7 Díl
když jsem se probral ruku jsem měl obvázanou a ošetřenou. hlava se mi ještě pořád točila, ale dalo se to už vydržet. byl jsem přikrytý dekou, ale nikdo u mě nebyl. byl jsem na okraji temného lesa a byla tma. doufám že jsem byl mimo jen pár hodin a né celé dny. tuším kdo mi ošetřil rány a kdo mi dal nejspíš protijed.
posadil jsem se a pokusil se i vstát. zamotala se mi hlava a já sebou švihl zpět na zem. náraz otřesl celým mým tělem a mě bylo ještě hůř. vstal jsem teda jen na čtyři a doplazil se k nejbližšímu stromu. opřel jsem se o něho a s jeho pomocí jsem se pokusil postavit. přidržoval jsem se kmene a už jsem byl na nohou, ale pustit jsem se neodvážil. jak se mi přestala točit hlava ve stoje, tak jsem se narovnal a zkusil udělat několik kroků. sice se mi podlamovala kolena, ale už jsem nepadal. vyšel jsem z temného lesa a uviděl obrys vesnice. rozhlédl jsem se, kde to vlastně jsem a uviděl dům Jei-lu.
došmátral jsem k němu a doufal že to ona se o mě postarala, protože by mě teďka velmi snadno zabila, ale nějak mi to bylo fuk. vylezl jsem po schodech a přidržoval jsem se zabradlí. místo toho abych dveře do její ložnice otevřel tak jsem do nich narazil a spadl jsem dolů. skutálel jsem se ze schodů, ale naštěstí jsem neztratil vědomí. šáhl jsem si na hlavu a ucítil horkou tekutinu. věděl jsem že to byla má krev. ale když jsem si jenom rozbil hlavu při pádu ze schodů, tak to jsem šťastlivec. ruku jsem dál zpátky a zůstal jsem ležet, protože se semnou točil celý svět a bylo mi nazvracení. jak já nesnáším kolotoče. uviděl jsem rozmazaně jak Jei-lu vylezla ze dveří s mečem v ruce a jak ho sklopila. tak přeci jen to byla ona. nejspíš ten náhrdelník byl pro ni fakt cenný. a možná taky ne. seskočila ze schodů až ke mně a přitiskla mi meč ke krku.
co tu děláš, přišel jsi si pro smrt?
nechápavě jsem na ni hleděl a ona si jen povzdechla.
jdi hlupák když důvěřuješ vrahovi, nemám přezdívku smrtící růže jen tak.
zastrčila meč zpátky do pochvy a pomohla mi vstát. odvedla mě do ložnice a položila na postel. přinesla mi sklenici s něčím, něčím divné barvy. přiložila mi sklenici ke rtům a já musel pít abych se neutopil. chutnalo to ještě hůř než to vypadalo. když jsemto dopil, bylo mi na zvracení, ale snažil jsem se to překonat. převrátil jsem se na bok a chytl se za hlavu. začala mi třeštit. cos mi to dala, podíval jsem se zděšeně na Jei-lu, ale už jsem ji neviděl jako Jei-lu ale jako její pověst, smrtící růži. převrátil jsem se znovu na bok a spadl jsem z postele. ještě chvíli jsem se vrtěl na zemi, ale pak mě tělo už odmítlo poslouchat. byl jsem při vědomí, ale tělo jako by mi nepatřilo, nechtělo mě poslouchat, a já nebyl schopen ničeho, nemohl jsem se hýbat, mrkat, ani dýchat. to bylo to nejdivnější, necítil jsem tep svého srdce, necítil jsem svůj dech, necítil jsem vlastně vůbec nic, jakoby mi odtrhla duši od těla, ale samotná duše mi je jen na dvě věci. Jei-lu někam odešla a po pár minutách jsem uslyšel kroky na schodech.
konec tohoto dílu :D já vím v té nejlepší části :D počkejte si a dočkáte se :)
Komentáře
Přehled komentářů
další díl a honem! je to pěkné nejvtipnější bylo místo toho abych dveře do její ložnice otevřel tak jsem do nich narazil a spadl jsem dolů. skutálel jsem se ze schodů... :D :D fakt jsem se nasmála :D
:)
(Lioness, 31. 10. 2013 21:40)