Dobrodružné příběhy od Emondrey

 když jsem odešel s desíti muži, panu Benetovi zbylo asi jen dvě stě. protočil jsem oči nad jeho ochranou, i tak mu to nepomůže. kdyby si najal radši jen pět mužů, ale kvalitních co umí bojovat, ne jenom sekat dříví. 

šel jse po naších stopách zpátky. a hledal cokoli co by nasvědčovalo že nás sleduje.

tři muži půjdou vlevo a tři vpravo. podívejte se po všem podezřelým. nemusela jít přímo za náma ale vedle nás.

šest mužů nás opustilo a zbylí čtyři muži se mnou pokračovali v pátrání. tady, zavolal na mě jeden. přiběhl jsem a zeptal se.

co jsi našel?

otisk, otisk podpadku. ale žádný z našich mužů podpadky nenosí.

bingo, takže tudy už prošla, proklouzla kolem nás a mi si ji nevšimly. rychle zpátky za ostatníma.

a co muži co šli ji šli hledat?

umí snad najít cestu zpátky ne? a pořád můžou pokračovat, třeba najdou ještě něco.

šli jsme rychle zpátky po stopách konvoje.

hele zpomalte, dívejte se pořádně kolem sebe, může tu někde být.

dívate se špatně. na krku mě zastudil kov a já si povzdechl.

už zase.

ano a bude to tak pořád, když si mě necháváš furt dostávat se ti za záda.

možná to tak, ale tentokrát chci.

na nic už jsem nečekal a odepl jsem si tornu. torna spadla na zem a bouchla a plyn se dostal Jei-lu do očí. otočil jsem se a vytáhl dva nože co jsem dostal od Beneta.

mám tě. udělal jsem krok vpřed, ale Jei- lu sekla. postavila se na nohy a já uviděl řez na mikině. neuskočil jsem dostatečně rychle.

vzdej to Jei-lu slzí ti oči, špatně vidíš a je nás převaha.

já se nikdy nevzdávám a navíc mám i ostatni smysly a vidím obrysy. pak skočila vpřed a zautočila.

konec