cesta za proroctvím 3
7.kapitola
Když jsem se probral, tělo mě celé pálilo, co se stalo? Jestli to nezapříčinil Hoegar….Dreana, něco se ji muselo stát, ale tahle bolest, z čeho pramení? Oči jsem měl pořád zavřené a nedokázal jsem se přinutit je otevřít. Ležel jsem v rohu cely a nezkoušel jsem se hýbat. Všechno mě stále pálilo a já zaznamenal něčí přítomnost. Donutil jsem se pohnout a tiše jsem zanaříkal. Otevřel jsem oči a uviděl před sebou Hoegara. Och ne, jestli mě začne mučit teď, tak vyhraje. Zděšeně jsem se na něho díval a nechtěně se zase pohl. Zakňučel jsem jak zranění pes a Hoegar se na mně mračil. Vyzvedl mě nahoru a zase mě pustil na zem. Zalapal jsem bolestí po dechu a to mě zabolelo ještě víc. Chris stála ve dveří a koukala na mě. Hoegar se na ni otočil. Co se mu stalo? Vždyť je úplně polámanej, ty jsi mu něco provedla? Chris zavrtěla hlavou a já ji prosil pohledem ať pořád nic neříká. Kdyby to řekla teď vysloužila by si nejspíš i ona trest, takže nejspíš proto mlčela. Hoegar pořád zkoušel co mě bolí a co ne. Dloubal mi do žeber, tahal za vlasy a způsoboval mi pořád bolest. Furt se mnou hýbal, ale bolest už nebyla tak silná. Nevím jak dlouho jsem byl mimo, ale jak to začalo a propadl jsem se do bezvědomí, bylo to mnohem silnější. Nejspíš to teda nebude tak vážné a Dreana už díky doktorů bude vyléčená. Já to protrpím a za chvíli budu taky fit. Hoegar se potom otočil na Chris která nás furt pozorovala. Vždyť on vyvolal svou hranici. To jsi vůbec nedávala pozor? Chris zalapala po dechu, ale to byla její jediná reakce. Stejně jako má. Jsi vyšel ze cviku co Rollere. Že už nedokážeš ovládnout ani magii z nitra, tak to jsi fakt ubožák. To nejsilnější co může být a ty to neumíš ovládat. Furt jsem tam ležel a neposlouchal co Hoegar furt žvaní. Dreana vyvolala hranici? To by mohlo být, věděl jsem že ta bolest mi je povědomá, ale to je nad její síly. Copak se úplně zbláznily?tohle ještě nezvládne. mě trvalo přes rok než jsem se o to vůbec pokusil a to mě skoro zabilo, jak je na tom asi ona? Magie z nitra je strašně neposlušná, snadno se vymkne kontrole a následky jsou nedozírné. Kouzla jsou sice mnohem snazší a otevírá nové možnosti, ale je na to potřeba nehorázné soustředění, ani já si nejsem jistý jestli bych to pořád dokázal po té noci. Zabloudil jsem trochu v myšlenkách u noci s Dreanou a Hoegar si toho všiml. Já si zato nevšiml když mi před obličejem zamával rukou. vstávej člověče. Chytl mě za ramena a zatřepal se mnou. Sykl jsem bolestí a upřel na něho pohled. Bylo mi líto, že mě vyrušil z ták krásných myšlenek. Kde se touláš? Víš jak mě baví řečnit? Ale vadí mi, že mě neposloucháš. Chris! Vyštěkl.
Můžeš jít, trochu se pobavím a zjistím jestli mi náhodou neřekne co se mu honilo v hlavičce. Chris zavřela dveře a já upřel oči na Hoegara. Tak co nechceš mi povědět co jsi to vyváděl? Chtěl jsi utéct? Koukal jsem se do stěny, ale moc mi to neprošlo. Zastoupil mému pohledu cestu a já nechtěně zvedl pohled. Koukal jsem se mu do očí a zpanikařil jsem.
***
Vadilo mi že neslyším. S královnou a se všema jsem se musela dorozumívat stejně jako s draky, pomocí magie. Řekli mi že je to nejspíš jen dočasné, ale moc přesvědčivě to neznělo. Nechávali mě odpočívat. I když jsem neslyšela, slyšela jsem něco, co před tím ne. Byl to hlas. Takový který jsem v životě neslyšela a přesto jsem ho znala. Volal mě, chtěl ať za ním přijdu, ale nevěděla jsem kam. Zdálo se mi více snů, viděla jsem sebe v lese, pak v horách, vypadalo to že jsem na cestě a někde jsem mířila, ale nevěděla jsem kam. Měla jsem společníka, ale byl ke mně otočený zády. Šly jsme spolu napříč říší a něco hledaly. Byli jsme u skal byli velmi vysoké a zdálky vypadaly jako zuby. Za nimi se blýskalo moře a já zalapala po dechu. Bylo krásné. Mělo barvu jak voda v bazénech a jeho hladina se třpytila. Vlnky nešly stejnýma vlnovkami jako řeky, ale všude možně se protínaly. Tvořily na hladině třpytivou mřížku. Kluk došel k jedné ze skal a v ten moment jsem se probudila. Věděla jsem že mé sny mají potřebu se splnit a věděla jsem, že se musím vydat na cestu, ať už jsem hluchá nebo ne. Právě se začínalo stmívat a já usoudila, že je nejlepší čas odejít. Zkusila jsem se postavit na nohy a postavila jsem se. Musela jsem se sice chytit kraje postele, ale za chvilku se semnou přestal pokoj točit. Potichu jsem vylezla a mířila ke svému stanu. Furt jsem se otáčela, jestli za mnou nikdo nejde, ale bylo to v pohodě. Vklouzla jsem dovnitř a oblékla si šaty co používám jako pyžamo. No co, budu v tom přeci jen i spát. Přehodila jsem si přes ně plášť a nasadila kápi. Strašně se mi líbilo vypadat tak tajemně. Teď k tomu budu mít možnost. Nevěděla jsem si co si sebou vzít. Všechno potřebné jsem uměla vykouzlit. Á, málem jsem zapomněla meč. Připásala jsem si meč a rozhlížela se kolem co se mi ještě bude hodit. Měla jsem jen malou tornu kolem pasu, ale prozatím prázdnou. Vzala jsem si teda hřeben a deku. Abych nemusela furt kouzlit vzala jsem si i křesadlo a vyšla ze stanu. Vzpomněla jsem si na mapu. Ta by se rozhodně hodila. Vůbec nevím kde je moře, ale to by se hodil i kompas, jestli tady funguje. Zašla jsem teda do paláce a doufala že mě nikdo nevidí. všichni v tuto dobu spali a když ne většinou byli někde venku. Vlezla jsem královně do pracovny a v duchu se jí omluvila. Na stole byla rozprostřena mapa. Srolovala jsem ji a vložila do torny. Na stole ležely i zvláštní třpytivé věcičky. Nevím k čemu mi budou, ale moc se mi líbily. Jednu jsem si vzala a vložila ji do kapsy. Rozhlédla jsem se kolem jestli mě přitom někdo neviděl a vyšla ven. Zhluboka jsem se nadechla až mě to zabolelo. Vyšla jsem z tábora a naposledy se otočila. Trochu jsem sebou trhla když za mnou stál Lero. Každý v táboře už věděl, že jsem hluchá i když to královna chtěla utajit. Každý kdo neuměl používat magii u sebe nosil tužku a papír. Kam chceš jít? přečetla jsem si. To tě nemusí zajímat.
Můžu s tebou? To mě trochu zarazilo. Proč chceš jít se mnou když ani nevíš kde chci jít?
Věřím že bys neodcházela takhle, kdyby ti v tom někdo nechtěl zabránit. Takže jdeš udělat nějakou hloupost, nebo šílenost. Usmála jsem se. Šílenost zní líp. Šly jsme teda spolu. Byla jsem ráda že jde se mnou. Necítila jsem se tak sama.
8.kapitola
S Lerem mi cesta ubíhala velmi rychle. Psaní velmi zpomalovalo náš postup, tak jsme začali vymýšlet něco čím by jsme se dorozuměli i bez magie. Šly jsme na východ za sluncem a já přemýšlela, jestli už jim došlo, že jsme odešly. jakmile se to dozví, půjde nás Sürre hledat. Vytáhla jsem mapu z torny a rozložila ji na zem. Když vyjdeme z lesa Sürre nás snadno zahlédne. Budeme muset dojít až tady. Ukázala jsem malý lesík na mapě. Je to po cestě a…počkej, tam za tak krátkou dobu nedojdeme, napsal mi na papírek.
Nemusíme, poletíme.
Já neumím kouzlit.
Ale já ano, a když dojdeme dostatečně blízko na nějakou dobu nás můžu vzít oba. Měli by jsme si jinak vymyslet nějakou znakovou řeč nebo tak, prohodila jsem jen tak mimochodem. Dál se semnou nehádal a my vyšli z lesa. Běželi jsme podél potoka, který by nás měl dovést až k lesíku. Slunce bylo už dost vysoko. Už si určitě všimly že jsem pryč. Bez varování jsem skočila na Lera. Pevně jsem se ho chytla nohama a začala vyvolávat křídla. Snaž se nevrtět. Lero hlasitě polkl a chytl mě za nohy. Zamávala jsem křídly a po pár máchnutí jsme se vznesly. Vložila jsem do křídel víc magie a začala jsem mávat rychleji. Po čele mi stekla kapička potu, ale už jsme byli na nebi a já přivolala vítr. Neletěla jsem moc vysoko, aby nás nešlo vidět, ale i tak jsem pospíchala. Vítr se mi opřel do křídel a mi plachtily dál na východ.
***
Vtrhl ke mně jeden z doktorů a lapal po dechu. Královno, ona je pryč, nemůžeme ji nikde najít.
Kdo?
Dreana, přece. Byla na noc tady v paláci a a a ráno už byla pryč.
To není možné, prohledejte celý tábor, celý les všude kde by mohla být. A přivolejte radu. Doktor rychle odešel a já se kousla do rtu. Nemůžu furt jen čekat na radu ve všem. Vyvolala jsem Tiera a poslala ho najít Dreanu. Zná její pach, jestli bude používat magii a nebude ji dobře skrývat, tak ji najde. Tier vyběhl ze dveří a já se za ním upřeně dívala. Musí ji najít než bude moc daleko, moc daleko se nedostane, i já mám své meze.
***
Když už se Hoegar chystal vyblbnout, najednou se zarazil. Sundal si přívěšek z krku a otevřel ho. Hoegar vyšel ze dveří a já si oddychl. Ne na moc dlouho. Hoegar se za chvíli vrátil a vypadal šťastně. Rollere, dozvěděl jsem se užasnou novinu. Nechápal jsem proč se tím chlubý zrovna mě. Naše kamarádka, se trochu zhroutila protože vyvolala hranici a neovládla svou magii. Zrovna před dvěma dny, kdy jsi se zhroutil i ty. Dva dny? To není možné, abych byl tak dlouho mimo, nebo jo? Hoegar pokračoval. Tohle všechno usnadňuje. Netušil jsem že mi tak nahraješ do karet a vyspíš se s ní. Nejjednodušší bude tě na místě zabít… na nic dalšího jsem nečekal. Vyvolal jsem magii a začal po něm vrhat ohnivé koule. Jednu jsem udělal větší a hodil ji Hoegarovi přímo do hrudi. Koule vybuchla a já přivolal poryv větru. Celou místnost zachvátily plameny a já se na poslední chvíli vykryl magickým štítem. Skočil jsem do plamenů a vyšel ze dveří, běžel jsem jak nejrychleji jsem mohl, ale nohy mě zradily. Podlomily se mi a já přistál obličejem na zemi. Pokusil jsem se rychle zvednout, ale Hoegar už stál za mnou a ve tváři měl rozohněný výraz. Vousy měl trochu sežehlé, ale z jeho očí lítaly blesky. Zatlačil mi magii a já zůstal ležet na zemi. Nesnáším když mě někdo přerušuje. Vytáhl mě za vlasy a švihl se mnou o zeď. Vykřikl jsem a rozplácl jsem se o zem. Hoegar ke mně přistoupil a chytil mě pod krkem. Chci se pobavit, nejrozumnější by bylo tě zabít a tak to celé ukončit, ale to by byla nuda. Víš jaká sranda to bude když ji půjdeš zabít a oni přitom nebudou moc zabít tebe? Hoegar se uchechtl a mě docházel dech. Vrátiil se semnou do cely a tam mě shodil na zem. Začal jsem lapat po dechu a Hoegar se postavil nade mě. V ruce se mu objevil Köri tare a pořád se krutě usmíval. Teď si na tebe udělám mnohem víc času, to se neboj.
***
Nakonec jsem musela přistát ještě dřív než jsme lesík vůbec zahlédli. Je to dál než se zdá. Nemělo cenu spěchat. Sürre nás i tak dožene. Šly jsme teda pomalu a vymýšleli znakovou řeč. Na každé písmenko jsme vymysleli jeden znak a zkoušeli si povídat. Párkrát jsme se sekly, nebo jsme zapomněli na nějaké písmenko, ale za chvíli jsme plynule mluvily. Šlo nám to sice pomalu, ale každou větou jsme se zlepšovali.
***
Hoegar za mnou chodil fakt pravidelně. Přišel za mnou i dvakrát v noci. Ráno za mnou byla Chris, ale já ji skoro nevnímal. Všechno mě bolelo a Hoegarova kouzla pořád ve mně byla. Nemohl jsem se pohnout bez bolesti. Mírně jsem natočil hlavou, ale hned jsem ji vrátil zpátky. Chris vyvolala magii a začala mě největších bolestí zbavovat. Vyndala mi střípky Köri tare a já se s úlevou zhluboka nadechl. Vděčně jsem se na ni podíval a ona mi dala napít. Proč jsi teďka tak hodná?
Nech toho, nebo tě tu takhle nechám. Zkusila mě nakrmit, ale jíst jsem odmítal. Strašně to bolelo. No tak musíš jíst, i tak tě za chvíli donutí přísahat. Aspoň si ušetříš spoustu bolesti.
Dokud budu mít naději, tak přísahu nesložím, to bych musel být na pokraji zbláznění.
Naději? Naději na co, na útěk? Moc dobře víš že na to naděje není.
Vím, ale můžu si ji aspoň představovat. Nechtěně mi stekla slza a Chris ji zachytila. Ale no ták, Rollere, tohle se k tobě nechodí.
Už to dlouho nevydržím, měl jsem vůle dost, ale začíná mě opouštět. Nevím proč ti to říkám, nahrávám jen Hoegarovi do karet. Chris mi vyléčila ještě řezné rány a potom odešla.
***
Setkání s radou bylo příšerné, je to čím dál horší, oni hned vidí všechno černě, a tak to vzdávají. Nakonec jsme se dohodli na pátrací skupině a Sürre bude prohledávat napřed. Sürre vyletěla hned po konci sezení a já šla vyslat nejlepší pátrací skupinu. Udělala jsem nakonec čtyři pátrací skupiny, těch nejlepších stopařů. Každá skupina se skládala z jednoho staršího, jednoho stopaře a jednoho špiona. Líp jsem to rozdělit nemohla, tak jsem jenom kývla a skupiny vyrazily každá jiným směrem.
***
Jak se slunce začala sklánět zpátky dolů uviděly jsme před sebou les. Radostně jsme přidaly do kroku a už jsme byli v něm. Páni, myslela jsem teda, že teď už nás dávno najdou. Lero souhlasně přikývl a já vytáhla mapu. Dobře měli by jsme jít víc na sever. Neměli bychom lesem jít dlouho, projdeme jenom jednu jeho část.
A kam vlastně míříme? Zeptal se Lero znakovou řečí. K moři. Nechápavě se na mě podíval, ale já jen mávla rukou. uvidíš pak. Sbalila jsem mapu zpátky a vykouzlila dva jablka. Dáš si? Vzal si ode mě jablko a šly jsme dál.
V lese byl příjemný chládek. Procházeli jsme lesem a já doufala že dojdeme v pohodě.
Na večer jsme se utábořily. Lero abych nemusela furt kouzlit, šel něco ulovit. Já mezitím nasbírala dříví a zapálila oheň. Lero se vrátil s králíkem a stáhl ho z kůže. Nemohla jsem se dívat jak mu paře břicho tak jsem se otočila. Párkrát jsem se nechtěně podívala jak zahrabává orgány. Bylo mi z toho blbě a já ho sníst nemohla. Vypadal sice lákavě, ale po tom pohledu to nešlo. Lehla jsem si co nejdál od místa kde zakopal orgány a přehodila si přes sebe deku. Na hlavu jsem si dala kapuci, ať nemám vlasy od hlíny a pomalu jsem usínala.
9.kapitola
Ráno bylo stejně krásné, jako večer. Protáhla jsem se, až mi krásně křuply záda. Vyhrabala jsem se z deky a šla se kouknout na oheň. Už nehořel, ale kamínky furt doutnaly. Zahrabala jsem ho hlínou a probudila Lera. Lero bleskurychlé vyskočil a přiložil mi dýku k hrdlu. Co to děláš, vypískla jsem. Lero zamrkal a dyku schoval zase do boty. Něco řekl, ale já ho neslyšela. Ukázala jsem si na uši a on pochopil. Zopakoval to znakovou řečí. Promiň, myslel jsem že jsi nepřítel. Kývla jsem, že omluvu přijímám a šla si hodit deku do batohu.
Šly jsme dál lesem a mířily na sever. Jestli jsem dobře odhadla vzdálenost, měli bychom být v půlce lesa. Po hodině jsme vyšly z lesa a já se koukla na mapu. Jestli jsme šly správně měli bychom být tady. Ukázala jsem na mapě Lerovi. Takže teď musíme jít na sever a jak dojdeme k vodopádům tak na východ.
Jestli jdeme k moři, tak si to bereme pěknou oklikou.
Já vím, je to lepší než jít přes poušť přece. Možná se to nezdá, ale bude to rychlejší.
A co přímá cesta? Ukázal na mapě, nejkratší trasu. Ne, ne, ne k Ishandalu se nepřiblížím ani na sto metrů, aspoň prozatím ne. Lero to vzdal a mířily jsme k vodopádům.
***
Když Hoegar přišel znovu, už jsem toho měl akorát dost. Hoegar si dal tentokrát načas. Trvalo mu to strašně dlouho a mě opustila veškerá vůle. Kdyby zrovna neodešel už bych mu přísahal. Mám teď aspoň pár hodin na nasbírání veškeré vůle kterou v sobě najdu. Přišla Chris a znova mi ulevila od bolesti. Vážně to už nechceš vzdát?
Ne, řekl jsem rozhodně, i když jsem se tak vůbec necítil. Chris se na mě zvláštně podívala, ale hned pohled odvrátila. Naštěstí jsem si toho všiml a zkusil své naděje. Chris, pomoz mi, prosím. Pojď se mnou do tábora, vrať se ke své rodině, vrať se k nám. Chris udiveně na mě koukala, ale nic neříkala. V beznaději jsem sklonil hlavu, ale ona mě jemně chytla. Položila mi ruku na rameno a řekla. Nemůžu Rollere, nepatřím do tábora…
ale patříš k nám. Ke královně, ke mně, k Aeri. Myslíš že by to takhle chtěla? Chris stáhla ruku z mého ramene a zamračila se. Odešla a já zůstal sedět uprostřed tmy. tak to jsem zvoral. Dalo mi to přeci jen naději. Jestli dokážu vyvolat její pocity ze starých časů třeba se bude chtít vrátit. Lehl jsem si a vůle mi opět přibývala.
***
Cesta byla dlouhá, ani s Lerem už to neutíkalo rychle. Šly jsme půl dne než jsme uviděly vodopády. Byli úchvatné. Voda se vytvářela ve vzduchu a kapky dopadávala do řeky. Řeku tvořil další vodopád a vedle něj byl další. Už zdálky to byl krásný pohled. Zblízka naprosto okouzlující. Cestou jsme se musely párkrát utíkat, jelikož jsme viděly hlídky. Jestli Sürre zachytí můj pach, tak jsme v háji. Vyvolávala jsem magii jen v nejnutnějších případech a to jsem se jí snažila co nejlépe skrýt. Moc jsem to neuměla, ale i to málo muselo stačit. U vodopádu jsme si udělali tábor a já si vlezla pod jeden vodopád. Bylo příjemné jak mi voda padala na záda a uvolňovala všechny svaly. Byla jsem z cesty hrozně špinavá, tak jsem si vykouzlila šampón a sprchový gel. Vydrhla jsem ze sebe veškerou špínu a nechala jsem vykoupat se i Lera. Musela jsem ho dohnat, aby si zkusil ten vodopád, ale nevím jestli to nakonec zkusil. Lero zase chytil nějaké zvíře, mně neznáme, a já se nemohla koukat. s takovou se stanu vegetariánem. Lero se usmál, ale nic neříkal. Vykouzlila jsem si salát a s chutí ho snědla. Lero si pochutnával na svém zvířeti a já se uložila ke spánku.
V noci se mi zdál zase ten sen o cestě. Tentokrát jsem v tom klukovy poznala Lera. Musela jsem na to myslet a přemýšlela jsem jestli to je taky nějaká předpověď. Možná by bylo lepší se vrátit, ale to bych pak nezjistila co tam mám najít. Sbalila jsem si teda deku a probudila Lera, tentokrát už s odstupem. Vydali jsme se na cestu a šly přes louku na východ. Neušly jsme ani pár metrů když jsem uslyšela zvláštní zvuk. Překvapilo mě to tak, že jsem skoro spadla. Začala jsem se točit dokolečka a křičet, já slyším, já slyším. Strašně jsem se smála a zvesela jsem šla dál. Lero na mě mluvil, ale toho jsem neslyšela. Zklamaně jsem se přestala radovat a šla jsem dál. Vím jistě že jsem něco slyšela, ale mohlo se mi to taky zdát. Uvažovala jsem nad svou halucinací a šla jsem tiše vedle Lera.
***
Jak přišla Chris mi opět uzdravit rány, řekla něco v co jsem pomalu začal doufat. Fajn pomůžu ti k útěku, ale to je všechno. A pamatuj že ti pomůžu jen kvůli toho že Aerie tě měla ráda.
Jo budu na to pamatovat. Usmál jsem se a zvedl se na nohy.
Hoegar je teďka pryč takže můžeš snadno utéct. Na, podala mi baťoh.
Co v něm je?
To co budeš potřebovat na cestu, snad ti to vystačí než dojdeš do tábora.
Vedla mě chodbama a zatím jsme nikoho nepotkali. Došli jsme až k trunnímu sálu Hoeagara a já si všiml jemných nesrovnalostí s původní bezpečnosti. Hesla byla jiná, svícny byli dále než před tím, a samé takové drobnůstky. Došli jsme až k východu z jeskyně, kdy mě Chris políbila. Pamatuj pošle mě tě pronásledovat a to už nebudu tak milostivá.
Děkuju, řekl jsem jen a skočil jsem z útesu.