10 Díl
ještě není konec řekl jsem. opřel jsem se nohama o zem a odrazil se. vyhodil jsem ji do vzduchu a ona mi přeletěla přes hlavu. sice nožem se opřela o můj krk, ale malý škrábanec mě nezabije. rychle se postavila a já jsem vytáhl nuž z opasku a hodil jsem ho po ní. hned na to jsem si vzal další a hodil jsem po ní další tři. další nůž jsem si už nechal v ruce, aby mi zas nože nedošli. ona se všem vyhla nebo je odrazila mým nožem.
jsi dobrá.
já vím. vystartovala zas po mě, a já jsem zůstal stát. na poslední chvíli jsem udělal krok bokem a nastavil ji nohu. ona o ni zakopla a spadla.
když jsme moc hrr tak potom padáme. narazila přímo do šatníku. vypadá to že se pořádně praštila do hlavy, protože se nehýbala. přistoupil jsem k ní a chtěl si vzít otcův nůž, ale ještě před tím jsem se na ni podíval. na čele ji tekla krev ale jinak byla v pořádku. byla krásná to se musí nechat, ale byla nebezpečná.
rozhodl jsem se tě nezabít, ale dělat otroka ti nebudu, to radši umřu. ale neříkám že umřít chci. zvedl jsem se a začal prohledávat pokoj.
určitě tu někde musí být protijed. tehdy jsem celý dům prohledal, jen ne její ložnici takže to musí být někde tady. klekl jsem si a podíval se pod postel. a bingo byl tam poklop. zvedl jsem hlavu a ucítil jak mi někdo skočil na záda a nůžu mi přitiskla ke krku.
i když nechceš někoho zabít, přesvěč se že je vážně mimo, nebo ji aspoň odzbroj.
chybička se vloudila.
ano a pro tebe velmi velká. nechceš mi dělat otroka? tak fajn, ale se životem nepočítej.
dobře tak do toho.
zůstal jsem klečet a zavřel jsem oči, ale nic se nestalo. pomalu jsem se otočil a podíval se na ni.
no tak, nechtěla jsi mě zabít?
ale ty se nebráníš.
protože se nechci bránit, lepší je zemřít než ztratit svou důstojnost, aspoň pro zloděje jako jsem já, nebudu škemrat o smilování, protože vím jak by to dopadlo. smrt je rychlá a po ní už nic necítíš.
jsem divnej a praštila me jílcem dýky do hlavy.
souboj skočil, těště se na další díl :-)