci jen noc. Hlasitě jsem otevřel, aby na mě odnikud neskočil a vešel jsem.
Uvnitř jsem Lorda Gersela uviděl spát na posteli a tak jsem vzal květináč z jeho stolku a polil ho vodou. Gersel zaprskal a začal mi nadávat.
Ty hlupáku, co to děláš a co tu vůbec děláš?
Volal jste mě a já si právě udělal čas.
Gersel podrážděně zavrčel, ale nechal to být.
Fajn.
Postavil se a přesunul se ke stolu.
Vím že si myslíš od toho večera v lese, že dělám špeha pro Hoegara.
Já si to nemyslím já to vím, odvětil jsem klidně.
Zavolal jsem si tě, abych ti něco řekl, a než začneš protestovat chci abys mě vyslechl až do konce.
Dobře, tak mluvte.
Dělám špeha pro Hoegara…já to věděl, okamžitě jdu za královnou a přiznáte se i před ní.
Ty hlupáku, vyštěkl Gersel. Řekl jsem nech mě domluvit.
Překvapilo mě, že ztrácí hlavu a tak jsem zaraženě mlčel.
Chtěl jsem říct že královna to ví, už dlouho a dělám zároveň špeha i pro tábor, jenomže když pro něho špehuju tady v táboře tak nám to moc užitku nepřinese. A jelikož vím že tu má víc špehů ne jenom mě, ale i některé z vojáků, nebo královnina dvora, tak nemůžu říct královně o mém plánu, jelikož by se to mohlo dozvědět víc lidí a můj plán překazit.
Aha a co chceš dělat?
Ne co já, co budeš dělat ty.
Já?
Ano jinak bych si tě nevolal.
Vysvětlil mi svůj plán a já překvapením zamrkal.
Děláte si srandu?
Cože?
Tak já vás mám tady za Hoegarova šmejda a vy chcete nasadit krk, aby jste získal víc informací pro tábor?
Přesně tak, a teď už běž a nezapomeň na čem jsme se domluvily. Zatočil jsem zpátky do stanu, ale už jsem nespal. Připravoval jsem si všechny duchaplné hlášky a jak to provedu. Nakonec jsem si trochu odpočinul, ale nespal jsem, abych to nakonec nezaspal.
***
Ráno, jestli teda bylo ráno, jsem zas začala cvičit. Začala jsem se učit i vykouzlení jídla. Roll to dělal celou cestu, takže to nemůže být náročný. Když přišla Chrïs a nechala mi tam snídani, tak ještě než odešla, zkusila jsem s ní zavést rozhovor.
Takže ty jsi sestra Aerie?
Ji tady nepleť.
Bouchla dveřmi a byla pryč. Dobře tak příště to zkusím jinak. Lehla jsem si na postel a hledala v mysli svého dvojníka.
Otevřela jsem oči a byla jsem v sudu. Byla jsem celá zkoprnělá. Vyrazila jsem potichu víko sudu a zase ho zavřela. Když jsem vykoukla ze špajzu, uviděla jsem kuchaře. Mohlo mi dojít, že budou připravovat v tuto hodinu jídlo. Použila jsem teda neviditelnost a potichu mezi nimi prošla. Když jsem vyšla z kuchyně začala jsem vzpomínat, kde co je. Moc jsem si toho nepamatovala, ale odtud bych ke své cele dojít už dokázala. Šla jsem teda na opačnou stranu.
Chodila jsem asi dvě hodiny a došlo mi, že bych se měla každou chvíli vrátit. Nasměřovala jsem si to teda ke kuchyni.
To není možné připadá mi to, že už jsem prošla každou část jeho sídla. Chodím furt do kolečka znám už to tu jak své boty, ale nikde žádný východ. Kdyby tu byl, asi by jeho sluhové utekli, ale někde tu být musí. Konečně jsem došla ke kuchyni a znova vlezla do sudu. Zavřela jsem oči a ocitla jsem se zpátky v cele. Ke svému zděšení nade mnou stál Hoegar a vedle něho Chrïs. Sakra vrátila jsem se pozdě.
Tak kdepak jsi byla s vědomím? Nešlo tě jaksi vzbudit.
Když jsem si pomalu sedla zjistila jsem, že mě jaksi bolí ruka. Zkusila jsem s ní pohnout, ale prsty mě neposlouchaly a bolely jako čert. Když jsem se na ní podívala tři prsty jsem měla v nepřirozené poloze. Zvedl se mi žaludek a slabě jsem zanaříkala.
Teď tu laskavě nekňuč.
Otočil se na podpatku a odešel. Chrïs šla za ním, ale ještě prohodila.
Za chvíli zase přijdeme a půjdeš na další zkoušku, tak to nezaspi.
Poté zavřela dveře a mě začali téci zadržované slzy. Rozdvojení je sice fajn, ale mohl by mě zabít a já bych si toho ani nevšimla. Teda všimla, ale už by mi to bylo jedno, protože bych byla mrtvá. Budu muset co nejrychleji vypadnout. Proč mě nebudil kouzlem? To bych ani necítila, ale tohle je dlouhodobá bolest. Vzala jsem první prst a prudce jsem škubla. Vyjekla jsem bolestí a vylili se mi další slzy. Pomalu jsem se blížila k dalšímu prstu, ale nemohla jsem se přinutit znova škubnout.
No tak, Drea musíš jinak ti to takhle sroste. Přinutila jsem se ještě dvakrát škubnout prstem a potom jsem vyvolala slabé léčivé kouzlo. Vzalo mi to spoustu magie, a prsty mi nesrostly, dokázala jsem s nimi sice hýbat, ale bolelo to jak čert. Sakra, tohle kouzlo není na zlomeniny dost silné. Víc jsem toho nesvedla a přišel Hoegar.
Pojď.
Zvedla jsem se a otřela si slzy. Nechtěla jsem před ním ukazovat jakoukoli slabost. Vzpřímeně jsem šla za ním. Vešly jsme zase do arény a tentokrát, tam byli na řetězu dva medvědi. Překvapilo mě že tu jsou živočichové z našeho světa. Hoegar mávl rukou a řetězy zmizely. Rychle jsem se stala neviditelnou, aby mě nenapadly, ale Hoegar vyvolal magii a nade mnou se objevil pytel. Vysypal na mě něco bílého, až jsem si kýchla. To je křída? Sakra. Medvědi se na mě podívali a já jsem z aury udělala plameny. Hoegar se zaujatě předklonil a pozoroval co udělám. Sakra oblečení se mi začalo propalovat. Ale vlastně zvířata se ohne bojí. Vykouzlila jsem malou kuličku ohně a hodila ji před medvědy. Medvědi se zastavili a dali se na ústup.
Bravo, ale zvládneš i toto?
Hoegar zase mávl rukou a otevřela se jedna z klecí. Vystoupily z ní tři Hörichové. Nechala jsem si pořád plameny, jelikož jsou lepší obrana než aura, i když aura je dobrá proti zbraním. No ty ale Hörichové nemají. Nevěděla jsem co mám dělat. Když sejmu jednoho, tak než vyvolám další kouzlo, ostatní ke mně dojdou, ale stát a přemýšlet mi akorát bere čas. Vyvolala jsem zase ohnivou kouli a hodila ji po jednom Hörichovi. Ten se obratně vyhnul a řítil se na mě. No hezké ještě se naučit trefovat. Dynamit by se hodil víc. To je ono. Začala jsem vyvolávat železnou kouli se střelným prachem, ale trvalo mi to moc dlouho. Hörich už byl u mě a já se musela vyhýbat. Přestala jsem se soustředit na kouzlo a to začalo odcházet, ale magii co jsem do něho vložila mi nevrátilo. Vyvolala jsem si křídla a vyletěla jsem vzhůru. Hörichové se zamnou nemohli dostat, ale skákali neuvěřitelně vysoko. Musela jsem se pořád vyhýbat, ale začala jsem znovu tvořit bombu. Konečně jsem ji měla a zapálila jsem knot. Byla jsem tak natěšená, že jsem si ani nevšimla, jak Hoegar mávl rukou a mě propíchli křídla nějaké černé ostny. Řítila jsem se dolů s bombou a pode mnou čekali Hörichové. Začala jsem panikařit a snažila se uklidnit. Jestli spadnu, zabiju se., jestli přežiju zabijou mě oni, jestli to neudělají oni, udělá to bomba. No vidíš, jsem hodně vysoko. Hodila jsem bombu pod sebe a začala vyvolávat magický štít. Měl by mě ochránit před magii a vyvolat mi ho šlo už celkem rychle. Bomba pode mnou vybuchla a mě zachvátil hroznej žár. Pálilo to sice jak čert, ale byla jsem furt živá. Oddechla jsem si a na chvíli jsem zapomněla že se pořád řítím k zemi. Přivolala jsem vítr aby zabrzdil pád, jelikož křídla bych už vyvolat nestihla, ale vítr mě jen trochu zpomalil a nic. Sakra, zrušila jsem štít, ale bylo pozdě vítr jsem nestihla dostatečně přivolat a pád jsem nezvládla dostatečně zbrzdit. Přede mnou se z kouře objevila prašná podlaha a já jsem spadla.
***
Už začínalo svítat, a tak jsem vyšel ze stanu a plížil jsem se ke Gerselově stanu. Lidé teprve začínali vycházet ze svých stanu, a tak si mě nikdo nevšiml. Vstoupil jsem do Gerselova stanu a uviděl ho na posteli jak ještě spal. Vytvořil jsem ohromnou ohnivou kouli a hodil jsem ji vedle postele, tak aby Gersela nezasáhla. Gersel se vydrápal z postele a vyletěl ven ze stanu. Hned jsem ho pronásledoval a snažil se ho trefit. Gersel přistál a křikl na mě.
Zbláznil jsi se? Tohle je trochu moc brutální budíček.
Celou noc jsem si připravoval skvělé hlášky, ale jaksi jsem je všechny zapomněl. Zůstal jsem mlčet a pak jsem řekl první co mě napadlo.
Zatýkám tě Lorde Gersele.
Gersel se předklonil a zavrčel.
A za co asi? Tebe by měli spíš zatknout, a měl by jsi mi opravit stan.
Jsi Hoegarův špeh, nic ti platit nebudu, ty budeš platit mě.
Vytlačil jsem ven magii a v duchu jsem se pochvaloval jakou skvělou hlášku jsem vymyslel. Gersel zavrčel a vytlačil svou magii. Jeho magický znak byl cop. Jakmile vyvolal magii vlasy se mu zdelšily a spadly mu na ramena. Vzadu je měl sepnuté do dlouhého copu a on prudce otočil hlavou. Z jeho copu vyšlehla magie a zamířila ke mně. Na svoji obranu jsem vytvořil co největší množství magie a vyslal ho do útoku. U sebe jsem si nechal jen trochu. Naše magie se byli jak lvi. Naučil jsem se od Dreany dobrý útok. Magii jsem ztenčil do hadovitých smyček a začal jsem obepínat Gerselovu magii. On se na mě jen překvapeně bojoval a mírně ustupoval, abych mu jeho magii neobklíčil. Udělal jsem prudký útok a Gersela jsem poslal na kolena. Postavil jsem se nad něho a on ke mně vzhlédl.
Jako Hoegarův špeh zasloužíš smrt.
Začal jsem vyvolávat blesk jako u Chrïs a v duchu se modlil ať ho Hoegar taky zachrání. Blesk už jsem skoro vyvolal když zvolal.
Zadrž!
Překvapeně jsem se na něho podíval, asi necítil nic co by měl. Překvapilo mě ještě víc, když mě kopl do obličeje, já spadl na zadek a on utekl. Blesk se mi vymkl kontrole a místo aby zasáhl Gersela zasáhl královninu straž, která už přišla i s královnou podívat se co se děje. Podíval jsem se na královnu a ta se na mě škaredě dívala. Vedle ní leželi tři vojáci v bezvědomí a zbytek byl mírně popálený. Kdyby královna nestihla vyvolat magii, byla by nejspíš taky poraněna. Poprvé jsem ji viděl s vyvolanou magii a nemohl jsem s ní spustit oči. Její znak byl naprosto ohromující vedle ni seděl zelený tygr a hněvivě se na mě díval. Byl průzračný, vypadal jako duch a přesto měl pruhy černější než noc. Královna si mého pohledu všimla a řekla.
Rollere Vianci, okamžitě vstaň a pojď za mnou.
Poslušně jsem vstal a šel za ní. Královna šla zpět do paláce a její tygr ji šel v patách. Neustále jsem na něho zíral a on na mě začal vrčet. Odvrátil jsem teda pohled a koukal na královnina záda, ale furt mi pohled k němu skákal. Když jsme konečně došly do paláce zachvátila mě hrozná bolest, ale jako kdyby nebyla moje. Sevřel jsem si hruď a padl jsem do bezvědomí. Ještě jsem ucítil, jak jsem spadl na zem, ale pak se mé vědomí vydalo na dlouhou pouť.
***
Jakmile jsem neucítila známe vibrace přítomnosti Hoegarovy magie, zalekl jsem se a kopl Rollera. Utekl jsem a jak jsem byl dost daleko, vyndal jsem Hoegarův amulet a začal šeptat zaříkadlo pro komunikaci. Amulet ztmavl a objevil se v něm Hoegar.
Můj pane byl jsem odhalen, co mám teď dělat?
Cože?
Roller Vianci mě odhalil a jen tak tak se mi podařilo utéct. Jsem pořád v blízkosti tábora a….
Mlč. Dobře, přesunu tě tady, i tak pro tebe mám úkol, který budeš moct zvládnout jen ty.
Ucítil jsem vibrace a už jsem se přesouval do Ishandaru.
Tak tebe teda odhalili.
Ano můj pane.
Kdyby se mi to zrovna nehodilo nechal bych tě potrestat.
Jistě můj pane.
Je ta holka pořád v táboře?
Cože, můj pane?
Nech si to můj pane a řekni, je tam ta holka?
Ano je můj… ano je.
Dobře bál jsem se, že jak ta holka včera omdlela moje kopie umřela a ji se ukázaly její vzpomínky.
To úplně nechápu.
Já vím, taky jsem ti neřekl svůj plán, gersely.
Ta holka co je v táboře je jen kopie vytvořená na její kopii v jejím světě. Ta pravá je tady a já už si ověřil jak je silná. Musím z ní vymanit přísahu, ale myslel jsem si, že už váš tábor bude na cestě a já bych to nestihl. Teď tě teda potřebovat nebudu.
A k čemu jste mě teda potřeboval.
Určitě nezná magický jazyk a ty by ses s ní spřátelil a donutil ji říct přísahu věrnosti mě. Bylo by to rychlejší než tu její paličatost postupně zbourávat, ale takhle máme pořád času dost a já si to budu moct vychutnat.
Aha.
Brzo ti přidělím úkol, teď běž, víš kde máš pokoj a tam se pokus zůstat, nechci aby špeha znalo mnoho tváři.
Jistě.
Odešel jsem z Hoegarova pokoje a zatáhl za svícen označen černou tečkou. Prošel jsem skrz zeď a ocitl jsem se v temné chodbě. Zamířil jsem do kuchyně protože jsem měl hlad a vzal jsem si víno a něco malého k jídlu. Odnesl jsem si to na pokoj v druhém patře a přemýšlel, jak teď dám vědět Rollerovi. To jsem jaksi nedomyslel. Já hlupák.
***
Probudila jsem se na posteli ve svojí cele. Měla jsem jenom spodek oblečení a na hrudi jsem měla nějakou zapáchající mast. Když jsem se chtěla zvednout, hruď mi bolestně zasténala a já zůstala ležet.
Dobře hýbat se nemůžu, ale můžu zůstat pořád v bezvědomí. Ponořila jsem se teda hluboko a sáhla po svém dvojníkovi.
Probudila jsem se zase v sudu a přemýšlela, kde jsou tajné východy. Prošla jsem zatím vše co se dalo. Byli tu tři patra. Dolů jsem ani nešla protože jsem tam měla celu a byla tam ta hnusná aréna. Nahoře jsem prozkoumala pár místnosti, ale vypadalo to jako obyčejné pokoje. A tady byla jen kuchyň, jídelna i když ne moc používaná a nějaká chodba která vedla zase ke schodům nahoru k pokojům. Znala jsem to už perfektně a tak jsem se jenom potulovala. Dolů jsem jít ještě nechtěla, a tak jsem zamířila prozkoumat ostatní pokoje.
Vyšla jsem schody nahoru a ocitla se v chodbě asi s osmi dveřmi. Jeden z těchto pokojů je určitě od Chrïs, proto jsem to nechtěla blíž zkoumat. Skončila jsem tehdy u třetího pokoje vpravo. Vyčarovala jsem si neviditelnost a potichu otevřela dveře. Vešla jsem do pokoje a začala ho prozkoumávat. Byl stejný jako ty ostatní, byla tam koupelna, šatník, postel a jedna skříň. Potom police na knihy a nic víc. Vyšla jsem zklamaně ze dveří a přestalo mě bavit prohledávat ty pokoje. Každý pokoj jsem teda jen otevřela a nakoukla tam, jestli nebude vypadat jinak. Otevřela jsem další dva a vypadaly pořád stejně. Když jsem otevřela třetí, na posteli ležel muž. Vypadalo to že spal, tak jsem potichu opět dveře zavřela dřív než si mě všimne. Odstoupila jsem od dveří a oddychla si. Šla jsem zpátky ke schodům a strnula jsem na místě. Neviditelnost začala opadat a já se lekla. Začala jsem se soustředit a prolomila jsem kouzlo. Neviditelnost mi opět naskočila a já hodila po muži ohnivou kouli. Ten ji bez problému chytil a hodil ji na mě. Koule se blížila a já mávla rukou a po pohybu ruky se mi vytvořil před nosem modrý štít. Koule do něho narazila a já si oddechla. Tenhle jednorázový štít je fajn. Plameny se mi rozprskly po štítu a já na chvilku oslepla. Něco mě srazilo k zemi a já zasténala bolestí. Štít mi zmizel a nade mnou se tyčil vysoký muž. Jeho magie mě švihla do nosu a zatlačila mi mou magii. Pod tíhou hnusného pocitu jsem se prohnula v zádech a zůstala jsem ležet na zemi. Uviděla jsem zalesknout se nůž v mužově dlani a já si řekla.
No nazdar, teď už dvojníka jen tak nepropašuju ven a ještě ani nevím kde je východ. Nechtěla jsem zažít hnusný pocit umírajícího vědomí, a tak jsem se rychle přesunula zpět do mého pravého těla.
15.kapitola
Když jsem spadl do bezvědomí viděl jsem zase Dreanu. Stála přede mnou a pak beze slova zmizela. Hledal jsem ji všude, ale probudil jsem se. Zalapal jsem po dechu, ale čím víc jsem se snažil dýchat tím víc to bolelo. Královna se nade mnou krčila a tygr mi olizoval obličej. Byl to zvláštní pocit. Bylo to jako by mě něco šimralo, ale přitom jsem nic necítil.
Co se stalo?
Nemohl jsem dýchat, natož mluvit. Snažil jsem se dýchat mělce, ale pokaždé jak jsem se nadechl tak mě v hrudi píchlo a já zase zalapal po dechu bolestí.
Nemůžu…nemůžu..
Co nemůžeš?
Dy…dýchat.
Královna mi naštěstí rozuměla a hned zavolala lékaře. Lékař hned přispěchal a magii mě začal prohlížet. Jeho speciální lékařská magie mi vstoupila do těla a on potom vzhlédl ke královně.
Má zlomené tři žebra a vnitřně krvácí.
Cože? Řekla královna.
Má zlomené…
Jo to vím, ale jak vždyť jen omdlel.
Lapal jsem furt po dechu a hruď mě pořád pálila. Nemohl jsem tomu uvěřit, vždyť jsem jen spadl a narazil si hlavu o rám dveří, jak můžu mít zlomené žebra?
Můžete s tím něco udělat, aby mohl aspoň mluvit.
Jistě, jsem nejlepší mág lékařské magie, do večera bude moct pomalu chodit a zítra snad by mohl zvládnout běhat, ale to není jisté.
Dobře, tak se do toho pusťte.
Cítil jsem jak mě prostoupilo větší množství magie a jak pomalu zaháněla bolest. Sem tam mi bolest sama způsobila jak mi hýbala žebry, ale pomalu bolest ustoupila natolik, že jsem mohl normálně dýchat. Ležel jsem tam asi hodinu, potom co královna odešla. Doktor pořád pracoval na mých žebrech a potom taky odešel. Jenom mi doporučil, abych si tu ještě poležel a potom se zkusil pomalu posadit.
Začal jsem se teda zvedat a posadil jsem se. Hruď mě pořád bolela, ale už se to dalo přetrpět. Služebné mi přinesly deku a měl jsem i jídlo a pití vedle sebe. Pomalu jsem se teda natáhl po lahvi s vodou a zkusil jsem se napít. Když jsem polkl zalila mě v krku svěžest, ale v hrudi mě nepříjemně bodlo. Položil jsem teda láhev zpátky a čekal až bolest zase ustoupí. Královna zrovna přišla a sedla si vedle mě. Chvíli mlčela a koukala se semnou na západ slunce.
Tak co jsi v pohodě?
Hruď mě bolí jako čert, ale jo už je to mnohem lepší.
To jsem ráda. Proč jsi vlastně omdlel?
Odpusťte, ale já to nevím. Najednou mě začala bolet hruď a pak jsem omdlel. Viděl jsem Dre…teda Sáru jak stála přede mnou a pak zmizela, poté jsem se probudil a zbytek znáte.
Aha, nemohlo to být nějaké kouzlo?
Jaké máte namysli?
Já nevím, ptám se tebe.
Nevím, žádné takové neznám.
Jistě a není náhodou něco co jsi mi neřekl o té tvojí cestě se Sárou?
Zrudl jsem a sklopil hlavu. Královna povytáhla obočí a já vzdychl. Neměl jsem to dělat bolelo to hrozně, ale počkal jsem, až bolest odezní a pustil se do celé pravdy. Když jsem skončil, královna byla bledá jak stěna.
Cože jsi udělal?
Je mi to líto, ale stalo se.
Rollere, Rollere, kdy se poučíš.
No tak ji mám rád a ona mě, z toho se ponaučit nemusím.
To ti nevytýkám, ale to tě nikdy rodiče neponaučili?
O čem?
No, když se mág vyspi s mágem, navzájem se spojí a dají si navzájem to nejlepší z magie co mají. Takhle se potvrzují sňatky a tím se navěky spojí.
Cože?
Jsi teď s ní spojený, jestli umřeš umře i ona. Jestli umře ona, umřeš i ty.
Tentokrát jsem zbledl já.
To znamená, že se ji něco stalo. Jak jsem vyskočil na nohy uviděl jsem jen královnu zblednout a mě zasténala hruď. Snažil jsem se bolest, co nejvíc ignorovat, ale moc to nešlo. Vyvolal jsem magii, abych dokázal vycítit magickou značku Sáry, ale pak jsem si uvědomil, že to je blbost když zase neumí vyvolat magii. Posilnil jsem si teda aspoň hruď, ať to tolik nebolí, ale moc to nepomohlo. Vpadl jsem do jejího stanu a vykřikl jsem.
Kde je?