8 Díl
dveře se otevřely, ale přes postel jsem neviděl kdo vešel, ale bylo jich víc.
je za postelí, slyšel jsem říkat Jei-lu.
pak jsem je uviděl, byl tam Benet a další muži. za nimi stála Jei-lu s jejím samurajským mečem připásaným u boku.
vyborně, jsi opravdu smrtící růže. svůj první úkol jsi splnila na jedničku. pan Benet ke mě přistoupil a já se pořád nemohl pohnout.
tak vidíš, vrah je lepší než zloděj, nakonec jsi na to doplatil. pan Benet se zvedl a stoupl mi na ruku, vykřikl bych bolestí, ale ani hlas mě neposlouchal, tak jsem jenom tiše naříkal. pak do mě kopl a já narazil zády do stěny.
to máš za to žes mi vyhrožoval, ty hnusný zlodějíčku. máš štěstí že už jsi mrtvý, jinak bys litoval dne kdy ses narodil.
mrtvý? cože já nemůžu být mrtvý, vždyť pořád...pořád myslím. nemůže to být takové, vždyť když umřu neměl bych být schopen myslet. skoro jsem se rozbrečel. ale mrtvoli brečet nemůžou.
dobrá práce, holka. zítra vyrážime do temného lesa. buď připravená. jak se vrátíme zpátky z temného lesa, tak ti vrátím tvůj náhrdelník.
ale pane Benete, jak mi můžete vrátit to co nemáte. z kapsy vytáhla náhrdelník, co jsem po ní hodil a pan Benet skoro spadl, jak zakolísal.
jak jsem draka zabila, samozřejmě jsem ho prohledala a on měl u sebe tohle. a mě se nelíbí když mě někdo tahá za nos. ten kdo se o to pokusí příjde o život.
na nic už nečekala a vytáhla meč. náhrdelník zasunula zpátky do kapsy a už bojovala. sekla po jednom muži a vykryla úder od dalšího, tančily v tanci smrti a panu Benetovi muži jen umíraly. pan Benet vzal nohy na ramena Jei-lu a Benetova ochranka se přesunuli z mého zorného uhlu a já už jen slyšel zvuky boje. někdo spadl ze schodů a ještě pár střetnutí meče, ale pak jsem už neslyšel nic. po pár minutách jsem uslyšel kroky, jak jdou nahoru sem. chtěl jsem utéct, chtěl jsem se pohnout, chtěl jsem skočit z okna, ale nemohl jsem dělat nic. uslyšel jsem nějaké zvuky a pak jsem uviděl Jei-lu jak drží v ruce provaz. přistoupila ke mě a svázala mi ruce a nohy.
vím že jako zloděj a dobrý bojovník se umíš bez problému odvázat, ale vím z čeho se nedostanu ani já, takže to nemusíš ani zkoušet.
přivázala mi ruce a nohy k sobě do kolíbky a já byl napnutý v zádech.převrátila mě na bok.
měla pravdu z tohoto se nebude lehké dostat.ruce i nohy mám za zády takže na ně nevidím. rozhodně nemůžu se hýbat protože je mám přivázané k sobě a když se budu moc hýbat bude mě to bolet. ale přeci jen já jsem spíš zloděj něž bojovník, dokážu se dostat ze všeho, takže se dokážu dostat i s této kaše. vymýšlel jsem už unikovou cestu a pak mi to došlo. k čemu mi to ale je když mě neposlouchá ani jazyk?
Jei-lu odešla z mého zorného pole a po chvilce se vrátila s injekční stříkačkou v ruce. ne už né zaprosil jsem v duchu. pichla mi ji a já jsem po pár minutách začal cítít vlastní srdce. zase jsem mohl dýchat. dokázal jsem mrkat, pohnout malíčkem. skoro jsem se začal smát, ale pak jsem si všiml že pořád nade mnou stojí a tak jsem smích potlačil. polkl jsem a zeptal se.
co chceš? náhrdelník jsem ti vrátil, tak mě pusť.před tím mě otočila na správný bok. ruce a nohy mám otočené ke zdi takže nemohla vidět, jak se začínám snažit dostat z provazů.
co chci? ty bych se měla zeptat spíš já. za to že jsi mi vrátil náhrdelník, střikla jsem ti protijed, ale ty jsi mi přišel přímo do domu a já se ptám proč.
proč? protože jsem tušil žes mi ten protijed stříkla ty, a tak jsem si myslel bys mi mohla ještě s něčím pomoct.
aha, to bylo naivní rozhodnutí.
rozvázal jsem poslední provaz na nohou a ruce jsem měl voné už pár sekund. jak to řekla, věděl jsem že mě bude chtít zabít a vyskočil jsem na nohy, ona upadla na zem a já rozbil okno. nezabavila mi věci co je jen dobře. vytáhl jsem navíjecí pistoly a vystřelil.
počkej, nemysli si že nevím co je pro tebe nejcennější, tak jako Benet ví, co je nejcennější pro mě. pojistila jsem se.
než jsem stihl zmáčknout spoušť která by mě odtáhla k lesu. podíval jsem se k pasu. měla pravdu neměl jsem otcův nůž s dračí rukojetí. vytáhl jsem nůž z boty a vykřikl jsem.
kde je?!
neboj je schovaný, ale vrátím ti ho když budeš pozorně poslouchat.
dobře budu poslouchat, ale odhoď ten svůj meč.
óóó ty máš ze mě strach?
a kdo ne.
to jsi měl ale vědět před tím než jsi sem přišel a rozbil mi zabradlí u schodů tím svým pádem. ale dobrá.
odhodila meč na opačný konec místnosti, ale já z okna pro jistotu neslízal.
za to že jsem tě zachránila chci po tobě malou službičku. chci aby jsi šel se mnou do temného lesa a zabránil Benetovi vzít dračí hůlku, před jeho nosem mu vzít dračí hůlku, a pak ho chci zabít. ukážu mu že není příjemné brát cizí věci které jsou pro ostatní nejcennější.
tak proč jsi mi vzala otcův nůž když víš jaké to je?
protože bys mi jinak frnknul, nepletu se? a já navíc ti ho chci vrátit.
jak já jsem ti chtěl vrátit ten náhrdelník, tak jsem skoro umřel.
za to se omlouvám, někdy se to stane.
dobře, vrať mi otcův nůž a já odejdu.
ale o to jsem tě nežádala. jak sis všiml já mám jedy hodně ráda, a hodně je používám, sama je vyrábím. jak se plyn rozptýlil a viděla jsem náhrdelník který leží vedle mě a viděla jsem krvavou stopu která se táhla za tebou když tě zasáhl můj nůž, chtěla jsem jít domů, ale rozhodla jsem se nenechat tě umřít a tak jsem šla po té krvavé cestičce. našla jsem tě ležet v trávě a střikla jsem ti jen část protijedu. zachránila jsem tě ne z vděčnosti, ale protože jsem věděla že se budu chtít pomstít panu Benetovi a ty mi v tom můžeš pomoct. a potřebovala jsem na tebe páku. když ti není dostatečně cenný tvůj nůž možná ti bude dostatečně cenný tvůj život. pořád ti v žilách koluje můj jed, a pokud nebudeš dostávat pravidělně dostávat protijed, který umím vyrobit jen já, tak se jed znova rozšíří a zabije tě. tak co půjdeš se mnou?
chytil jsem se za ruku a díval se na malý nezahojený otvor, kde mi projela její dýka.
samozřejmě jak skončíme dám ti úplný protijed který jed co máš v těle úplně zneutralizuje.
dobře vyhrálas, půjdu s tebou. ale nemysli si že si se mnou můžeš takhle zahrávat.
neboj já si to nemyslím, já vím že můžu.
těšíte se na další díl? doufám že ano :)
:)
(Lioness, 1. 11. 2013 9:28)