Dobrodružné příběhy od Emondrey

1.kapitola

Vzbudila jsem se do krásného dne, ale jeho krása mi radost nepřinesla. Pomalu jsem se protáhla a pustila do svého stanu, víc světla. Měla jsem výhled na celý tábor. Byl krásný, ale něco mu chybělo. Povzdechla jsem si a vyšla ven ze stanu. Podívala jsem se na blankytně modrou oblohu a do očí mě uhodilo slunce. Zamžourala jsem a šla dál táborem. V táboře byli samé stany, až na jednu budovu-na obydlí královny. Bylo to krásné místo. Už asi měsíc jsem se učila používat magii od starších a hodně jsem zesílila, ale královna mě furt nechce pustit. Magie mi vydrží už dlouho, i když kouzlím náročná kouzla, a pořád se zlepšuju. Kéž by tu byl Roll. Zatřepala jsem si hlavou. Zatím to není možné, ale než se naděju, bude zpátky. Došla jsem na malou mýtinku k potoku a vysoukala jsem se z mých šatů. Strašně se mi líbily a tak jsem je opatrně položila na kámen vedle potoku. Dostala jsem je při příchodu do tábora. Byli hebké jako hedvábí. Byli jakoby sešité z pruhů látky, které tvořily vršek a navazovaly na krátkou sukni. Celé jako by držely jen na broži, připnuté uprostřed hrudi. Spodek zad jsem měla sice holý, ale tady zima jakoby neexistovala, bylo tu furt teplo a pomalu ani nepršelo.

Vešla jsem do potoka a ponořila jsem si hlavu. Měly tady samé divné bylinkové šampony, a tak jsem si přikouzlila svůj oblíbený šampón ze světa. Na šamponovala jsem si vlasy a posadila jsem se na kámen vedle šatů. Vyhřívala jsem se na slunci a přikouzlila jsem si mango. S chutí jsem se do něho zakousla a nechala šampón působit. Za tu dobu co tu jsem, jsem se naučila orientovat podle slunce. Za chvíli jsem měla hodinu magie. Rychle jsem dojedla mango a hlavu ponořila pod vodu. Vytřepala jsem si všechny bublinky z hlavy a rychle jsem se zpátky nasoukala do šatů. Mokré vlasy jsem si přehodila na záda a mírně mě zastudily.

Přešla jsem mýtinku a mířila zpět k táboru. Byl kousek, ale i tak jsem šla radši rychle. Došla jsem do tábora a zamířila k jednomu z největších stanů. Odhrnula jsem závěs a řekla: ťuk ťuk.

Ve stanu byli tři lidé v rouchách, šla jsem dozadu za mým učitelem ze starších.

Ahoj Dreano po dlouhé době jsem je konečně přesvědčila, aby mi tak říkaly, dneska zkusíme objevit, co tvoje magie vlastně umí.

Jelikož jsem z jiného světa, tak mám jinou magii, takovou silnější, nebo si aspoň každý myslí, že to je tím.

Vyšly jsme ze stanu a zamířily na malé cvičiště. V tuhle hodinu tam býváme většinou sami. Vyvolala jsem větší množství magie než u manga nebo šampónu, a tak se mi zřetelně začala rýsovat aura kolem mě. Můj znak magie byl sice neobvyklý, ale velmi výhodný. Aura mě chránila jako štít před fyzickým zraněním jako štít. Auru jsem uměla i změnit na modré plameny, které jsem se naučila už velmi dobře ovládat. Neobklopují už jen mě, ale dokážu na malou vzdálenost házet. Stojí mě velké soustředění a veškerou vůlí aby zůstaly hořet i mimo mé tělo, ale je to velmi povedený útok.  S aurou přišel i druhý-Rollův znak magie. Oči mi zbledli do modra a my se pustily do prozkoumávání mé magie. Začaly jsme létáním, protože tam jsem jako první objevila změnu. Dokázala jsem udělat magická křídla. Dělat předměty z magie, bylo normálně nemožné, ale já a Hoegar jsme to dokázaly. Hoegar byl můj nepřítel. Setkání s ním asi nezapomenu, ale možná je to dobře, aspoň jak se s ním setkám příště bude litovat za všechno, co kdy provedl. Je z mého světa, ale nejspíš se tam vrátit nehodlá. Moje křídla měli stejnou barvu jako moje aura při vyvolání malého množství magii, byli velmi světlé, ale vidět byli velmi dobře. S nimi jsem si připadala jako víla, i když tady nejsou moc přátelské.

Starší zkoumal má křídla a pak řekl: zkusila jsi už udělat z magie něco jiného?

vlastně ne.

Tak to zkus, zkus třeba něco jednoduchého třeba dýku.

Začala jsem se teda soustředit a použila Rollovu techniku, jak mě učil lítat. Zavřela jsem oči a představovala jsem si sebe jako velkou nádobu. Otevřela jsem nádobu a vzala si ze spod nejsilnější magii. Nádoba se zase doplnila, ale já už ji zavřela. Měla jsem magii v ruce a začala ji tvarovat svou vůli do potřebné podoby. Nejprve získala tvar spíš nějaké pokrouceniny než dýky, ale nepřestala jsem se snažit. Dál jsem magii nutila zůstat tak jak ji dám a ona se pomalu tlačila na jedno místo. Získala na pevnosti a zvětšila se její hustota. Získala tvar žiletky a já ji prodloužila rukojeť. Čepel jsem po krajích a na špičce ztenčila, aby byla ostrá a zbytky magie, co mi ještě poletovaly kolem jsem vložila do středu dýky. Otevřela jsem oči a v ruce jsem měla modrou dýku která se mírně vlnila. Byla z ne pevného materiálu, jako moje křídla a aura, ale přitom byla pevná a šlo by s ní bojovat. Byla trochu obyčejná a trochu i křivá, ale na poprvé to jde. Starší se ji chtěl dotknout, ale dýka mírně zablikala a on rukou ucukl.

Zkus něco přeříznout a dal mi kousek provázku.

Udělala jsem co chtěl bez problému. Provázek se rozpůlil a dýka vypadala furt stejně.

Zajímavé. Zkus ji třeba odhodit.

 Chtěla jsem ji hodit do stromu, ale byla moc křivá a já moc nešikovná. Málem jsem trefila staršího, ale ten se rychle sehnul. Jakmile jsem ji pustila z ruky, dýka zmizela. Pocítila jsem bolest ve spáncích, jako když se hodně soustředím. je to jak s plameny. Celkem mě to překvapilo, plameny jsou můj magický znak, tady to je jen druh magie, tak jak to může být stejné. Mávla jsem nad tím rukou a nechala staršího přemýšlet nad tím co viděl. Sedla jsem si na pařez a hrála si s mechovou trávou, co tu pokrývala celou zem. Byla pestré zelené barvy a bylo to neuvěřitelně krásné. Všechno tady mělo pestré barvy, i já jsem si připadala pestřejší. Hrála jsem si z červenou kytičkou a přitom přemýšlela za jak dlouho asi uvidím Rolla.

2.kapitola

Po cvičení magie jsem měla volno. Většinou jsem chodila do lesa, ale tentokrát jsem se rozhodla si zacvičit. Naučila jsem se používat krátký meč. Došla jsem si pro něho do stanu a vyrazila na cvičiště. Byl krásný, měl mírné zakřivenou čepel a rukojeť zdobily různé kresby, kterým jsem nerozuměla. Na konci rukojeti měl zelenkavý smaragd a takový byl i nad rukojetí na začátku čepele. V něm byla vyrytá nějaká slova, ale neuměla jsem to přečíst. Královna říkala, že je to v magickém jazyce a tento meč má svému nositeli při boji přinést štěstí.

Na cvičišti bylo celkem dost lidí. Někteří si procvičovaly kouzla a jiní trénovaly boj. Našla jsem si volného panáka a vyzkoušela na něm naučenou sérii uderu. Nějaké údery jsem si tam přidala, nějaké ubrala a udělala jsem úplně novou sérii. Přistoupil ke mně jeden z trénujících.

Nechceš si zkusit opravdovej souboj?

Ráda. Přikrčila jsem se a připravila na souboj.

Já jsem mimochodem Dreana.

Jo já vím, já jsem Lero.

Těší mě. Lero se taky přikrčil a vyrazil jako první. Rychle jsem ho odrazila, ale mírně jsem zavrávorala pod sílou jeho útoku. Byla jsem dobrý šermíř, mám dobré učitelé ve všem, ale síla to nebylo moje, byla jsem spíš rychlá. Lero byl nelítostný, když jsem zavrávorala využil šance a hned mě obklopil sérii úderu. Musela jsem couvat, abych se ubránila. Za chvíli jsem vycouvala z cvičiště a narazila do stromu. Lero už mi mířil mečem na hruď a já se rychle sehla. Udělala jsem kotoul a ocitla se za ním. Lero se rychle otočil a stihl odrazit můj uder. Změřila jsem si pohledem jeho meč.  Teprve teď začíná opravdovej souboj. Měl delší čepel než já. Nechtěla jsem používat magii na zlepšení své rychlosti, a tak jsem vymýšlela neproniknutelný plán, mezitím co jsem odrážela jeho údery. Donutil mě zase couvat, ale já už objevovala pomalu jeho slabiny. Odrazila jsem jeho úder na loket a švihla jsem zápěstím. Meč mu skoro vypadl z ruky. Rychle ruku stáhl a já jsem využila jeho překvapení. Vrhla jsem se vpřed jako šelma a mířila jsem na rameno, ale v poslední chvíli jsem meč posunula a dřepla si. Meč projel vedle něho a já jsem se v dřepu otočila. Natáhla jsem nohu a podkopla ho. Lero zaskočeně spadl na záda a já jsem se kotoulem od něho vzdálila. Vyskočila jsem na nohy a zasmála jsem se jeho zaskočenému výrazu. Pomohla jsem mu na nohy a pořád se usmívala.

Páni, jsi fakt dobrá.

Díky, ty jsi byl taky dobrej.

Vrátily jsme se spolu na cvičiště a trochu si povídaly. Na cvičišti už mě čekal starší.

Dreano čeká tě královna.

Jistě už jdu. Šla jsem teda za ním do jediné budovy v táboře. Nebyl to žádný palác, i když ho tak všichni nazývaly, jen obyčejná chatka, ale i tak je to lepší než stan.

Konečně jsi dorazila. Rozhodla jsem se, že už je načase aby ses dozvěděla proroctví.

Fakt? Opravdu mi ho řeknete?

Ano, ale neznáme ho celé. Dobře poslouchej nebudu to opakovat.

Z ustrašeného poupěte,

Krásná květina vykvete,

Když přijde ze světa svého,

kouzla jeho ji přemůžou

a moci Hoegara…

to je všechno?  Překvapeně jsem se na královnu dívala. Vždyť tam není ani jak ho mám porazit.

To právě budeme muset zjistit.

A co jste dělaly celý měsíc?

Učily tě.

Hm…

 Tak jo, víte aspoň kde je zbytek proroctví?

Vlastně ne. Tady to proroctví jsem našla čistě náhodou v době kdy zrovna Hoegar sešel ze správné cesty. Ten příběh už jsem slyšela, jak Hoegar přišel do Lünymie a jak objevil černou magii a pustil ji do říše a ta ji teď pomalu pohlcuje.

Bylo to jak jsem si šla pro radu k jednomu prorokovi. Našla jsem tam tento svitek, ale on mi odmítl prozradit, kde ho našel. Bylo ale jisté, že byl napsaný už velmi dávno. Zbytek byl nečitelný a cestou do tábora se rozpadl, takže jsme to ani nerozluštily.

A jak asi teď přijdeme na ten zbytek? To už není normální Roll je v zajetí Hoegara a královna mě přesvědčila, abych vyplnila jako první proroctví, když ani nemá ponětí co to proroctví říká, jediné co ví je že mám být z jiného světa, a budu velmi silná. Nejradši bych uhodila do stolu, ale měla jsem co dělat abych potlačila slzy. Pak mi to došlo.

Jestli je teda tohle všechno co máme, jak můžete vědět, že máte vůbec správnou osobu? Vždyť tam je jen že má být z jiného světa.

Předpokládaly jsme, že se na to zeptáš. Podívej se na svou moc. Pořád o sobě pochybuješ?

Ne, ale vy můžete.

královna si povzdechla. Máš pravdu. Prohledávaly jsme tvůj svět, protože jak jsi okusila moc Hoegara, vidíš že z vašeho světa magie má neuvěřitelné schopnosti. A našly jsme spoustu dívek, které měli magii, ale Roller usoudil, že to budeš ty a nedá se s ním nesouhlasit. Máš neuvěřitelný smysl pro magii, rychle se učíš, mez máš velmi vysoko a jsi prostě stvořená pro to být hrdinka. Nechtěně jsem otevřela ústa, jak z královniny řeči sálá jistota. Věří ve mně víc než já a to už je co říct. Dreano, vím že to není lehké, ale vím že to zvládneš. Ode dneška se budeš učit se mnou. Naučím tě to nejlepší co umím a za pár dní se vydáš na cestu. Sestavíme ti silný tým co tě bude doprovázet a vydáte se zjistit zbytek proroctví. Naše první lekce začíná za deset minut, připrav se a teď můžeš jít. Skoro jsem zakopla, jak jsem vycházela ze dveří.