Smysl pro magii část 4
Aha, tak to je smutné.
Až tak ne. Jsem rád, že se Chris semnou podělila o své pocity i když mi z nich hráblo. A ji taky když to tak vezmeš, jinak by se k Hoegarovi nikdy nepřidala.
A teď mazej už cvičit.
Vyplázla jsem na něho jazyk, ale byla jsem ráda, že se mi s tím svěřil, a tak jsem šla.
Nemohla jsem se moc soustředit, ale aby Roll nebrebtal, zkoušela jsem to aspoň tak na oko.
Tak cvičím už dvě hodiny. Teď si dám pauzu a pokračovat budu až zítra.
Trochu dlouhá pauza nemyslíš? Do večera je to ještě aspoň tři hodiny.
No jo no, ale za celý tenhle výlet jsem si nenapsala nic do deníčku, takže je na čase to dohnat.
Roll protočil oči, ale nechal mě být.
Začala jsem teda psát, od odchodu z domova, až po Rollův dnešní příběh. Deník jsem měla jen sto stránkový, a tak jsem to krátila o nudné události, až mi to nakonec vyšlo na deset stránek i s obrázky. Nejprve jsem si udělala jen obrysy, a jak jsem dopsala, dodělala jsem detaily. Nakonec padla tma, a tak jsem zavřela deníček a šla spát.
***
Je ráno, vstávat, je krásný den na cvičení létaní. Včera jsi měla dlouhou pauzu, tak dnes začneš brzo.
Sebral mi přikrývku a políbil mě.
Vstávej poupátko.
No jo, no jo, už vstávám, ještě pět minut.
Ne ne.
To snad není možný, prudce jsem se posadila. Jsme uprostřed lesa a já mám ještě ranní budíček.
Vidíš, budeš se s tím muset smířit.
Nasupeně jsem vstala a vzala si snídani. Jedla jsem schválně dlouho, ale on mě furt pobízel.
Ty se tu furt flákáš a já musím cvičit, to není fér.
Život není fér, ale dneska ti pomůžu.
Fakt? Měla bych se bát?
Vlastně jo. Uculil se tak nebezpečně, že jsem se skoro zadusila jablkem.
Opatrně poupátko.
Proč jsi mi tak začal říkat? Snažila jsem se vysvobodit od učení.
Tobě to vadí?
Vlastně ne. Líbí se mi to, ale začal jsi mi tak říkat zrovna teď…
Protože jak jsi spala vypadala jsi jak poupátko.
Aha. Ty mě sleduješ ve spaní?
Zrudla jsem.
Nejspíš si myslel, že vzteky, protože sklopil pohled a začal se zajímat o lem svého svršku.
Nakonec se mi nepodařilo vymluvit a musela jsem začít cvičit. Jeho nápad jak mi pomoct se mi vůbec nelíbil.
Chtěl mě vynést, nejprve jen pár centimetrů, do vzduchu a potom mě pustit a já se budu muset zachytit, jinak neočekávaně spadnu.
Ne, ne a ne!! Tohle už chceš moct. Co když jak budu výše, spadnu a zvrtnu si kotník?
Ani nepočkal na můj souhlas a přes moje protesty jsem se začala vznášet. Potom mě pustil a já vykřikla, ale byla jsem jen pár centimetrů nad zemí, takže jsem se lekla, až už jsem byla na zemi.
Ty…. Zase ani nepočkal a byla jsem už o něco víš.
Vyvolej si magii. Jinak zase spadneš.
Začala jsem soptit, ale měl pravdu. Vyvolala jsem si teda magii a začala jsem se soustředit na to, jak nepadám, ale vznáším se. Cítila jsem, jak se mi ubírá magie, a tak jsem ji začala zároveň vyvolávat, ale zase jak mě pustil, tak jsem spadla. Zkoušely jsme to tak celé dopoledne a jen párkrát jsem dokázala zůstat ve vzduchu a nespadnout, ale klesala jsem pořád dolů.
Nedáváš do toho dost síly.
Dávám do toho víc než dost magie.
To možná ano, ale množství magie dáváš na délku letu. Ty musíš magii zesilnit a pak ji použít na kouzlo.
Ale to kouzlo si tu magii bere samo.
Ty si myslíš, že je to tak snadné? Musíš se soustředit i na to odkud ti kouzlo bere magii. Soustřeď se a vyvolávej hustší tmavší magii ve svém nitru. A čím dál je od nitra tím je slabší, ale jakmile ti kouzlo vezme kousek magie z nitra posuň magii z kraje do nitra a zesil ji. Musí to být jak dobře poskládaná skládačka, ne jen jedna dobrá myšlenka.
No dobře.
Začala jsem si představovat své tělo jako nádobu kde na dně je nejtemnější, nejsilnější magie a čím výš je, tím je slabší. Potom jsem si začala představovat, jak letím a abych to dokázala, beru si tu nejspodnější magii. Slabší magie spadne dolů a já ji zesílím. Představovala jsem si tenhle koloběh a při tom jsem si představila sebe, jak magie kterou jsem vytáhla mi na zádech tvoří křídla. Zkusila jsem s nimi zamávat a fakt to šlo. Začala jsem jimi mávat a cítila jsem, jak se mi půda odlepuje od chodidel. Otevřela jsem oči a uviděla pod sebou Rolla jak překvapeně zírá.
Co koukáš? To si nečekal, že se mi to povede, co?
Vlastně jo čekal, ale netušil jsem, že takhle.
Jak takhle?
Koukni se za sebe.
Otočila jsem hlavu a vytřeštila oči. Spadla jsem, ale Roll mě chytil.
Ty křídla, já si je fakt vytvořila?
Jo měla jsi křídla z magie. Nikdy jsem nic takového neviděl. Nejspíš máš zvláštní magii. Tak jo zvládla bys to znova?
Jo. Začala jsem si zase představovat nádobu, křídla a nakonec jsem zase vzlétla. Roll vzal věci a letěl vedle mě. Akorát bez křídel jako superman.
Ha ha ha ha ha, ozval se temný smích. Myslíte si, že vás nechám tak snadno odejít? Zůstanete tady navždy, navždy, navždy.. hlas zmlkl a mi věděli, kdo to byl. Duch lesa. Stromy se najednou nad námi zavřely a my skoro do nich narazily.
Ten šmejd, zavrčel Roll. To mu nedaruju.
Sletěli jsme zase dolů.
Co budeme dělat, když nemůžeme ani uletět?
V lese byla větší tma, jelikož přes koruny stromů neprostupovalo moc světla.
Klid, pohladil mě po vlasech. Ráno se vydáme na cestu a určitě vymyslíme něco, co nás odtud dostane.
Položil mě na deku a lehl si vedle mě. Pořád mě hladil po vlasech, až jsem nakonec usnula. Vzbudila jsem se uprostřed noci a Roll se na mě díval. Buď celou dobu nespal, nebo se taky probudil. Dal mi pusu na tvář a já jsem ho políbila. Začala jsem ho líbat na krk a rukou jsem mu přejížděla po zádech. On mi polibky vášnivě oplácel. Zvedl mi hlavu nahoru a chvilku se mi upřeně díval do očí. Pak mi přitiskl své rty na mé a začal mě vášnivě líbat. Tiše jsem zasténala a on pokračoval. Začal mi sundávat šaty od víl a já mu v tom nebránila. Začala jsem mu rozepínat vršek a on mě začal líbat všude. Přejížděl mi po pažích a já skoro vrněla blahem. Sundal mi spodní prádlo a sám si rozepl kalhoty. Přetáhla jsem mu košili přes hlavu a už nebylo cesty zpět.
***
Ráno jsem se probudila ve skvělé náladě. V noci to byl úžasný pocit. Jako by jsme se spojily do jednoho těla a magie se promíchaly. Cítila jsem se zkušenější jako bych si vzala část jeho zkušeností. Roll ještě spal a tak jsem pomalu vstala, abych ho nevzbudila. Byla jsem ještě nahá, a jak jsem se chtěla oblíct, obejmul mě kolem pasu a stáhl zpátky k sobě.
Na to ani nemysli, budeš u mě.
Zasmála jsem se a přitiskla se zpátky k němu. Po chvilce jsem znova usnula v jeho náručí.
Jak jsme se znova probudily už bylo světlo, i když se to moc dobře nedalo poznat. Oblékla jsem se a připadala si jak nejsilnější mág na světě. Roll se tvářil velmi spokojeně a přistoupil ke mně.
Dobré ráno, poupátko. Políbil mě a přičaroval snídani. Překvapilo mě, že přičaroval naprostou hostinu. Všude byli různé pokrmy, dort, maso, zelenila, ovoce a spoustu dalších věcí, které jsem ani neznala. Nebyla jsem jediná, kdo se tvářil překvapeně. Roll se díval na svojí ruku a zároveň se koukal okolo sebe-na to co vyčaroval. Jak jsem ho viděla s přivolanou magii vyjekla jsem. Roll měl mojí auru. Měl ji světlejší než já, ale přesto ji měl. A měl přitom pořád i bledé oči.
Co se stalo?
Já nevím, vypadá to, že během noci jsme se jaksi pomíchaly.
Vyvolala jsem svojí magii a auru jsem měla pořád. Teď vyjekl Roll.
Co je semnou?
Máš modré oči.
Ježiši. Vykulila jsem je. A Roll se musel zasmát.
Vypadá to vtipně, jak ty moje modré oči koulíš. Dál se smál, ale já byla mimo. Zkusila jsem, jestli mě magie poslouchá a překvapilo mě jak snadno. Zkusila jsem vyvolat svou mez, ale měla jsem ji o něco nižší.
Rolle zkus vyvolat svou mez. Mě se zmenšila, asi jsem ti dala část své magie.
Roll teda zkusil vyvolat mez své magie a vykulil oči.
Tady už mám normálně mez, ale teď můžu jít pořád dál a už mě to zastavilo.
Něco musí být špatně.
Jo, ale co? Mě se magie mnohem lépe ovládá a ty máš vyšší mez a část síly mojí magie. Já myslím, že mi to nevadí.
Zkusila jsem schválně Rolla zvednout a ve vteřině byl nahoře. Lekl se když z ničeho nic vzlétl, ale já ho hned položila zpět.
Vidíš to? Dostala jsem část tvé zkušenosti. Roll mě zkusil taky nadzvednou a trochu se zamračil, jak se musel soustředit. Po pár vteřinách jsem vzlétla i já a on mě zpátky položil.
No páni, mám teď větší problémy ze soustředěním, ale pořád vím všechno jak udělat, jen mi to trvá déle.
Teď budeš muset cvičit ty. Vyplázla jsem na něho jazyk a Roll se ke mně rozběhl, otočila jsem se, že uteču, ale on mě chytil za boky.
Jen počkej, budu cvičit a ty se mnou, natočil si mě k sobě a políbil mě.
Pojď, budeme muset na cestu, nevíme kolik je a ani jestli je pomalu den.
Vzala jsem si teda své saky paky, zabalili jsme tábor a šly vstříc bludišti.
10.kapitola
Šly jsme asi dva dny a během této cesty jsem se učila nejrůznější kouzla, ale už jsem toho měla dost.
To chceš prostě chodit po lese, nic víc? Takhle nikdy nevyjdeme ven.
Máš snad lepší nápad?
Ani ne, ale musí být nějaký způsob jak vylézt z tohoto místa.
To určitě je, ale my nevíme jaký.
Nemůžeme ho třeba zbít?
To by šlo, ale najdi si ho.
Tak ho vystopuj.
To nejde, je to jako bych stopoval něco, co je všude kolem mě.
Tak zkusme zase zapálit les.
Znova nepřijde, navíc když neumíš zapálit víc stromů naráz.
Ale ty umíš vyvolat plameny, tak to tu zapal.
A uhoříme my. Přemýšlej trošku.
No jo no, na to jsem nepomyslela. Tak udělej záplavu.
Tak mocnou sílu nemám, abych vytopil les.
Tak zavolej někoho o pomoc. Kde je vlastně Sürre? To nás ani nehledá?
Nevím, ale určitě nás už neuslyší.
Co teď teda? Budeme chodit prostě dál, dokud neumřem?
Ne, zkusíme se pomocí magie navigovat.
Ale říkal jsi že by musel být tu, abychom mohli provést magický souboj.
Tohle by nebyl magický souboj, jen vyvoláme tak velké množství magie jaké budeme moct a zkusíme jít dál. Třeba to bude platit míň a tak se budeme navzájem opravovat a vyjdeme z lesa.
Hm.. To mi nepřipadá jako extra nápad.
Máš snad lepší?
Zavrtěla jsem hlavou. Šly jsme teda asi hodinu s magii na mezi, když se to stalo. Roll zabočil.
Hej co to děláš?
Co?
Zabočil jsi.
Aha, vidíš asi to na tebe platí míň, kudy je to rovně? Tudy. Ukázala jsem před sebe a zas jsme šli mlčky.
Hej ty zase zabočuješ.
Ne, tentokrát jsem si jistej, ale jo tudy je to rovně a ukázala jsem do práva.
Ne vždyť ukazuješ do práva.
Já vím, přišly jsme totiž z boku, tak do boku musíme i jít.
Sakra, plán nevyšel.
Ale co to plácáš prostě jdeme dál, na mě to přece neplatí takže půjdeme podle mě.
No dobře.
Šly jsme teda vpravo.
I tak se mi to nezdá vždyť jsi teď zas otočila do leva. Takhle se dostaneme nazpátek.
Ale houby jdeme furt rovně.
Skočil přede mě a nechtěl mě dál pustit.
Hráblo ti?
Ne, ale tobě jo. Nejspíš na tolik magie nemá ani on a nemůže nás plést oba. Teď nás vedeš blbě a to já nedovolím.
Popadl mě a šli jsme zase nazpět.
Jak chceš ale jak půjdeme blbě tak je to tvoje vina.
Jo s tím jsem ochotný se smířit.
Nechceš už mě pustit?
Jestli chceš, ale klidně tě ponesu. Nadhodil si mě a já vypískla.
Nech toho a radši mě pusť.
Položil mě teda opatrně na nohy a šly jsme dál.
Zase jdeš blbě.
Fakt? Ukaž kudy máme jít?
Překvapeně jsem se zastavila. Co? Tentokrát mě necháš tě opravit, jo protože je možné že začal mást zas mě a ty teď znáš cestu.
Aha dobrej plán, ale moc dlouho vycházet nebude, začne to střídat náhodně.
To je pravda, ale zatím to neudělal, teda aspoň doufám.
Šly jsme teda chvíli za mnou pak za ním, pak jsme se různě střídaly, prostě jak jsme měli pocit, že to střídá on a asi to vyšlo. Šly jsme asi týden, když jsme uviděli stromy řídnout.
Ty jo, my jsme to vážně dokázaly.
No vidíš a prý se odtud nedá dostat.
S radostí mě objal a políbil. Tak pojď svět čeká. Vyběhly jsme za ruce a mířili ven z lesa.
Za námi se ozvalo jakési bum prásk a kolem nás se rozlila světlá mlha.
ts ts ts zamlaskal duch lesa. Je sice chvályhodné že se vám podařilo dostat se až na kraj lesa, ale….rychle jsem mu skočila do řeči.
Vy nás nepochválíte co? Dokázaly jsme to tak nás nechte odejít jako všechny ostatní.
Holčičko, jen pár lidí se dokázalo odtud dostat a navíc vás nemám rád, takže když se vám v mém lese nelíbí tak umřete.
Aha to je sice hezké, ale umírat se nechystáme. Jo a mimochodem jmenuji se Dreana a ta nezná strach.
Přeměnila jsem auru na modré plameny, jelikož mi to teď připadalo jako lepší obrana a začala vyvolávat kouzlo. Roll vzlétl a z rukou mu vyšlehly plameny. Duch lesa zmizel a objevil se za ním. Už se chystal Rolla zezadu zabít, ale to už jsem kouzlo vyvolala a Rollovu auru obklopil magický štít. Roll mě ho naučil cestou a je to fakt prima věcička.
Není to jako aura, zabraňuje kouzlům projít, ale spotřebovává to hodně energie. Roll mě to naučil kvůli toho, že aura zabraňuje fyzickým útokům a přes plameny se mě nikdo nemůže dotknout, pokud se nechce spálit.
Duch zrovna zaútočil plameny, ale štít Rolla ochránil, za to já vykřikla. Byla to tak mocná magie, že jsem štít skoro neudržela.
Rolle, je to moc silné neudržím to.
Uleť, běž do tábora a naplň proroctví.
Bez tebe nejdu, Dreanu furt poučuješ a pak chceš aby utekla? No to ne hošánku.
Vždyť jsi říkala, že se jmenuješ Dreana, tak proč se tady oni bavíte jako o ni? Zděsil se duch.
Protože Dreana přijde jen když se ji chce, ale máš pravdu. Nechci být Sára jsem Dreana a ta je silná.
Vyvolala jsem ještě víc magie, až mě to překvapilo. Překonala jsem svou mez a dala jí na tu původní. Štít naposled zablikal a už měl stále světlo a držel pevně.
Šikula.
Radši se soustřeď Rolle, nevím jak dlouho to zvládnu.
Dobře.
Roll se otočil blesk zasáhl překvapeného Ducha, ale ten se jen usmál. Přírodní živly na mě neplatí.
Ou.
Duch zazářil, jako by blesk pohltil a ten mu dodal sílu.
Nad Rollem se objevil temný mrak a ten okamžitě uskočil, ale mrak ho následoval.
Ne, vykřikla jsem, ale to už blesk Rolla zasáhl.
Začala jsem vzlykat. Duch se tyčil nade mnou.
Neboj teď seš na řadě ty a brzo budeš u něho.
Nebojácně jsem se postavila a duch se přestal usmívat.
Za to zaplatíš.
Zvedla jsem ruce, a i když moc kouzel neumím, tak levitace mi jde.
Stromy za mnou se vytrhli z kořenů a zamířila jsem je na ducha. Vypadal jako by zestárl o dva roky a já měla dva stromy. Pak mi to došlo. Les umře, když umře jeho duch, ale když umře les, umře i duch. Než zničit celý les bylo snadnější použít proti duchovi les jako zbraň. Hodila jsem stromy po něm, ale on se bez problému vyhnul. V ruce se mu začal shromažďovat vítr a ruku zamířil na mě. Zesílila jsem svůj štít a vyrvala z půdy další stromy. Větry vystřelili a narazili do stromů, které jsem dala před sebe. Uskočila jsem dozadu a stromy spadly. Vítr zamířil ke mně a začal na mě nalétávat. Magický štít mě zatím chránil, ale cítila jsem jak každým dalším náletem mi ubývá sil. Vzadu jsem uviděla rolla, jak se škrábe skrz větve, ale neudělala jsem tu samou chybu jako se Sürre.
Magický štít se mi rozplynul a na mě se řítil poslední a konečný nálet větru. Roll vyskočil duchovi na záda a viděla jsem jak má Roll kolem sebe modré plameny. Duch začal vřeštět a snažil se ho shodit, ale Roll se držel pevně. Cítila jsem jak mu i při tom vysává magii.
Kývla jsem uznale hlavou.
Roll hlasitě řekl, nech nás odejít, nechci zabít tento les, ale když nás nenecháš zabiju tě a tvůj les umře s tebou.
Dobře, ale slez už ze mě.
Přísahej v magickém jazyce.
Duch zamumlal něco jako: Itere lies a Roll ho pustil.
Duch ještě zavrčel a pak se rozplynul. Co to je Itere lies?
Itary Leise znamená v překladu přísahám.
A ono to má nějakou moc?
Ano když chceš aby někdo přísahu dodržel, donuť ho to říct v magické jazyce.
A ten jazyk je tak mocný že ho donutí uposlechnout?
Ne ale magický jazyk je tato říše, všechno co tu je stvořeno z magie a magický jazyk je její značka. Takže kdyby neposlechl, magie říše se obrátí proti němu a stane se vyhnancem.
Jako že ho vyžene pryč z Lunÿmie?
Ne, jen to tak lidé pojmenovaly. Tito lidé prostě dostanou ohromnou smůlu. Nebudou moct používat magii, jelikož je přestane poslouchat a všechno co je v říši půjde proti němu. Ať už to bude kytka, nebo větev, obloha či voda, prostě nebude se moct nikde v říši pohybovat, aniž by ho nestihlo neštěstí. Tito lidé pak většinou samy odcházejí z říše, proto se jim říká vyhnanci.
Aha.
A už pojďme.
Zamířily jsme ruku v ruce ke konci lesu, když Roll mi zašeptal, měla by jsi si víc věřit, Dreana je sebevědomá.
Dej mi už s tou Dreanou pokoj.
Roll se zasmál, ale nechal to být, jen ještě řekl.
Já ti věřil, že tvůj štít mě ochrání, pak mě políbil a vyšly jsme konečně z lesa.
11.kapitola
Byla to úplně jiná podívaná než před tím. Hvězdovité listy měli tmavou umírající barvu, květiny už skoro nezářili a tráva byla mrtvě šedá.
Co je to?
Následky Hoegarovy přítomnosti.
Ale před tím byli světlé krásné a to může způsobit jen jeden člověk?
Ano, na kraj říše se ještě nemoc nedostala.
Nemoc?
Když Hoegar přišel z jiného světa, jeho magie byla velmi silná. Byla jiná než naše, byla mocnější, dokázal s ní jiné věci než my, ale on chtěl víc. Někde objevil černou magii a on se jí začal učit. Stal se lepším a zkušenějším mágem než starší a on to zjistil. Chtěl ovládnout říši jen pro sebe, a tak se zvolila rada a královna, aby se říše sjednotila proti němu. Bohužel víš, že to nevyšlo, porazil nás magii a uvrhl na říši černou magii. Když ji použil v tak velkém rozsahu říše to nezvládla, černá magie ji začala pronikat a sama vidíš co to způsobilo. Hoegar jinak není nijak zlý prostě je ctižádostivý a chtěl víc. V říši by se žilo pořád stejně až na to že on by byl pánem, ale jeho přítomnost podporuje černou magii, která v něm bdí. Říši to zabijí a ona se nemůže bránit.
Takže já mám zabít jeho a co se potom stane? Říše bude osvobozena a černá magie zní bude ustupovat?
Ne, přestane se jen rozšiřovat, budeme ji muset nějak odehnat sami.
Aha, tak jdem na to, už se nemůžu dočkat jak umřu.
Ale Drea, ty neumřeš a jestli jo, tak já umřu s tebou.
Velmi povzbudivé, ale radši neumírej.
Tak neumírej ty.
Ha ha, to se ti lehce řekne.
Tak to i lehce provedeme.
Vzal mě za ruku a už jsme kráčeli vstříc svému osudu.
***
Sürre říkala jsi že jsou na cestě sem. Poslaly jsme napřed i oddíl mágu, ale oni nikde.
Jistě královno, nejspíš se jen někde zdržely…
Sama tomu nevěříš! Jsou určitě oba mrtvý. Měla jsi je hned hledat a ne tu malou pustit samou pryč.
Omlouvám se.
Radši je jdi zase hledat, ale jestli ta malá bude mrtvá, vina padne na tebe, rozumíme si?
Ano královno.
Dobře, teď jdi, a pokud to nebude něco důležitého tak se nevracej.
Vyšla jsem z královnina stanu a přemýšlela, kde asi je. Už je to asi tři týdny co je pryč. Dá se očekávat, že sama do tábora cestu by našla za dlouho, ale vojáci ji nikde nenašly a tři týdny je už hodně dlouhá doba. Kdyby znala cestu mohla by dojít i za tři dny. Je to moje vina, neměla jsem ji nechat se urazit.
Vyskočila jsem, roztáhla křídla a už jsem letěla hledat Dreanu.
***
Šly jsme asi tři dny než Roll zastavil.
Co se děje?
Vyšly jsme na opačné straně než je tábor a já si toho nevšiml.
Aha, takže to budeme muset jít zpět a celý les si obejít?
Nebo půjdeme na okolo a prohlédneme si říši cestou do tábora.
Fajn a to bude takhle nemocná celou cestu?
Roll se ušklíbl ale nic na to neřekl. Šly jsme teda mírně k lesu, ale ne k němu. Městům jsme se sice vyhýbali, ale byl to krásný pohled, když jsem si představila ty pestré barvy a květy plné života.
Rolle? Co mě čeká v táboře. To se budu furt jen učit?
Dalo by se to tak říct, ale můžeme se i bavit.
Málem jsem se zastavila když to řekl, naštěstí jak tam dodal to “ale“ znělo to mnohem líp.
Už mě nebaví furt chodit, postěžovala jsem si, ale Roll to ani nezaregistroval.
Připrav si magii, něco je ve vzduchu.
Začala jsem teda vyvolávat co nejvíc magie, ale za námi se ozval hlas.
Ale, ale, ale koho pak jsem to tu našla?
Chris byla stejně krásná, ale její škodolibý výraz vystřídalo překvapení.
Co to je? Vždyť vy máte dva znaky magie.
Překvapená? Ušklíbl se škodolibě Roll, ale to už jeho magie mířila k ní.
Chris rychle vyvolala svou magii a překvapeně vykřikla.
Co to je? Vždyť tvoje magie je mnohem silnější.
Roll se spokojeně usmál, ale viděla jsem, jak se potí námahou. Chris pomaloučku začala Rollovou magii zatlačovat a tak jsem se k tomu přidala já. Vytlačila jsem magii ven a ta mířila k Chris. Zhoustla jak jsem se soustředila na její intenzitu a byla tmavá skoro jak moje aura. Chris začala zuřit, ale její magie se pomalu stahovala. Mojí magičtí hadi se svíjely kolem její magie a Rollová magie ji potlačovala dál a dál. Nechtěně se dotkl mojí magie. Moje magie cukla, ale zůstala na místě.
Hej, dávej pozor.
Promiň.
Chrisina magie už byla skoro pryč když ji zčernaly oči. Roll se zděsil, ale já to nechápala. Chápala jsem jen to, že její magie nás začíná vytlačovat a nebyla cítit jako její magie. Za nás něco spadlo a já leknutím nadskočila. Naštěstí jsem v tom lekání už byla dobrá a tak jsem neztratila kontakt s magii. Rychle jsem se otočila a uviděla Sürre.
Sürre! Vykřikla jsem nadšeně, až mě to samotnou překvapilo.
Kde jsi prosím tě.
A na Rolla jsi zapomněla? Řekla jsem a už jsem ji zas nemusela.
Promiň.
To neva, můžeš nám pomoct s ní.
Sürre se naklonila a uviděla Chris bez bělma a s černýma očima. Vykulila oči a zděšeně řekla.
Rychle musíme pryč.
Cože?
Je ovládaná Hoegarovou mocí.
Aha, Rolle pojď!
Roll už měl magii zatlačenou a tak jsem vyvolala jeden pořádný blesk, aby Chris, nebo Hoegara, nebo kdo to sakru je, zdržel. Moc to nepomohlo. Chris-Hoegar se jen děsivě usmál, až mi přeběhl mráz po zádech. Roll se vyškrábal Sürre na hřbet a podal mi ruku, abych mohla rychleji nastoupit. Chris se přiblížila a s ní i černá mlha. Strnula jsem na místě.
Och ne tohle znova už ne!
Začala jsem se soustředit a vypuzovat Chrisinu magii pryč se svého těla. Byla paličatá a vůbec se ji nechtělo, ale nakonec jsem se konečně pohnula a Sürre mě chytla do drápu a už vzlétala.
Ne tak rychle zvolala Chris-Hoegar a zvedla ruce směrem k nám. Najednou kolem nás prosvištěl černý šíp, ale Sürre se mu obratně vyhnula.
To je to co jsi říkal?
Jo může z magie vytvořit různé věci, ale zůstanou jen čirou magii a ne předmětem. Tak jako ty jsi si vykouzlila křídla…najednou zmlkl a mě to došlo teš.
Je z našeho světa, že jo.
Nejspíš, dávalo by to smysl, ale teď to nebudeme řešit.
Sürre se vyhýbala všem šípum, ale nevšimla si jednoho menšího. Vykřikla jsem bolestí, jak mě zasáhl do ramene.
Roll zděšeně se díval na moji ruku.
Podívala jsem se tam taky, a hned jsem vykřikla.
Vyrvi mi ten šíp.
Ruka mi od bodu zásahu pomalu černala.
Roll zaťal zuby a chytl šíp. Jakmile se ho dotkl, vykřikl bolestí.
Dlaň měl celou popálenou, ale snažil se dál. Uvědomila jsem si, že tam kde mi tělo zčernalo, nemohla jsem s ním hýbat. Popadla jsem šíp sama, ale jakmile jsem se ho dotkla dlaň mi začala černat. Rychle jsem ho pustila a rozbrečela jsem se.
Proč jsi neměla auru. Vykřikla Sürre.
Já ji měla.
Chris-Hoegarovi jsme už uletěli, ale já měla už rameno a dlaň celou černou.
Sürre budeš muset s námi doletět až do tábora.
Pokusím se, ale budeš mi muset dát energii.
Roll přikývl a jeho magie začala proudit do Sürre.
Páni, máš ji nějakou silnější.
Vysvětlím pak.
Dobře.
Sürre letěla neuvěřitelně rychle. Zrak se mi začal rozmazávat, jak mi černota postupovala k očím, ale i tak jsem si všimla stanů a hradeb uprostřed lesa a jak přistáváme. Uviděla jsem jak mě Roll sundává dolů, aniž by se dotkl šípu a jak běží k nám skupinka lidí. Viděla jsem rozmazané obličeje nad sebou a určitě něco říkaly, ale já je neslyšela. Zavřela jsem oči a ucítila jak mně černota pohltila. Začalo mi vibrovat celé tělo, začalo to hrozně bolet, ale pak už nebylo nic.
12.kapitola
Když jsem otevřela oči, moc jsem toho neviděla. Dívala jsem se na tmavý strop, a když jsem chtěla otočit hlavu zasténala jsem bolestí. Chytla jsem se pomalu za hlavu, abych se ujistila, že je tam kde má být a zkusila se znovu pomalu rozhlédnout. Byla jsem v malé kruhovité místnosti a naproti mně byli železné dveře. Ležela jsem na slamníku a v místnosti byla jen jedna pochodeň. Připadala jsem si jaksi blbá. Mám být jejich vyvolenou a jsem v takové díře? Nebo tohle je nejlepší místnost jakou mají? Asi se přestěhuji k drakům, tam to bylo mnohem lepší. Přehodila jsem nohy přes okraj postele a pomalu jsem se zkoušela postavit. Nohy se mi podlomily, ale stihla jsem se chytit postele. Opřela jsem se o ní a nohy s námahou narovnala. Pomalu jsem došlo ke dveřím, ale byli zamčené.
Cože? Tak tohle už je fakt moc. Začala jsem v duchu nadávat a nahlas křikla.
Pusťte mě ven!
Nic. Praštila jsem pěsti do dveří, ale nebyl to moc dobrej nápad. Bolelo to jak čert. Zkusila jsem vyvolat magii, jestli neucítím v blízkosti Rolla, ale on nikde nebyl. Za to jsem cítila jinou magii, magii od Chris.
Och ne, co ta tady dělá?
Neměla jsem času nazbyt, jestli mě už ucítila za chvíli je tady. Vyvolala jsem teda obrovskej blesk a nasměřovala ho na dveře. Odstoupila jsem od dveří a vypustila jsem blesk na dveře. Ozvala se ohromná rána, ale jak kouř zmizel dveře tam pořád byli nedotčené.
Sakra.
Dveře se otevřely a v nich stála Chris.
Ale, ale, ale víš jak ty dveře bylo těžké očarovat?
Škodolibě se usmívala a já o krok couvla, narazila jsem na stěnu a ona svůj děsivý úsměv roztáhla ještě víc.
Kampak? Odtud se jen tak nedostaneš.
Kde jsem?
Kde? No přece v Hoegarově sídle v Ishandalu.
Musela jsem změnit barvu, protože Chris se začala smát a to mě popudilo. Vytlačila jsem magii ven a ta zamířila k Chris.
Chris se ušklíbla a její magie se taky objevila, ale něco nás vyrušilo. Mezi naší magii se objevila černá mlhavá koule a ta vybuchla. Zatlačila obě magie a za chris se objevil Chlap s mírným plnovousem a kápi. Nevypadal moc mladě, ale byl tak vzpřímeny, že jsem nemohla uvěřit, že se mu z takové chůze nezlomí páteř. Muž si sundal kápi a odhalil krátce střižené černé vlasy a uhlové oči bez bělma. Došlo mi kdo to je, a kdybych mohla, protlačila bych se skrz zeď ať už tam je cokoliv. Hoegar se milé usmál, což mě překvapilo, a představil se.
Ahoj Sáro, jmenuji se Hoegar, ale to už ti určitě došlo. Jsi Sára, že?
Vykoktala jsem asi tu nejdebilnější otázku.
Jak víte moje jméno?
Měla jsem se spíš zeptat, jestli mě zabije a ne se ptát jak zná moje jméno.
Hoegar se ušklíbl a odpověděl.
Víš zlatíčko… neříkejte mi tak.
Hoegar se překvapeně odmlčel a řekl.
Neměla bys lidem skákat do řeči, mohlo by to nést následky.
Nebezpečně se ke mně naklonil a já už radši byla zticha.
Tak jak jsem začal, vím tvoje jméno, protože jsme ze stejného světa a trošku jsem si udělal výlet. Máš podle mě až moc sebevražedné sklony, tvoje kopie semnou bez sebemenšího podezření mluvila a řekla mi všechno, možná kopie jsou jiné než originál, uvidíme.
Nechtěně jsem otevřela pusu, ale hned jsem ji zas zavřela. Naneštěstí si toho Hoegar všiml.
Ale copak? Nemůžeš uvěřit, že jsem byl v tvém světě a vlastně s tebou mluvil? Neboj, jakmile se vrátíš a dotkneš se své kopie uvidíš ten rozhovor.
Takže vy mě necháte jít?
Dá se to tak nazvat, nerad zabíjím lidi ze svého světa, ale musíš pochopit, že v našem světě zná každý pohádky. Padouši prohrávají jen díky tomu, že obětem vykládají své plány a nechávají je naživu tak dlouho až je někdo přijde zachránit, a to mi nechceme, že?
Vy ne, ale já ano a navíc určitě mě přijdou zachránit a vám nadělí pořádnej výprask.
Odvaha ti nechybí, ale doporučuju si dávat pozor na ten tvůj ostrej jazýček, nebo ti ho zauzlujem.
Zmkla jsem a on pokračoval.
Jinak tvé naděje na záchranu jsou zcela zbytečné, jak jsem řek znám pohádky, a tak jsem tvou kopii trochu rozdvojil. Ten šíp tě nepřenesl jen sem, ale jakmile tě černota obalila a přesunula tě sem, skořápka černoty tam zůstala a začala vytvářet tvojí kopii. Teď pracují na tom, aby tě z té skořápky vytáhli, ale jak to udělají ty si nebudeš nic pamatovat a to je zabaví na pěkně dlouhou dobu, nemám pravdu? Jako vždy mám, než na to přijdou uděláme si obrázek jak jsi mocná a podle toho si od tebe vymaníme přísahu. Chrïs ti zatím přinese něco k jídlu a pití, ale počítej s tím, že čím déle se budeš vzpouzet tím míň jídla dostaneš.
Stála jsem tam a nechtěně mi ujel tichý vzlyk. Hoegar se nad tím usmál a poté odešel. Chrïs mi donesla jídlo a sklenici vody a položila ji na stolek vedle postele, pak zavřela dveře a já začala vzlykat.
***
Jakmile jsem Dreanu položil na lůžko, doktoři mě vyhnali. nemohl jsem vyhnat ten chlad co z ní sálal. Byla tvrdá jako kámen a nehybná jak socha. Chodil jsem po lese, ale furt jsem se vracel ke stanu, kde byla Dreana. Doufám, že je v pořádku. Po dvou hodinách konečně za mnou přišel jeden z lékařů.
Vypadá to, že jestli ta černota měla něco dělat nestihla to. Zjistili jsme, že ta malá je uvnitř a černota se snadno dá rozbít, už je skoro venku, a jelikož nikoho z nás nezná, měl by jsi tam být, aby se nelekla.
Ani jsem neodpověděl a letěl do stanu. Vpadl jsem tam jak smyslu zbavený a koukal jak na zemi jsou úlomky černoty. Poslední kousky doktoři opatrně sundávali a Dreana tam tak klidně ležela. Vypadá to, že je v bezvědomí, ale vůbec se jí nedivím. Doktoři sundali poslední kousek a Dreaně se začaly otevírat víčka, vzal jsem ji za ruku a byl nejblíž, jak to šlo. Dreana na mě upřela pohled a vypadalo to, že se dívá skrz mě. Vytrhla mi ruku a chytla se za hlavu. Pomalu se posadila a začala naříkat. Trochu jsem se vzdálil, aby měla prostor, ale pořád jsem byl připravený ji podepřít, kdyby potřebovala.
Dreana se rozhlédla kolem sebe a začala se plašit, jeden z doktorů mi pokývl ať ji uklidním a já si klekl před ní.
Poupátko neboj se, jsi v táboře, tady ti nic nehrozí.
Drea na mě upírala svoje oči a po chvilce mlčení konečně promluvila.
Kdo je poupátko?
Mírně jsem ztuhl, ale hned jsem se vzpamatoval.
Dal jsem ti takovou přezdívku v tom lese drea, pamatuješ?
Ne.
To mě zaskočilo ještě víc, zrovna ten okamžik aby si nepamatovala?
Drea mrzí mě že zrovna tohle si nepamatuješ, ale s tím se nějak budu muset smířit. Pojď jestli se na to cítíš provedu tě po táboře a pak tě představím královně.
Drea začala vzlykat, což mě tak zaskočilo, že jsem se dobré tři minuty nehnul. Doktoři za mnou mlčky stáli a pozorovali co se děje. Sedl jsem si vedle drea a snažil jsem se ji utěšit.
To nic, bude zase dobře, řekni mi jestli tě něco bolí, nebo…nic mě nebolí, skočila mi do řeči a dál brečela. Konečně se odhodlala promluvit a řekla omlouvám se, nerada brečím před ostatními, ale jaký tábor co tu furt meleš s tou Drea…Dreana začala zas brečet a já na ní jen udiveně koukal.
Ty jsi si to jméno sama zvolila přece, Dreana nebo ne?
Cože? Já se přece jmenuju Sára.
To jo, ale tady v říši jsi se chtěla jmenovat jinak.
Cože? Já se jmenuju tak jak se jmenuju, nemůžu si sama změnit jméno a co máš s nějakou říši?
Och ne. Konečně mi to došlo a zeptal jsem se.
Víš co je to Lunÿmie?
Ne? Je to cizím jazykem?
Och ne, och ne.
Sára na mě překvapeně koukala, ale nic neřekla.
Pamatuješ si park?
Jo chodím přes něj ze školy.
A rodiče?
Proč bych si nepamatovala rodiče?
A mně?
Jo něco mi říkáš. Jo už vím, jsi ten podivín co stepoval před sousedovým barakem.
Aha.
Otočil jsem se k doktorům.
Nepamatuje si nic po odchodu z domova. To musela zavinit ta černota. Prozkoumejte to blíž, já si s ní mezitím zkusím nějak promluvit a zjistit jestli si na něco nevzpomene.
Doktoři začali sbírat úlomky černoty a já opatrně Sáru zvedl na nohy.
Půjdeš prosím semnou?
Kam?
Ti něco vysvětlit, možná tomu nebudeš moct věřit, ale zkus mě aspoň vyslechnout.
Sára se teda zvedla a následovala mě. Dovedl jsem ji kousek do lesa ke starému stromu. Pomohl jsem ji se posadit a já si sedl vedle ní.
Pamatuješ si co bylo v lese?
Jo na další den co jsem tě tam viděla jsem šla do lesa kreslit si, měla jsem ale nepříjemný pocit jako v parku tak jsem utekla.
Byl jsem někdy u tebe v pokoji?
Ne, ještě ten den jsem měla pocit že něco slyším, ale kašlala jsem na to a spala dál, a pak…pak co?