cesta za proroctvím 2
3.kapitola
Už je to měsíc co mě Hoegar vyléčil a uvrhl do cely. Už pomalu nevím jak vypadá světlo. Každý den mě chodí mučit, ale dneska se opozdil. Měsíc si nepomáhám od mučení magii, jen aby neviděl, že jsem propojen s Dreanou. za chvíli mě zlomí a donutí mě složit přísahu. Trvá mu to tak dlouho jen proto, že na mě nemá čas. Snaží se ze mě dostat vše o Dreaně, ale zná mou paličatost. Kdysi jsme se přátelili, ale ty časy jsou dávno pryč. On mě zná, ale on se změnil tak moc, že já ho už neznám. Ví že moje tvrdohlavost je obrovská a chvíli potrvá než ji prolomí. Proč teda spěchat. Každý den si na mě udělá jen pár minut, ale ty jsou pro mě nekonečné. Tento pobyt je ale mnohem delší. Za chvíli se z toho zcvoknu. Opravdové mučení je celé hodiny sedět v cele a čekat až přijde. Pořád dokolečka, už to dlouho nezvládnu. Jediné co je dobré tak to jídlo. Není ho moc, ale nejspíš nemá tady nic horšího než samé pochoutky. S Chrïs jsme zavedli pravidelnou rutinu mlčení. Pokaždé když mi přinesla jídlo vypadala hůř. Hoegar ji nejspíš pořádně prohání. Pod očima má černé kruhy a zblízka vypadá jako by zestárla o sto padesát let. Elfové žijí velmi dlouho, za pát let obvykle elf vypadá furt stejně. Stárnou velmi pomalu.
Nechceš už toho bobříka mlčení prolomit? Prosil jsem ji v duchu. Nepoužil jsem hlas tak dlouho, že ani nevím, jestli to ještě umím. Jen sem tam mi při mučení ujede nějaký výkřik. Chrïs beze slova odešla a já se natáhl pro nějakou ovocnou směs. Nevím proč se tomuhle říká zbytky, je to pořád stejně dobré jako normální jídlo. Jídlo mi rychle zmizelo a já se jen snažil vyškrábat veškeré drobečky. Ty porce jsou čím dál menší. To je nejspíš za trest. Možná nebude vadit přivolat trochu magie na vykouzlení jen jablka. Vždyť tu není tak jak by se mohl dozvědět, že mám dva znaky magie. Pomaličku jsem vyvolal jen nepatrné množství magie. Oči mi ani nezmodraly a aura se nezačala ani rýsovat. Vyvolal jsem si dva jablka a rychle magii vyhnal. S chutí jsem se do jablek zakousl, ale i po nich se jenom zaprášilo. Nemůžu riskovat takhle vyvolávat magii. V břiše mi nesouhlasně zabručelo, ale já ho ignoroval a místo toho jsem se snažil usnout.
***
Když jsem odcházela z Rollovy cely měla jsem sto chutí mu něco říct. Ani nevím proč, vypadá už tak zmučeně. Na schodech jsem se zarazila a otočila se. Ve vzduchu bylo cítit jen nepatrné množství Rollovi a Dreaniny magie. Tohle jsem Hoegarovi zapomněla říct. Rozhodla jsem se mu to ani neříkat, nechci aby Rolla zabil. Překvapilo mě to, ale byl to přeci jen přítel mé sestry a můj dobrý kamarád. Trochu jsem se zatoulala ve vzpomínkách a šla jsem zpátky k Hoegarovi. Jsem zvědavá jaký šilený úkol pro mě vymyslel tentokrát. Nejprve to bylo číhat na hlídky tábora, ale vypadlo z nich, jen že složily přísahu, takže místo tábora nám nemohli prozradit a nejspíš ji složil i Roll. Nakonec jsem teda měla propátrávat všechny lesy. Nezastavil se ani u začarovaného lesa. Bloudila jsem v jeho nitru asi dva týdny až jsem to nakonec vzdala. Pomalu jsem šla temnou chodbou a zatáhla za svícen. Hoegar od Dreanina uniku trochu změnil tajné chodby, ale bylo to skoro furt stejné. Vešla jsem do jeho pokoje co používá i jako trůní sál. Hoegar, jako vždycky, seděl na vyřezávaném křesle na konci místnosti. Dostala jsem zase šílený úkol na několik dní, který už teď je prohraný. Kde na ty nápady chodí, někdy by mohl vymyslet něco rozumného, nebo aspoň ať si to udělá sám. Na co mám sledovat hlídky, když hlídky jsou od hlídání, proč by zrovna měli jít do tábora? Je ale pravda, že někdy se střídat musí. S novou nadějí, že praštěné úkoly mi skončí s tímto, jsem vyrazila najít nejbližší hlídku.
***
Nevěděla jsem, kde se s královnou mám setkat, tak jsem zůstala čekat před budovou. Královna po chvíli vyšla. Ty tady čekáš? Já myslela, že se sejdeme na cvičišti, ale dobře že jsi tu. Půjdeme jinam, aby nás nemohli rušit. Šly jsme teda lesem a dorazily jsme k mé mýtince. Jé vy taky víte kde je?
Ano, většina obyvatel tábora ví kde je.
Byla jsem trochu zklamaná myslela jsem si, že jsem ji našla jenom já. Královna se zasmála mému zklamanému výrazu. Neboj je tu víc hezkých míst, které můžeš objevit a ostatní o nich ještě neví. Tak starší jsou nejlepšími kouzelníky a učiteli. Elfové ale žijí mnohem déle, a já patřím mezi nejzkušenější. Z hlášení vím kolik toho zhruba umíš i jakou máš magii. Tvoje schopnost magie bude tvou největší zbraní. Nezjistily jsme o ní sice všechno, ale to je úkol generací ne jednoho člověka. Budeš ji muset využívat jak zrovna umíš. Víme že umíš z magie vyvolat předměty, naučím tě je lépe ovládat, udržovat a rychleji vyvolávat, abys je mohla používat v boji. Na to se hlavně zaměříme.
Počkat…jak mě to chcete naučit když to sama nemůžete umět?
To je jednoduché. Královna vyvolala magii a můj pohled upoutal malý zelený plamínek u královniných nohou. Plamínek se zvětšil a začal se rýsovat do nějaké podoby. Z plamínku vyrazily čtyři nohy a jedna hlava. Začal se zaostřovat a já překvapením skoro vyjekla. U královniných nohou stál zelený tygr a lísal se královně o nohy. Představuju ti Tiera-můj magický znak.
To není možné, vždyť je to tygr vytvořený z magie a to Roll říkal že moje znamení je neobvyklé.
To tvoje je neobvyklé. Já jsem jediný elf co je ze světa elfů a furt žije. Jsem velmi stará i podle elfích měřítek. Ti co přišly se mnou už jsou po smrti a já už se jí taky nemůžu dočkat. Chci ale své znalosti kouzlení předat dál, aby byli aspoň trochu užitečné. My elfové z našeho světa máme vždycky za magické znamení zvíře, které se tomu elfovy nejvíc podobá. Někdy je to ještěrka a někdy orel, já mám tygra a jsem na to pyšná. Ukazuje že mám bojového ducha a jsem vznešené a hrdé stvoření. Tier je můj největší kamarád, i když je to mé druhé já.magické znamení se většinou nemůže vzdalovat od svého pána, ale tak jako u tvých plamenů, se to dá naučit. Tier bude něco jako tvůj učitel, ale tvoje zvláštní schopnost magie nebude to jediné co se budeš učit. Svěřím ti své tajné stránky kouzlení z mého světa a všechno co jsem se naučila pod přísahou. Přísahej, že znalosti které ti svěřím, nikomu neřekneš, maximalně svému učni, tak jako já svému.
Takže já budu váš učeň?
Jistě a tyto znalosti nejsou pro každého, každý si může zvolit jen jediného učně za celý život a já si volím tebe. Někdo svého učně nenajde po celí život, ale každý kdo ho najde se stane tím nejlepším učitelem a z něj se stane skvělí mág. Každý učeň ale musí složit přísahu. Je to sice elfská záležitost, ale to nevadí. Opakuj po mě:
Ethiery pku riedlane fee…aitelave sjeru loda.
Ethiery pku riedlane fee… aitelave sjeru loda.
To byl magický jazyk?
Ne, to byla stará elfština. Nemá takovou moc jako magický jazyk, ale tyhle slova jsou dlouhou elfskou tradicí a nikdo ji ještě neporušil.
Jak poznám když najdu svého učně?
Neboj až ho potkáš budeš vědět, že to je on. A teď už začneme. Tvůj první úkol bude porazit Tiera.
Cože? Vždyť to bude lehké.
Nepodceňuj ho, nesmíš použít samotnou magii a fyzické útoky na něho neplatí, když ho porazíš zatlačíš mou magii.
Aha takže jediný způsob když nemůžu používat magický souboj, je moje schopnost magie.
Přesně tak, nebude to ale tak lehké dneska to asi nezvládneš, ale kdo ví. Královna si sedla poblíž potoka a Tier zmizel v lese. Nechápavě jsem se koukla na královnu. jen běž, říkala jsem že nebudem cvičit jen tvou schopnost magie, budeš ho muset najít, dohonit a porazit, tak mu nedávej tak velký náskok jinak jsi už teď prohrála. otočila jsem se teda a dala se do běhu. Ještě malá rada, je to šelma a ty jsou nepředvídatelné, bude utočit i on, neubliž si. Protočila jsem oči a vyrazila do lesa za tygrem.
4.kapitola
Stopování nebyla má silná stránka a pach tygra nebyl skoro cítit. Nejspíš by nebyl cítit vůbec kdyby královna nechtěla. Vydávala jsem se po jeho stopě, ale za chvilku jsem ji ztratila. Potulovala jsem se po lese a doufala že tygr na mě někde číhá. Byla jsem připravena k obraně, útoku a všemu, ale věděla jsem že kouzla mám taky zakázané používat i když se o tom královna nezmínila, abych je mohla používat k obraně. Lépe řečeno mám používat jen mou schopnost magie, která mi trvá strašně dlouho. Rozhodla jsem se nakonec vsadit vše na jednu kartu a začala jsem si vyvolávat meč. Zatím jsem měla jenom nějaký křivý klacek když jsem uslyšela řev a klacek se mi proměnil zase v mlhu. Otočila jsem se za řevem a z křoví se na mě usmívaly dvě pestře zelené oči. Tygr na nic nečekal a skočil po mě. Dala jsem svou magii do rychlosti, abych se mu vyrovnala a uhnula jsem stranou. Tygr dopadl vedle mě a já se rychle sehla. Tygr ale i když napjal svaly, tak skočit se nechystal. Sekl mě drápem přímo do obličeje a já sykla bolestí. Aura ho sice nepustila, ale přesto náraz bolel. Spadla jsem na zadek a portla jsem se o dva metry za něj. Znova jsem si zopakovala. Nepoužívej magii, nepoužívej magii. Ale moc mi to nepomohlo. Tygr se bleskově otočil a skočil po mě. Dopomohla jsem si zase magii a přeskočila ho ještě ve skoku. Ve vzduchu jsem se otočila a natáhla ruku. Vyskočily mi z ní modré plameny a zasáhly tygra na hřbetě. Soustředila jsem se aby neuhasly, ale tygr se otočil, sice pomaleji, ale pořád bleskově a opět po mně skočil. Nevěděla jsem už co dělat a schopnost magie mi furt nechtěla naskočit, při takovém souboji. Udělala jsem teda před sebou magický štít a tygr do něho narazil. Tygr byl magické znamení a to se přes magický štít opravdu nedostane. Ucítila jsem i jak jeho magie uniká, ale jako by královna zastavila magii a jeho magie se opět zvýšila. Mohlo mi dojít že královna umí zastavit unikání magie, i když je to nesmírně náročné. Já umím jen magii rychle vyvolat, nebo odehnat, ale zadržet ji pořád neumím. Až tak rychle se neučím, což je škoda. Tygr opět skočil mezi stromy, nejspíš aby mi dal čas se vzpamatovat. Nebo proto že věděl že přes štít se nedostane. Vyvolala jsem si mečík z magie, ne z normálního materiálu a odvolala jsem magický štít. V ten moment se tygr objevil a tentokrát po mě skočil když jsem nebyla připravená. Kouzla mi trvají pár sekund, ty jednoduché, takže jsem neměla čas je vyvolat. V té jedné vteřině jsem přemýšlela nad vším co bych mohla stihnout, ale nepatřilo mezi to ani švihnout mečem. Měla jsem ruce moc narovnané a nohy moc daleko od sebe. Na tohle by můj učitel šermu jen nesouhlasně zavrtěl hlavou. Sáhla jsem z instinktu do nádoby, kterou si tak ráda představuju a vytáhla z ní magii. Nebyla sice úplně ze zdola, ale neměla jsem čas patlat se s detaily. Jak jsem viděla tygra ve skoku nevšimla jsem si že jaksi zmodral. Tygr se rozplácl o modrou zeď, která se před ním objevila. Nevšimla jsem si kdy mi z ruky zmizel meč, ale teď jsem ho v ruce neměla. Stěna se zesvětlala a tygr se postavil na nohy a otřepal se. O krok jsem ustoupila a překvapilo mě jak se mi podlomila noha a já spadla. Zaplavila mě ohromná únava, ale jak stěna mizela mě se zpátky vracela síla. Postavila jsem se znovu na nohy a mírně se mi točila hlava. Tygr najednou zmizel a objevil se vedle mě. Postrkával mě čumákem a já se nechala vést. Vyvedl mě z lesa a ocitly jsme se zpátky na mýtince. Královna už stála a zářivě se na mě usmívala. Zvládla jsi to skvěle, i když by tě Tier zvládl snadno porazit. Udělaly jsme pokrok a to je důležité, nechám tě teď vydechnout, ale zítra pokračujem, i tak už je večer. Přijď zde ve stejnou dobu jako dneska. Bez dalšího slova královna odešla a její tygr se vypařil do večerního vánku. Chvíli jsem ještě zůstala na mýtince a v potůčku si opláchla obličej. Nakonec při západu slunce jsem se vrátila do tábora a lehla si na postel. Měsíc se učím jak blbá a to učení nesnáším. Teď ještě pár dní s královnou a jejím přísným režimem a úplně zcvoknu. V duchu jsem si stěžovala, ale pak jsem si vzpomněla pro koho to dělám. Když se budu dostatečně snažit vrátí se mi o to dřív. Převlekla jsem se do pyžama, nebo já to tak aspoň nazývala i když to tak nevypadalo. Byli to šaty po kolena s dlouhým rukávem. Měli volný pásek a byli z čisté bavlny. Bylo v nich fajně teplo a měli kapuci. Používala jsem je na spaní jen protože byli ze všech šatů nejpohodlnější. Měla jsem ráda taky šaty co jsem dostala od víl, ale z mých modrých plamenů byli celkem propálené. Teď už jsem uměla zabránit propálení šatů mými plameny, ale těchhle mi bylo líto. No nic s tím nenadělám. Lehla jsem si a po chvilce usnula.
***
Včera mi pár minut mučení odpadlo, ale věřil jsem, že dneska si to nahradím. Chris mi přinesla další jídlo a já ji zastavil. Chris. Cítil jsem bolest v krku a slyšel svůj zakřáply hlas. Chris se po mě otočila a vyštěkla. Co chceš? Nemám čas.
Jen jsem potřeboval použít svůj hlas, nešlo už to vydržet. Chris se na chvíli zarazila, ale vykráčela ze dveří a pořádně jimi třískla. Za chvilku se dveře znovu otevřely a stál tam Hoegar. Včera jsme trošku zameškaly, věřím že ti to je líto a dneska si to teda krapet prodloužíme. Nechtěně jsem trochu hlasitě polkl, ale nevypadalo, že by si něčeho všiml.
***
Ráno jsem si trochu přispala, a tak jsem vyběhla rovnou na cvičiště, aniž bych se převlékla. Cestou jsem si vyčarovala svůj oblibený tvarohový koláč a cestou jsem vrazila do Lera. Ahoj kam se tak ženeš. sundal si koláček z košile a já se mu vytrhla z náručí. Na cvičiště za starším, trochu jsem si přispala.
Můžu tě odprovodit?
Jestli chceš, ale zpomalovat nebudu.
Ale prosím tě, starší jsou známí svou trpělivosti.
Jo a taky dochvilnosti.
To neřeš někdy si musíš dát oddech.
Tak dobře. Šly jsme teda pomalu ke cvičišti a já se pořád nervózně ošívala. Dreo, neošívej se furt, co ti udělá? Maximálně se zamračí. Trochu jsem se uvolnila a hezky jsme si popovídaly. Připadalo mi to jako pár sekund a už tu bylo cvičiště. Rozloučila jsem se a rozběhla se ke staršímu který seděl na vršku malého kopečka pod starým stromem. Na odpoledne jsem si domluvila další hodinu šermu a už jsem se na ni moc těšila.
Starší se vážně jenom zamračil a pokračovaly jsme v tréninku schopností magie. Ukázala jsem mu tu stěnu co jsem vyvolala včera, ale trvalo mi to snad dvacet minut než se konečně poskládala. Nakonec do ní starší crnknul a stěna se zhroutila. Trochu jsem zčervenala studem, ale starší si jen povzdechl. Začneme u jednoduchých tvoření. Zkus vytvořit prak, ale snaž se ze všemi detaily. To bude tvůj úkol do zítřejší hodiny. Udělej ho ozdobený, vyřezávaný, dokonale rovný s dokonale natahovací gumičkou. Bez dalšího slova starší odešel a já jsem se posadila na jeho místo. Začala jsem tím nejjednodušším a začala jsem vyvolávat normální rozdvojený klacek. Trvalo mi to jen pár minut. Začala jsem ho rovnat a vyhlazovat. Tohle mi už zabralo o dost déle. Nakonec to vypadalo jako vybroužené modré dřevo a já jsem se v duchu pochválila. Čau co tu ještě děláš? Strašně jsem se lekla a prak se mi rozplynul. Nade mnou se skláněl Lero a já myslela že ho zabiju. děkuju pěkně. Nasupeně jsem se zvedla mířila dolů ke cvičišti.
Počkej, co jsem proved?
Lekl jsi mě a teď to budu muset dělat znova.
No tak promiň, ale zaspala jsi naši domluvenou hodinu šermu.
Vážně to už je jedna?
Už je půl třetí.
Vážně? Tak to máme na tu naši hodinu jen půl hoďky pak musím jít na další trénink.
Ty se s takovou udřeš.
No jo no, vyvolená to nemá lehké a nemůže se flákat. Pojďmě teda rovnou na to.
Jak chceš. Trochu jsem se na tebe připravil.
Jo? Já vůbec takže mě budeš muset vyřídit rychle nebo to budu muset udělat já. Další pobízení nepotřeboval a vytáhl meč. Já vytáhla svůj, který jsem začala nosit už u sebe a pustili jsme se do boje. Tancovaly jsme v děsivém rytmu. Výpad a kryt, výpad a kryt, výpad a kryt, tak to pokračovalo nekonečné minuty až jsem musela udělat něco jiného, jinak tu budeme na věky. Nechala jsem ho projít svou obranou a mírně jsem se vyhnula. Trochu mě řízl do paže, ale já zaťala jsem zuby a nalepila jsem se blíž k němu a už jsem neustoupila. Můj krátký meč rychle hledal skulinky a pomalu procházel jeho obranou. Lero se snažil couvat, aby jeho delší meč získal větší prostor, ale já mu to nedovolila. Couvala jsem furt s ním a on nemohl tak rychle švihat mečem. Pokaždé jsem mu útok vykryla, ale jeho obrana začala kolísat. Byla jsem si tak jistá vítězství, že jsem si nevšimla jak Lero pomalu posouvá ruku k tělu. Vzápětí vytáhl dýku a odrazil můj úder. Jílcem meče mě udeřil do spánku a já se sesunula na zem.
5.kapitola
Bolela mě strašně hlava. Pokusila jsem se otevřít oči, ale zasáhla mě nová vlna bolesti a já je zase zavřela. Pokusila jsem se pohnout ale všechno mě bolelo a nic neposlouchalo. Sáhla jsem si na hlavu a ucítila drsný povrch. Ohmatala jsem si spánek a příšerně mě to bolelo. Bylo to tam lepkavé a hnusné na dotek, tak jsem ruku zase stáhla. Pokusila jsem se zase otevřít a oči a tentokrát to vyšlo. Oslnilo mě slunce a já musela zamrkat. Viděla jsem kolem sebe jen světlo, ale to začalo pomalu tmavnout. Začal se přede mnou rýsovat stín něčí postavy a já se na ní snažila zaostřit. Pomalu se začala zaostřovat a já v ní poznala Lera. Jsi v pořádku? Zeptal se starostlivě. Promiň já nechtěl, fakt mě to moc mrzí.
Pomoz mi vstát! Okamžitě se zvedl a pomohl mi na nohy. přepadla mě silná závrať ale já se o něho opřela. Měla bys ještě chvíli posedět.
Nemůžu musím za královnou, určitě přijdu pozdě.
Ona to pochopí…ne, odveď mě na malou mýtinu u potoka, snad tam ještě bude. Připadalo mi že Lero protočil oči, ale viděla jsem pořád ještě rozmazaně, tak jsem to nemohla říct jistě. Vedl mě lesem až jsme uviděly královnu s nohama v potoce. Královna se otočila a vedle nás se objevil Tier. Vrčel a potom zmizel. Objevil se u královny a ta se na mě mračila. Co se ti stalo?
nechtěla jsem to svést na Lera. Ale nic jen jsem trošku nedávala pozor.
Tak si ho příště dávej, jak se chceš takhle učit? Vždyť sotva stojíš na nohou. A ty jsi kdo mladej.
Já jsem Lero, voják ve výcviku.
Aha, přiveď ji prosím sem lero.
Jistě, vaše výsosti. Posadil mě na kámen vedle potoka a královna po poděkovala. Pak bez okolku odešel a já zůstala sama s královnou. Kvůli zranění tvůj trénink bude o dost těžší, aspoň se to naučíš rychleji. Máš pět minut na přípravu, pak Tier začne s výcvikem. Vyvolala jsem teda magii, ale ta mi hned odezněla pod ohromnou bolestí hlavy. Začala jsem se lépe soustředit a hlava mě začala zase bolet. Musím si to vyléčit, jinak se dneska nehnu z místa, pomyslela jsem si. Překonávala jsem bolest a snažila jsem se ji utišit. Královna ke mně netrpělivě přišla a položila mi ruku na hlavu. Rána se mi začala zacelovat a bolest mě opouštěla. Příště si hlavu chraň, bolest hlavy narušuje soustředění a je těžké si ji sama vyléčit. Příště si zlom ruku nebo tak, ale ne hlavu, pamatuj na to. Tak teď začneme.
Jistě. Překvapilo mě jak doslova to myslela. Nestihla jsem ani sundat ruku z hlavy a tygr mě shodil do potoka. Leknutím jsem ztratila kontakt s magii a rychle se postavila. Vyhodila jsem magii co nejdál a přitom potlačila pocit bezbrannosti. Tygr se už chystal opět skočit. Začala jsem magii znovu vyvolávat a hodila před sebe magický štít. Začala jsem vyvolávat zase meč, ale Tier zařval a magický štít nevydržel nápor kouzla a rozpadl se. Kouzlím skrz Tiera, takže když budeš kouzlit ty, bude kouzlit i Tier, takže si to neztěžuj!
Podívala jsem se jenom jak Tier po mě skáče a já použila jediné možné řešení. Vyvolala jsem na rukou plameny a vůli je donutila se roztáhnout přede mnou. Tier skočil přímo do plamenů a zakňučel. Koutkem oka jsem viděla jak královna zaťala zuby, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Tygr se snažil jít z druhé strany, ale já plameny posunula a on se zase zastavil. Držela jsem ho v šachu dokud královna se na mě nepodívala a foukla. Přiřítil se ohromný poryv větru a ten mě odhodil do strany. Plameny mi spadly, a já měla zase auru. Tygr po mě skočil a porušil mi auru na rameni. Rozsekl mi rameno a mě aura začala blikat. Snažila jsem se zase nastolit rovnováhu, ale tygr nepřestával na auru dorážet. Aura mi začala světlat a tygr ji pomalu prorážel. Útočil jen na končetiny, aby mě vážně neporanil, ale i tak to bolelo jak čert. Aura mi zhasla a Tier přestal útočit. Pomalu se zvedl a odešel ke královně. Vstávej pokračujeme dál.
Ale…žádné ale, musíš být silná jinak selžeš už na počátku a to přece nechceš. Jak se chceš postavit Hoegarovi a zachránit Rolla když neporazíš Tiera? Uhodila hřebíček na hlavičku. Natáhla jsem se po magii která ze mě unikala a poprvé jsem se nesnažila magii chytit. Vždycky byla mimo můj dosah když unikala. Byla na okraji propasti kterou jsem nedokázala přeletět. Vždycky jsem se snažila natáhnout a chytit ji, ale teďka ne. Šla jsem do ní po hlavě. Skočila jsem do jámy a zachytila magii. Magie mě opět naplnila a já padala tmou. Čím níž jsem byla tím jsem se cítila silnější, jako by to byl magický příkop, a zdroj veškeré mé magie a já si ji teď vzala veškerou. Se všemi mými rezervami, mezemi a silami. Nebylo to jako když dosáhnu své meze. Necítila jsem se na prasknutí, ale cítila jsem se zvláštně volná, jako by mi magie dovolila pocítit svou skutečnou moc. Aura mi zčernala skoro jak tierovi pruhy a já vyvolala tři dýky mou schopností magie. Dýky byly tmavé jako moje aura. Už to nevypadalo skoro ani jako modrá. Cítila jsem, že tohle nebude magie z nádoby, ale z mého nitra a já spadla až do jeho středu. Moje nejsilnější magie, byla úžasná, nebyla tak poslušná, ale vztek na sebe samou mi dodával silnou vůli. Královna má pravdu, když nedokážu porazit jejího tygra, jak mám zachránit Rolla? Dýky vyletěli na tygra a já už tvořila vedle tygra zeď. Dotvořila se právě včas. Tygr se chtěl vyhnout a zeď se v ten moment objevila na straně kde chtěl skočit. Bylo snadné poznat na kterou stranu chtěl skočit podle jeho postoje. Tygr narazil do zdi a dýky se mu zabodli do zad. Královna se bolestí prohnula a tygr zakňučel. S námahou se postavil a otřepal se. Dýky spadli na zem a vypařily se tak jako stěna. Najednou jsem dopadla na dno srázu a magie mi vybuchla. Otevřela jsem ústa, ale výkřik mi zůstal v hrdle. Skoro černá aura mi rázem zmizela a já se zhroutila v bolesti na zem. Tygr se ještě nechápavě podíval na královnu a ta ke mně spěchala. Vědomí mě opustilo stejně rychle jako magie.
***
Celý den jsem čekal na mučení až nakonec přišlo. Hoegar už vždycky jen přišel, magii mi vložil do těla jako žhavý kov a pořezal mi nohy svým nožem. Od staršího jsem se dozvěděl že je to Köri tare- obřadní nůž rituálu-ale tenhle způsob užívání byl hrozný. Jeho řezné rány mě pálili a jeho střípky mi proudily v těle. Než Hoegarova magie vyprchala a střípky vyšly ven z těla, uběhlo vždycky moc času a mě nechávaly v bolestech. Už jsem to nemohl vydržet nechávat si rány nezahojené a bolestivé. Připadalo mi jako bych měl celé tělo dírkované. Nutil jsem se nepřemýšlet nad bolestí, ale čím více jsem se snažil tím větší byla. Nakonec jsem to nezvládl a vyvolal magii. Snažil jsem se ji skrývat, ale to mi nikdy nešlo, zvlášť když jsem takhle unavený. Zahojil jsem si co nejrychleji všechny rány a magii odvolal. Dveře se otevřely a v nich stála Chris. Mračila se na mě a já se postavil. Byla to ulévá moct rovně stát bez bolesti, i když bolest ještě doznívala. Co si jako myslíš že děláš? Hoegar tě s takovou ucítí až ve svém světě, jak jdeš cítit. Překvapeně jsem se na ni podíval.
Myslíš že nevím že jsi s dreanou propojený? Ukázaly jste mi to moc hezky, a Hoegar kdyby nebyl slepej by si toho taky všiml. Takhle to je jako bys slepcovi dal lupu, aby to nepřehlédl. Nemohl jsem to pochopit a tak jsem na chris jenom zíral. Už to příště nedělej, jasný? Nebo mu to řeknu a skončíš pod kytičkami dřív než se naděješ. S těmito slovy bouchla dveřmi a mě nechala o samotě se zmatenými myšlenkami.
6.kapitola
Naplnila mě bolest z mého nitra. Nitro mě pálilo jako kov rozžhavený do běla. Bylo mi blbě, motala se mi hlava a přitom jsem se cítila strašně slabá. Nemohla jsem se vůbec hýbat. Celé tělo jsem měla jak z betonu. Měla jsem pocit jako kdybych měla každou chvíli vybuchnout a při tom jsem už vybuchla. nejspíš umírám, pomyslela jsem si. To ne, kdo zachrání Rolla? Vlastně už zachránit nebude potřebovat…umře se mnou. To ani náhodou, já umírat nehodlám. Snažila jsem se přinutit otevřít oči, ale oni mě neposlouchaly. Zachvátila mě otupělost, která mi pomohla od bolesti. Bylo to jako bych opustila své tělo a jenom se koukala jak ono trpělo. Ne, ne a ne, musím zpátky do těla. Jestli odcházím od svého těla, tak to umírám stoprocentně. Hmátla jsem po magii, ale žádná tam nebyla. Vůbec jsem ji necítila, jako by neexistovala. Trochu jsem zpanikařila a snažila se protlačit zpátky ke svému tělu. Unášelo mě to úplně jiným směrem, ale já se furt nevzdávala. Nechci umřít, nechci aby umřel, a tak ani neumřeme! Zatlačila jsem ze všech sil a dostala se zpátky do svého těla. Zachvátila mě zase bolest, ale já se dokázala radovat. Snažila jsem se své tělo přinutit k poslušnosti, ale ono pořád odmítalo. Zkoušela jsem to furt dokola, ale furt nic. Ta bolest byla hrozná. Oheň byl můj živel, ale tento pálil fakt šíleně. Snažila jsem se pohnout prsty, které bolely nejmíň, ale jestli jsem něčeho dosáhla tak jsem to nepostřehla. Aspoň náznak, aspoň zachvění, no tak se sakra pohněte. Ucítil jsem příšernou bolest v palci a sama pro sebe se usmála. Povedlo se, prst se mi zachvěl. Dobře teď ještě aby se mi Pohl. Zkoušela jsem druhou ruku, ale vědomí se mi začínalo zase vzdalovat. Och ne, vrať se. Pak jsem se opět propadla do černočerné tmy.
Když omdlela rychle jsem k ní přiběhla. Puls měla velmi slabý. Doufám že neudělala to co si myslím. jestli to zvládla pouze ze vzteku, tak je to sice super, ale nejspíš ji to zabije a to se nesmí stát. rychle jsem použila kouzlo levitace a letěla jsem s ní k doktorům. Rychle, proberte ji, nebo umře.
Co se stalo?
To přesně nevím, ale myslím že zašla daleko za svou mez.
Ale to je nemožné, vždyť to je nemožné pro někoho její úrovně.
Taky proto se bojím že ji to zabije, tak se tu nehádejte a dělejte něco! Doktoři už ani nemukly a začaly pracovat. Nevím jak se toto dá uzdravit, ale nějak pomoct ji jít musí. Viděla jsem jak ji do těla vstupuje jejich magie a pak mě jeden z doktorů vyvedl ze stanu. Nechala jsem se vystrkat a vyčítala jsem si že jsem využila jejího slabého místa. Jestli umře bude to moje vina. Věděla jsem že je horkokrevná, neměla jsem ji provokovat, ale jak jinak by se naučila využívat své schopnosti? Nechtěla jsem vypadat před ostatními tak zmučeně, tak jsem šla k sobě do paláce.
***
Nemohl jsem přestat myslet na ten Chrisin výraz. Nechtěla abych umřel, ale nikdy to tak nevypadalo. Proč by najednou byla hodná? Nebo že by nikdy zlá nebyla? Možná měla jen vztek, a teď už ji to přešlo. Zabýval jsem se svými myšlenkami, když mě najednou zaplnil hrozný pocit. Připadal jsem si jako bych zeslábl zničehonic. Začalo mě pálit nitro a já zalapal po dechu. Bolest se začala rozšiřovat po těle a všude kam se dostala se ještě znásobila. Dýchání mi způsobovalo bolest, hýbaní mi způsobovalo bolest i ten nejmenší záchvěv mi způsobil bolest. Dobře Hoegare, tohle už je moc vzdávám se. Vykoktal jsem, ale bolest se nezmenšila. Naopak se zvětšila jak jsem mluvil. Zhroutil jsem se na zem a náraz přinesl novou vlnu bolesti. Zalapal jsem naposled po dechu a zavřel oči, jelikož mít je otevřené bylo nepřekonatelně namáhavé. To jsem nejspíš neměl dělat. Vědomí mi odešlo a s ním i veškerá bolest.
***
Zkoušely jsme se jí do těla vložit magii, nebyla z ní žádná cítit. Jako kdyby měla otevřené hladové okno a to naší magii jedlo a na ni nic nezbylo. Zkoušely jsme ji dát různé bylinky, masti proti bolesti, cokoli co by mohlo pomoct, ale ona furt k sobě nepřicházela. Puls měla pořád velmi slabý a dýchala mělce. Puls je přerušovány odchází, dělejte něco. Křičel jsem na všechny, ale oni jen pokrčily rameny. Nevěděly jsme co dělat. Z tohohle se musí dostat sama a ona to nezvládla. Stratila puls. Řekl jeden z doktorů. Povzdechl jsem si a vyšel ze stanu. Zamířil jsem rovnou ke královně.
Královno, musím s vámi mluvit. Tak mluv.
Ta malá, to nezvládla.
Chceš říct…že je mrtvá?
Ano, je mi to moc líto, ale nemohli jsme nic dělat. Královna vypadala že se rozbrečí, ale poslala mě pryč a já si jsem jistý, že to bylo jen abych ji neviděl brečet. Šel jsem teda zpátky do stanu, abychom mohli připravit tělo na pohřeb. Jakmile jsem vešel přiskočil ke mně jeden s doktorů. Vrátila se.
Cože?
Zvládla to, puls se ji zase spustil a začala dýchat.
Chceš říct, že vstala z mrtvých?
Ne, dostala se nejspíš jen na kraj smrti a nepřekročila dál. Jestli to zvládne tak je pořádný bojovník.
Je stabilizovaná?
To ještě ne, ale jestli tohle zvládla tak by se z toho měla dostat. Takže pokud neumře do pár hodin, tak to bude v pohodě. Oddechl jsem si. Máme ještě naději. Och ne, musím to říct královně. Rychle jsem vyběhl ze stanu a vpadl do královniných komnat. Seděla tam a otírala si oči. Co se děje?
Zvládla to. Začala opět dýchat, jestli neumře do zítřka měla by to zvládnout. Královna šťastně vzlykla a objala mě. Trochu jsem ztuhl, ale pak jsem ji popadl a roztočil se s ní po místnosti. Byla překvapivě lehká.
***
Když jsem znova přišla k sobě, pořád mě všechno strašně bolelo. Prsty už jsem dokázala pohnout více, ale rukama jsem nepohla ani za boha. Nakonec jsem to vzdala a zkusila otevřít oči. Vážily snad tunu. Nechtěly se furt nadzvednout, tak jsem se na to vykašlala. Hlava se mi už moc nemotala, ale furt mi bylo blbě. Ležela jsem tak asi hodinu, než jsem se pokusila znovu otevřít oči. Víčka se mi zachvěla a propustily trochu světla. Hned mě oči rozbolely tak jsem je nechala zase spadnout dolu. Nechala jsem bolest odeznít a pomalu jsem se je pokusila zase otevřít. Ucítila jsem něčí dotek, tak jsem oči nechala zavřené. Někdo mi otevřel jedno oko a já vykřikla. ostré světlo se mi zařezávalo do očí a já se prudce posadila. Zabolelo to ještě víc a já pevně zavřela oči. Měla jsem zas pocit že vybuchnu. Tělo mě bolelo pekelně. Neměla jsem se tak prudce zvednout. Pokusily se mě zase položit, ale já se nenechala, když bylo tak těžké otevřít jenom oči, tak bych se znova nezvedla. tělo mě moc neposlouchalo. Rukama jsem pořád mohla sotva hýbat a svaly se nechtěli napínat tak jak jsem chtěla já. Moje tělo ale pořád poslouchalo víc mě než je, a tak mě nedokázaly položit. Ztuhle jsem tam seděla a pokoušela se narovnat. Bolelo to a bylo nepříjemné být takhle shrbená, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Nakonec jsem donutila ruku pohnout se k očím. Dala jsem si ruku před oči a pomalu je otevřela. Ruka mi fajně stínila a oči si začali zvykat na intenzitu světla. Zkusila jsem promluvit, ale z úst mi vyšlo jen nějaké podivné zachrčení. Podávali mi něco jako sklenici a já jsem ji zkusila uchopit. Sklenice mi vypadla z ruky a rozbila se o podlahu. Zkusila jsem promluvit a tentokrát to vyšlo. Vy…vypněte…světlo. nechápavě se po sobě podívaly a já si sundala ruku z obličeje. Už mi to vážně nevadilo, ale všechno bylo nepřirozeně světlé. Podívala jsem se na svou ruku, a ta byla taky skoro bílá. Rozhlédla jsem se kolem a poznala lidi kolem sebe. byli to všichni doktoři. Někdo vzadu je odstrkával a dopředu se prodrala královna. Byla taky nepřirozeně bledá. Jste bledá. Královna se usmála a mě až teď došlo že nic neslyším. Královna hýbala ústy ale já ji neslyšela. Chytla jsem se za uši, ale byli tam. Nevím co jsem si myslela, že nebudu mít uši? Královna se na mě nechápavě podívala a já si ukázala na uši. Královna nejspíš pochopila a něco někomu říkala. Přinesly ji papír a tužku a královna mi to napsala. Jsi v pořádku?
Jo, ale já neslyším. Začala jsem panikařit. Bylo hnusné neslyšet vlastní slova. Nevěděla jsem jestli jsem je řekla nebo ne.
***
Stáli jsme všichni kolem ní a naplnily se naše strachy. Nic neslyšela. To není možné, vždyť jenom zašla za svou mez, to dělá každý zkušený kouzelník a nikdo není hluchej ani já. Skoro jsem pištěla.
Uklidněte se královno, jestli je to tak jak jste řekla, že jenom překročila svou mez a došla k hranici a neovládla svou magii, tak magie násilím odešla. Způsobilo to velký tlak a nejspíš se musí ten tlak jenom srovnat, nebo ji to poškodilo bubínky.
Takže následky nebudou trvalé?
Při té první možnosti ne.
A u druhé? Zvyšovala jsem zase hlas. U té jo, moc mě to mrzí, bude si muset na to zvyknout. Podíval jsem se na ni a skoro mi zas ujela slza. Koukala se kolem sebe a vypadala tak dezorientovaně. bude jinak v pořádku?
Ano, jenom bude mít větší problémy s rovnováhou. Chytla jsem se za čelo a zavrtěla hlavou. To nám ještě scházelo. Pak jsem si vzpomněla na Rolla. A co Roll? To bude taky hluchej? Doktor se na mě podíval. On přece umí dojít své hranici a ovládat při tom svou magii.
To jo, ale to jejich propojení. Bude nést stejné následky?
Jestli přežije, tak možná. Neovládla prostě svou magii a ta v ní způsobila tsunami. On má míň magie a méně silnou, nejspíš to zvládne mnohem lépe, zvlášť když on svou magii umí ovládat. Tohle se stalo určitě každému, ale každý byl na to lépe připraven. U ní to bylo nečekané a nad její úroveň. Příště jak se ji to povede, tak neponese až tak velké nebezpečí jako teď.
Dobře, díky doktore.